Trumpovy tarify: Vyjednávací nástroj nebo ekonomická katastrofa?

Začíná to vypadat, že pondělky se pro investory stávají osudnými. Minulý týden finanční trhy otřásl DeepSeek, teď je to Donald Trump. Během víkendu obletěly svět zprávy, že se prezident USA rozhodl konečně zavést slibovaná cla. Nebyl to neočekávaný krok – šlo o jeden ze základních pilířů jeho volební kampaně. Překvapivá byla ovšem rychlost a rozsah, s jakými cla uvalil.

Navzdory původním tvrzením o postupné implementaci se Trump o víkendu rozhodl, že s platností od úterý zavede plošné 25% clo na veškerý import z Mexika a Kanady, s výjimkou kanadské energie, na kterou uvalil sazbu 10 %. Kromě toho zvýšil všechna stávající cla na dovoz z Číny o dalších 10 %. To vedlo k okamžité reakci všech zmíněných zemí.

Vypadá to ale tak, že Trump využívá cla jako vyjednávací nástroj. Po úspěšné dřívější ‚‚zkoušce” s Kolumbií to tentokrát udělal s nejbližšími sousedy. Kanada a Mexiko okamžitě hrozily recipročními cly ve stejné výši a rozsahu. Dopad recipročních tarifů na USA je ale menší, jelikož Amerika je většinově importérem. Těsně předtím, než měla cla vstoupit v platnost, se po vzájemných rokováních obě země rozhodly přistoupit na Trumpovy požadavky, a platnost oboustranných cel se odložila na 30 dní.

Čína mezitím okamžitě zvýšila cla na americké LNG, uhlí, ropu, a vybrané typy strojů. Jednání s Čínou měla začít včera. Na své sousedy měl Trump velkou páku, jelikož by je podle ekonomů tarify uvrhly do recese. Čína ale není v pozici, ze které by musela před Trumpem sklopit uši a stáhnout ocas. Je otázkou, jak se situace vyvine.

Tento krok přiměl investory rapidně přehodnotit rizikovou přirážku trhů, což vedlo k propadu cen akcií. Následkem cel jsou vyšší ceny pro spotřebitele, rostoucí inflace a klesající ekonomická aktivita. Cla by mohla ovlivnit život běžných Američanů například co se týče cen zeleniny, masa, nebo piva, kterých je USA velkým dovozcem. Řetězová reakce vyšších vstupních cen se eventuálně promítne do celé ekonomiky.

Podobný scénář nastal v letech 2018 a 2019, kdy Trump rozpoutal masivní obchodní válku s Čínou. Ta způsobila, že postupně podléhaly více než dvě třetiny všech importů z Číny až 30% celní sazbě, čímž utrpěly obě ekonomiky. Čína zaznamenala nejpomalejší růst HDP za 30 let, zatímco v USA stoupla inflace o téměř jeden procentní bod. Ekonomové se shodují, že celní válka oslabila obě země a spotřebitele, především však ty americké.

Je to celé až moc podobné aktuálnímu dění. Tentokrát ale Trump hrozí i Evropě, která mezitím vystřídala Čínu na pozici největšího obchodního partnera Spojených států. Možná jde o pokus zatlačit na výdaje na obranu a nákupy plynu z Ameriky. Na Trumpovy požadavky ale Evropa nemusí mít kapacity a ačkoliv Česká republika není výrazným exportérem do USA, efekt tarifů by se k nám eventuálně promítl přes naše evropské partnery, jako je Německo.

Navíc se nyní světové ekonomiky nacházejí v horší kondici než v roce 2018. Tehdy globální růst HDP dosahoval 3,7 %, zatímco teď je to podle MMF jen 3,2 %. Evropa tehdy nečelila ozbrojenému konfliktu, Čína netrpěla ekonomickým zpomalením a západní ekonomiky nebyly sužovány inflací. Jinými slovy, potenciální nová celní válka přichází ve chvíli, kdy jsou světové trhy zranitelnější.

Trhy to nemají rády. V roce 2018 se index S&P 500 po zavedení prvních cel propadl o 10 % během devíti dní a trvalo sedm měsíců, než se vrátil na původní úroveň. Následně však přišel další propad o 20 % během dvou měsíců v důsledku pokračující obchodní války s Čínou, zvyšování úrokových sazeb a rostoucí inflace.

Kromě porovatelně horší ekonomické situace jsou teď také americké akcie dražší. P/E poměr indexu S&P 500 před korekcí v roce 2018 dosahoval hodnoty 24, nyní činí přibližně 30. Vyšší valuace můžou znamenat rapidnější pohyby v cenách akcií.

Je tedy dobré zvážit, které firmy ve vašem portfoliu by mohly být dotčeny. Na trhu jsme včera mohli vidět rotaci z rizikových sektorů do ‚‚bezpečnějších‘‘ společností. Softwarové firmy clům nepodléhají, a proto by mohly mít jistou výhodu. Na druhé straně jejich vyšší valuace mohou být citlivé na změny v očekávané výši úrokových sazeb. Obecně výrobní společnosti, jako jsou automobilky nebo výrobci polovodičů mohou čelit rostoucím nákladům. Riziko také hrozí pro firmy, které z USA hodně exportují, vzhledem na reciproční cla dotčených regionů.

V období zvýšeného rizika se vyplatí zvážit i diverzifikaci mimo americké trhy, třeba do zlata a komodit, které jsou obecně odolnější vůči inflaci i prudkým propadům na akciových a kryptoměnových trzích. V úvahu připadají také rozvojové trhy, jako např. Indie.

Autor: Jakub Rochlitz, investiční analytik a populární investor na platformě eToro, který se zaměřuje na hodnotové investování do perspektivních sektorů, jako je umělá inteligence, zelená energie a reality.