Martin Watch: Fotografie lidské zvláštnosti jako posedlost

Devětadvacetiletý fotograf Martin Watch vystudoval Aplikovanou a reklamní fotografii u profesora Miroslava Vojtěchovského na FUD UJEP. Se svým projektem „Jedineční“ byl jedním z pěti oceněných studentů v prestižní fotografické soutěži pro vysoké školy v rámci celé Evropy. Převzal ocenění Osobnost české fotografie jako Nejúspěšnější student celoevropské soutěže „FETA-FEP Emerging Talent Award“. Pracuje jako kameraman pro nově vzniklou televizní stanici pod hlavičkou českého internetového gigantu Seznam.cz. V současné době vydává projekt „Jedineční“ jako netradiční autorskou knihu, která je opředena velkým množstvím příběhů. Kniha vychází v limitované edici 150 kusů.

Vydáváš fotografickou knihu „Jedineční“, ve které si mohou lidé prohlídnout snímky, za které jsi byl oceněn v prestižní evropské soutěži. Nafotil jsi v ní lidi, kteří jsou výjimeční tím, jak vypadají i tím, co dělají. Co Tě k tomu vedlo?

První koho jsem nafotil byl Boris Rudý, který je velmi výraznou postavou města Ústí nad Labem. Fotil jsem ho v rámci školní práce. Fotografie vycházely z jeho života nebo byly jeho životem inspirovány. Vstoupil jsem mu do soukromí a objevil jeho unikátního pohled na svět a život. Moc mě to bavilo. Rád kombinuji dokumentární a inscenovanou fotografii s prvky reportáže. Následně jsem se rozhodl nafotit i další osobnosti a vytvořit rozsáhlejší ucelený projekt. Takže tak jsem začal.

Jaké další lidi jsi nafotil?

Po Borisovi následoval Václav Kulhánek, kterému se pro jeho paruku s hranatým obrysem přezdívá „Krychlič“. Potom jsem fotil Ludvíka Doležala, známého pod přezdívkou „Muž z popela“ nebo „Nejšpinavější muž evropy“. Fotil jsem i Karla Lampu alias Karima, Roberta Paulata, svého času „Českého Kena“ a další.

Podle čeho sis lidi vybíral?

Tak třeba „Krychlič“, legendární postava Pardubic, se hodně ukazoval na místním nádraží, celkem často jsem ho tam potkával, když jsem jezdil z Hradce Králové do Pardubic za kamarády. Je to velmi zajímavý člověk. Vystudoval přírodní vědy, je vášnivým sběratelem vinylů a dokonce má šlechtickou krev. Na Ludvíka Doležala jsem dostal kontakt od kamaráda. Trpěl takovou zvláštní nemocí, byl fascinován ohněm, vše co našel tak spaloval. Vypadal jak čert. Nejzvláštnější bylo, že se pro život bez domova rozhodl dobrovolně. I on byl svým způsobem, když to opravdu hodně nadnesu takový hipster (smích), kterému nevadilo, že na pohled vypadá zvláštně a žil pro svou vášeň.

To je pestrý výběr, asi jsi se setkal s lidmi z různých sociálních skupin..

Ano, třeba Karim, byl přes 25 let na ulici a živil se jako pánský prostitut. Potom co ho nakazil jeden z klientů záměrně HIV, z ulice odešel a dnes přes jednu neziskovku provází lidi po centru Prahy a vypráví, jak se přežívá na ulici. Fotil jsem i Roberta Paulata, který se zase živil jako model, fotil pro ikony světové módní fotografie a v současnosti vede jednu plastickou kliniku.

To je dost pestrý výběr, jak dlouho jsi na tom pracoval?

Celým projektem jsem strávil 3,5 roku. Je to dlouhá doba, hodně času zabralo oslovování lidí, organizační věci a podobně. Trpím trochu puntičkářstvím, tak jsem si dal záležet. Dost mě to bavilo, naučil jsem se opravdu hodně o lidské povaze a o různých úhlech pohledu na svět.

Foto z

V rámci projektu si fotil i pornoherečku Angel Wicky. Cítil ses během focení nějak svázaný jejím běžným mediálním obrazem?

Wicky patří do druhé části projektu, který ještě není zveřejněný. Ta je o lidech, kteří jsou známější a úspěšnější v zahraničí, než u nás. Jejím mediálním obrazem jsem se necítil být svázaný, naopak jsem ho chtěl záměrně rozbít. Proto jsem ji nafotil zcela běžným, dalo by se říct až banálním způsobem. Ultimátní sexbombu jsem nafotil jako obyčejnou holku, která dělá obyčejné věci, vaří, čte si, odpočívá. Na fotkách je k vidění v situacích, které si obyčejně s pornoherečkou nespojíte. Mediální obraz rozhodně není jediným pravdivým pohledem na člověka, na fotkách je to vidět.

Fotil jsi i osobnosti, pro které je jejich vzhled hodně důležitý. Stalo se Ti, že by se si někdo z nich na fotce prostě nelíbil a chtěl, abys záběr nepoužil nebo respektovali umělecký záměr?

Hned na první schůzce jsem se lidí zeptal, jestli je něco co si nepřejí, aby bylo zdokumentováno. Využil toho jen jednou pan Kulhánek alias „Krychlič“. Jinak jsem měl naprostou svobodu.

Je kniha „Jedineční“ sama o sobě něčím jedinečná?

Je to unikátní projekt. Už jen kvůli tomu jaké lidi jsem si vybral a jakým způsobem jsem to fotografoval. Kniha je na pomezí několika fotografických žánrů a obsahově má sociologický a lehce i antropologický přesah. Formálně je to publikace, která vyniká svým typografickým a kaligrafickým řešením a také technickou kvalitou a omezeným nákladem. Chtěl jsem aby dílo mělo punc určité exkluzivity.

Kde je k sehnání?

Zájemci se mi mohou ozvat na facebook Martin Watch nebo instagram martin.watch Každou knihu ručně čísluji a podepisuji, což z ní dělá umělecké i sběratelské dílo.

Na čem teď aktuálně pracuješ?

V současné době portrétuji určité osobnosti z české sadomasochistické komunity. Už teď mohu říct, že pár záběrů bude dost drsných a znepokojivých. Mým cílem ale není klouzat jen po povrchu a ukazovat povrchní senzacechtivá laciná bulvární témata. Snažím se k tvorbě přistupovat komplexně a s pokorou. Mým cílem je podívat se na dřeň tomu, jací lidé jsou.