Vladivojna La Chia oslavila 20. let na hudební scéně klavírním EP „Břehy“
Talentovaná skladatelka, textařka, hudebnice a výtvarnice Vladivojna La Chia představila 1. října své nové klavírní EP „Břehy“, kterým zrekapitulovala své dvacetileté tvůrčí období.
„Na albu budou písně, které už roky patří k tomu nejlepšímu z mého koncertního repertoáru, ale nikdy nebyly vydány – Břehy, Snídaně nebo Záclonka. Každá píseň v sobě nese příběh nebo intenzivní pocit, který mě nějak formoval,“ vypráví Vladivojna.
Nyní zpěvačka představuje nový videoklip k písni „Řeka“, která vznikla v roce 2006 a její původní verze vyšla na albu Jungle skupiny Vladivojna La Chia a Banana.
V písni je ukryta tajemná metafora vztahu dcery s otcem. „Je to snová vzpomínka na dny, které jsem jako malá trávila s tátou na výletech nebo na rybách. Někdy to bylo dobrodružné a docela divoké, jindy jsme naopak hodiny trávili klidně u nahozených prutů, spali pod širákem a koukali hodiny na hvězdy,“ vzpomíná Vladivojna.
Videoklip k písni „Řeka“ se natáčel v Jemném Bistru v Modřanech pod režijní taktovkou Milana Vopálenskýho.
Na EP „Břehy“, které vzniklo za podpory Partnerství OSA a Donio, se objeví několik hudebních hostů. Vedle kapely Tepe a září ve složení Karolína Šustová (klavír), Tereza Čepková (basa) a Luboš Pavlík (bicí), s Vladivojnou zpívá duet k písni „Břehy“ Jan Vacík ze skupiny Čtvrt na smrt. Dále Terezie Kovalová (violoncello) ve „Snídani“, Matěj Ptaszek (foukací harmonika) v „Záclonce“, Roman Vícha na bicí v „Břehách“ a „Snídani“, Kamila Csenge v „Břehách II“.
Nové EP vyšlo v exkluzivní limitované edici 10 kusů na LP v nejlepší možné kvalitě nahrávání (Gram Records). Každý vinyl má jinou barvu a obal je originálně výtvarně zpracován autorkou.
EP zpěvačka a textařka představí a pokřtí rovněž na koncertech Brně, v Praze, Ostravě a Valašském Meziříčí.
Podzimní koncerty a křty EP:
25.10. Ostrava, Parník
2.11. Valašské Meziříčí, M klub
Vstupenky: www.vladivojna.com/concerts.html
Vladivojna o písních z EP Břehy
Text k písni Břehy jsem původně složila pro mou metalovou kapelou Vladivojsko původně pod názvem Matrix. Chtěla jsem napsat o tom, jak je pro mě strašně těžké se zorientovat v dnešním informacema předimenzovaném světě plném konspirací a do pravd přetransformovaných lží. Kdy čím více se snažíte ty věci řešit a dozvídat se fakta, tím hůř spíte a ztrácíte se sami sobě a nejbezpečnějí se cítíte paradoxně ne na břehu, ale uprostřed řeky, která je divoká. Ta písnička už zažila tolik různých tvarů, že jsem se rozhodla jí umístit na album hned ve dvou verzích. Ve studiové verzi jí zpívám s Honzou Vacíkem z kapely Čtvrt na smrt, který sám píše skvělé texty a mám ráda jeho mile frackovský projev. Pak ale také v živé aranži, kterou jsme udělali s kapelou a kytaristkou Kamilou Csenge.
Snídaně je moje niterná omluvenka za to, jak jsem se často ztrácela ve svém světě a nevnímala okolí, ani moje nejbližší. Máma to se mnou měla v dospívání hodně těžké. Když se s tátou odloučili a my se přestěhovaly z Marjánek do Poruby začala jsem hodně divočit. Často jsem nechodila domů. Vracela se ráno nebo až za pár dní. Hodně jsem pařila a chtěla za každou cenu zažívat maximum dobrodružství. Chodila jsem po vernisážích, zpívala s punkáčema po hospodách a skvotech. Klidně jsem se o půlnoci toulala sama lesem a ve sluchátkách poslouchala soundtrack Lost Highway na plné pecky a jestli se mi něco stane jsem nechala osudu.
Tuhle písničku jsem původně složila pro kytaru a violoncello, ale mám pocit, že až s kapelou a v klavírni aranži dostala ten nejlepší možný tvar.
Záclonka je moje vyznání babičkám, které mě často hlídaly, například když jsem byla nemocná a mamka musela pracovat. Bydlely v Porubě a často se schovávaly za záclonkou kde sledovaly dění před barákem, nebo vyhlížely. Je to moje intimní vzpomínka na jejich bezpodmínečnou lásku a byt, který tak trochu připomínal mauzoleum. S prababičkou Markétkou jsem dlouhé hodiny hrála karty, vařila mi moji nejoblíbenější bílou polívku, kupovala mi skoro každý den Jesenku. Babička Marta sbírala hodně vzácných kamenů, učila češtinu a protože já nosila z diktátů čtyřky, tak byla chuděrka úplně zoufalá. Když se spolu babičky hádaly, tak zásadně v němčině.
Na závěr té písničky vystřihl Matěj Ptazsek úžasné sólo na foukací harmoniku. Celá ta písnička, která původně vznikla jen s kytarou nakonec díky kapele a Matějovi úplně vykvetla
Řeka je snová vzpomínka na dny, které jsem jako malá trávila s tátou na výletech nebo na rybách. Někdy to bylo dobrodružné a docela divoké, jindy jsme naopak hodiny trávili klidně u nahozených prutů a spali pod širákem. Koukali třeba i několik hodin na hvězdy.
Ta písnička vznikla v roce 2006. Dalibor Krystyn (kytarista Banany) začal hrát překrásnou proplétající se kytaru, která evokovala vlnící se vodní plochu a já hledala cestu jak jí ztělesnit do textu. Pamatuji se, že jsem stála na baru v hospodě U Hobita v Ostravě s jedním řeckým hudebníkem a povídám mu, že máme s klukama krásnou píseň o řece, ale nedokážu ji zachytit slovy a že vladivojnština, kterou jsem hodně v té době používala se k té písni nehodí. On mi tenkrát řekl, napiš něco o sobě o tvém vztahu k řece, k vodě. Co jsi u vody prožila, co v tobě voda vyvolává a co otevírá. A mně došlo, že nejvíc zážitků u vody mám s tátou na rybách, ale zároveň jsem do ní ukryla i tajemnou metaforu, kdy se táta na nějakou dobu zapustil a jakoby mi zmizel.
Meluzína je pocta přírodě a letním bouřkám, které mě vzrušují už od dětství. Neumím to úplně vysvětlit, ale když začíná bouřka, zatáhne se a vzduch zvlhne a provoní, něco uvnitř mě ožije, očistí se a vykvete. Meluzínu jsem složila a nahrála na jednom statku v Bezděčíně na Vysočině. Je to místo na úplném konci světa. Kamarádka mě tam nechala tři měsíce bydlet a tvořit. Tenkrát jsem tam skládala hudbu k seriálu až po uši, ale zároveň natočila svoji sólovou desku Tajemství (s)prostěradel. Bylo to v roce 2014. Tam byly ty bouřky časté a neúprosné. Slyšela jsem meluzíny, ale byli tam i duchové a přízraky. Bylo to vlastně dost strašidelné, ale neskutečně inspirativní.
Foto: Milan Vopálenský, Lomolama, redakce
