Tradice a zvyky českých Velikonoc. Kraslice, pomlázka i beránek

Velikonoce jsou mnohem víc než jen několik dní volna, kdy se můžeme „cpát“ čokoládovými zajíčky a barevně zbarvenými kraslicemi: Je to důležitý náboženský svátek, který s sebou přináší nejrůznější tradice a zvyky. V průběhu let však byly některé z těchto zvyků upraveny a nově interpretovány. Češi mají velikonočních tradic spoustu, včetně mrskání žen pomlázkami, malování vajíček nebo pečení mazanců a beránků. Některé z nich vycházejí ze samotných křesťanských svátků, o jiných se předpokládá, že sahají hlouběji do pohanských dob. Pojďme se společně podívat na těchto několik tradičně českých velikonočních zvyků, některé jejich interpretace a recepty, které vaši přátelé a rodina při oslavách inspirovaných jarem dozajista ocení.

Mnoho českých velikonočních symbolů souvisí s jarem a začátkem nového života.

Kraslice

Ručně malované nebo jinak zdobené vajíčko je nejznámějším symbolem českých Velikonoc. Kraslice se dávají jako symbolický dar nového života. Znamenaly však také jakýsi zakódovaný vzkaz dívky chlapci. V dřívějších dobách platila poměrně přísná pravidla o tom, co se smí, nebo spíše nesmí otevřeně říkat, zejména co se intimních vztahů týče. Malovaná vajíčka tak dávala dívkám možnost předat chlapci signál a různé barvy naznačovaly, zda bude mít šanci, pokud se jí bude chtít dvořit. Některé dívky dokonce na vajíčka psaly vzkazy a musely si pak dávat velký pozor, který chlapec dostane které vajíčko, aby se vzkaz dostal k tomu správnému. Chlapci si tedy nesměli vybírat vejce sami, ale děvčata jim je za výprask dávala.

Beránek

Další tradicí je pečení sladkého bochníku ve tvaru beránka. To je však docela novinkou. Za starých časů měla většina domácností na Velikonoční neděli jehněčí a chudší rodiny, které si ho nemohly dovolit, pekly sladké pečivo ve tvaru beránka. Za komunismu nebylo jehněčí maso v obchodech k dostání, a tak lidé pekli z kynutého těsta náhražky. Podobným způsobem lidé prostě nahrazovali maso, které nemohli sehnat v obchodech. „Sladký beránek z těsta je tradice, kterou většina rodin dodržuje dodnes. Na beránka mají pečící formu, do které mu dají rozinky na oči, hřebíček na nos a kolem krku mu uvážou stužku,“ říká Oliver Fecko z online tržiště s potravinami Everli.

Pomlázka

Mladé, živé větvičky vrby kočičí prý přinášejí zdraví a mládí každému, kdo se jimi šlehá. Velikonoční pomlázka je pletená z proutí právě zmíněné vrby jívy. Již po staletí ji používají chlapci, kteří chodí na Velikonoční pondělí koledovat a symbolicky šlehají dívky, aby během roku „neuschly“. „V některých částech Moravy se objevuje také akt polévání studenou vodou. V minulosti pomlázkou šlehala hospodářova žena také dobytek a všechny v domácnosti, včetně mužů a dětí. Chlapci si vyráběli pomlázky vlastní a čím více proutků, tím obtížnější bylo jednu uplést,“ přibližuje tradiční zvyky Fecko. Dnes už tato dovednost není tak rozšířená a pomlázky se dají koupit v obchodech a pouličních stáncích. Někteří muži se s koupí pomlázky ani nenamáhají a používají proutek jeden nebo třeba i dřevěnou vařečku. V dnešních dobách už koledují jak chlapci, tak i některé dívky a „vyšlehání“ pomlázkou přináší výslužku v podobě kraslic, sladkostí, peněz a nějakého toho panáka kořalky pro dospělé.

Svatý týden

Týden před samotnými Velikonocemi se vyznačuje pestrobarevnou paletou názvů jednotlivých dnů. Je tu Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá (Svatá) sobota, Velikonoční neděle a Velikonoční pondělí.

Vysvětlení, proč některé z těchto dnů dostaly svá specifická jména, je mnoho. Mezi nejčastější patří, že Modré pondělí, den, kdy lidé obvykle nepracovali, pochází z německého použití slova „blaumachen“ pro sdělení, že člověk nic nedělá.

Obecně se má za to, že Šedivé úterý získalo svůj název jako symbol vymetání prachu, protože v tento den ženy obvykle uklízely dům před svatými oslavami.

Přezdívka Škaredá středa má zlověstnější původ. Označuje den, kdy Jidáš zradil Ježíše. „Lidé pekli tradiční malé koláčky zvané jidáše, které se vyráběly z kynutého těsta a měly tvar uzlu nebo smyčky, na které se Jidáš oběsil,“ říká Fecko z Everli.  Chlapci berou do rukou řehtačky, aby Jidáše odehnali a podle jedné z pověr se lidé, kteří se v tento den mračí, budou mračit po celý zbytek roku.

Název Zelený čtvrtek je odvozen od tradice, kdy se v tento den jí zelená zelenina. Tímto dnem začínají velikonoční oslavy, protože je to den Poslední večeře a začátek velikonočního tridua.

Velikonoční pátek byl dnem hladu, dnem, kdy by zdraví lidé neměli jíst vůbec nebo by si měli dát jen jedno lehké jídlo. Rozhodně žádné maso, protože v tento den truchlíme nad Ježíšovou smrtí a měli bychom se držet dál od jídla a soustředit se na duchovní záležitosti.

Bílá sobota znamenala konec půstu a opět se uklízelo, ale také bílilo. Vysvětlení přídavného jména může být také takové, že roucho nově pokřtěných je bílé.

Velikonoční neděle je den plný příprav na Velikonoční pondělí. Děvčata malují, barví a zdobí vajíčka, pokud tak ještě neučinila, a chlapci si připravují své pomlázky.

Během Velikonočního pondělí se chlapci z rána vypravují na pomlázku. Při šlehání recitují velikonoční koledu, při níž se obvykle žádá o jedno nebo dvě vajíčka. Dívka pak chlapce odměňuje malovaným vajíčkem nebo sladkostí a uváže mu stužku kolem pomlázky.

„Tato tradice se stále ve velké míře udržuje, zejména na vesnicích a v malých městech, i když možná ztratila svou symboliku a romantiku, dnes se provádí hlavně pro zábavu,“ říká závěrem Fecko z Everli.  Někteří chlapci a muži jako by zapomněli, že šlehání má být pouze symbolické a dívkám se to ne vždy líbí. Změnila se také odměna – místo malovaných vajíček a sladkostí se často dávají peníze a panáky kořalky. Takže v brzkém odpoledni lze vidět skupinky šťastných mužů potácejících se po silnicích… Když to všechno pomineme, Velikonoce stále zůstávají jedním z nejveselejších svátků v českém kalendáři.