Nová kniha Šárky Šiškové Dokonalý život
Po skvěle a svižně napsaných novelách Šárky Šiškové Červený kabriolet, Nechodím nikdy pozdě a Ryba ve vodě, vydaných v knize pod názvem A co láska? pro mě nebylo těžkým rozhodnutím, vydat rok poté její nový román Dokonalý život. Autorka mě opět ujistila o svém talentu a schopnosti napsat přesvědčivý příběh ze současnosti, který má strhující tempo, věrohodnost dialogů i příjemnou autentičnost lidských pohnutek, nálad, skutků.
Děj románu je zasazen do kulis chorvatského mořského pobřeží, ale i nekompromisně přelidněného a rušného velkoměsta Hongkongu, kam odjela za prací a prožila většinu roku 2018. Zde vznikla i poslední část románu plná autentických a velmi sugestivních pocitů z tohoto výjimečného místa.
Jazyk Šárky Šiškové mě baví. Nesnaží se mě přesvědčit lidovou mluvou ani slangovým způsobem vyjadřování. Její čeština se nepodbízí a odmítá podpůrná slovíčka hovorové řeči i v častých dialozích. Pracuje s textem jako by míchala alkoholický drink. Romantizující popisy zapadajícího slunce rychle střídají krátké strohé věty a dynamicky zvyšují napětí, atmosféru i tempo děje.
Románové postavy ožívají stránku po stránce a získávají na větší životnosti i díky drobným, leč zcela přesným detailům, jimiž autorka velmi výstižně vykresluje přesnost charakterů.Hrdiny románu nelze rozdělit na kladné a záporné bytosti, protože jsou to především normální lidé. Chybující, hledající, živoucí.
I tam, kde by se nabízel kritický odsudek, v případě sexy manipulativní Karolíny či sebestředného Viktora toužícího po dokonalosti, nabízí autorka pro jejich chování omluvu, či vysvětlení. Vyprávění Šárky Šiškové neodsuzuje, nekárá, nehledá morálního vítěze. Nehodnotí.
Její kniha pouze jednoduše žije. Připomíná příběh, který by mohl prožít kdokoliv z nás…
Hlavní hrdiny Viktora i Matěje, kteří končí svůj románový příběh s lahví plnoleté whisky, od sebe na míle vzdáleni přes půl zeměkoule a přesto spolu, jsem si oblíbil nejvíc. Zcela záměrně jim autorka dává největší prostor. Jako by na jejich příběhu chtěla ukázat, že i žena může pochopit mužský svět. Nikdo z nich netouží po ničem víc, než po životě, o němž si myslí, že může být dokonalejší. Dokonalejší než je ve chvíli, kdy se pro svůj plán lepšího života rozhodují.
Chtěl jsem se podělit o své dojmy, ale není pro mě vůbec snadné psát posudek na hrdiny příběhu, neskládají přeci maturitu… Jsou dávno dospělí, i když stále hledající… něco, někoho? Myslím si, že nejvíce sebe sama.
Podobnost reálného světa a románových postav je natolik silná, že se dál neodvažuji soudit a pronášet svá moudra o tom, jak která postava příběhu selhala na své cestě ke štěstí. Co mohla udělat lépe nebo jinak. Kde se ocitla na odbočce a vydala směrem, který se později neukázal jako nesprávnější.
Namísto dalších slov jsem pro vás vybral dva citáty, které mé pocity z hrdinů románu Šárky Šiškové vystihují nejlépe.
„Necítím velký optimismus, jde-li o schopnost lidí měnit způsob, jakým uvažují, ale cítím ohromný optimismus, jde-li o schopnost odhalovat chyby ostatních.“ Daniel Kahneman, psycholog
„Velké omyly, tak jako tlustá lana, se často skládají z mnoha malých vláken. Vezměte lano vlákno po vláknu, vezměte si jednotlivě všechny ty malé určující motivy, rozeberte je jeden po druhém a řekněte si: To je všechno. Ale stočte je a zapleťte dohromady a promění se v nesmírnost.“ Viktor Hugo, spisovatel
Adam Adler, šéfredaktor edice Literi
