Pro britské konzervativce je volební výsledek horší než potopení Titaniku

Britští konzervativci utrpěli volební porážku historického rozsahu. Labouristé triumfují. Trhy jsou ale celkem v klidu, termínové kontrakty na britské akcie rostou, libra zpevňuje. Jak to? Vždyť labouristé jsou středolevou partají, kterou trhy tradičně příliš rády neměly. Rozhodně mnohem méně než pravicové konzervativce.

Jenže trhy – tedy akcioví, dluhopisoví, měnoví investoři a další – mají v živé paměti britskou dluhopisovou krizi během jepičího vládnutí kabinetu premiéry Liz Trussové od září do října 2022. Té zlomilo vaz, když slíbila výrazné daňové škrty, aniž by ovšem řekla, kde na ně vezme peníze.

Vyhlídka dalšího zadlužování britské veřejné kasy vylekala trhy natolik, že začaly za půjčení Británii požadovat citelně vyšší úrokovou míru, která by zohlednila navýšené riziko platební neschopnosti monarchie. Vznikla tak britská dluhopisová krize, kterou musela zažehnávat dokonce tamní centrální banka. Krize přitom Trussovou stála premiérské křeslo, do nějž tak mohl usednout nyní končící Rishi Sunak.

V nynějších volbách bude Trussová ráda, pokud uhájí své křeslo v parlamentu. Což jen podtrhuje rozsah debaklu konzervativců. Labouristy ale od rozmáchlejších reforem odstaví dluhopisové trhy, stejně jako odstavily Trussovou.

Pokud by snad labouristé chtěli ekonomiku reformovat stylem navyšování výdajů bez odpovídajícího zvýšení příjmů, dluhopisové trhy jim – jako Trussové – rychle ukážou, že tudy cesta nevede. Právě víra v tuto ukázňující roli dluhopisových trhu dnes pohání vzhůru britské akcie a zpevňuje libru.

Vítězství labouristů je z hlediska trhů příznivě ještě – možná paradoxně – právě pro svoji drtivost. Ta by totiž měla zajistit tolik kýženou stabilitu země, bez parlamentního rozklížení. To je po letech skandálů a fatálních přehmatů v podání konzervativců – včetně zmíněné dluhopisové krize za vlády Trussové – z hlediska trhů vítaná změna, dokonce i když ji přináší levice.

Konzervativci platí nejen za své skandály a fatální přehmaty. A platí vydatně. Jejich „míra přežití“ v křesle zákonodárce, jak ji spočetl jistý britský profesor politologie, byla ve včerejších volbách 41 procent. Přitom cestující v druhé třídě Titaniku měli míru přežití 42 procent. Takže příměr, že pro konzervativce je výsledek voleb horší než zkáza Titaniku, vlastně platí doslova.

Klíčovým důvodem této jejich zkázy je to, že sice „zařídili“ brexit, avšak nedokázali doručit sliby s ním spojené. Vždyť jedním z těch zásadních bylo omezení imigrace. Přitom v letech 2021 až 2023 imigrace do Británie poměrně dramaticky narostla, na historicky rekordní hodnoty. V roce 2021 činila čistá imigrace do země takřka půl milionu osob, o rok později dokonce přes 700 tisíc osob a loni pak šlo o takřka 700 osob. Pro srovnání, v letech 2004 až 2010 odpovídala imigrace do Británie v průměru necelým 300 tisícům osobám ročně.

To přitom byla doba po rozšíření EU, ale zároveň ještě předtím, že se v nejvyšších politických kruzích začala možnost brexitu, resp. referenda o něm, vážně skloňovat. Byla to ale tedy doba, kdy u britské veřejnosti zásadně bujela nespokojenost se členstvím v EU. Mnohým Britům tehdy vadili přísloveční polští instalatéři. Že se po brexitu dostane počet přistěhovalců až na více než dvojnásobek tehdejšího průměru, a že navíc půjde převážně o osoby s horší uplatnitelnosti na trhu práce, než jakou má polský instalatér, to čekal málokdo.

I proto je nynější rozčarování z vlády konzervativců tak enormní a jejich porážka tak masivní. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank