Slavnostní výkop a křest knihy Oty Karse FOTBALOVÁ ŠKVÁRA

Ať už jste, nebo nejste fanynka či fanoušek, a dokonce i když vás fotbal nezajímá, nová kniha úspěšného autora Oty Karse stojí za to.

Projděte si zápasy, stadiony, poznejte myšlení fandů. Co je drží u této závislosti, které se nemůžou zbavit? Stejně si užijte i osobní příběh autora na pozadí. Kniha také podrobně řeší témata fotbalové kultury, násilí, tajené homosexuality či uplácení. Protože „fotbal se dnes hraje hlavně na trávě, ale pořád v něm ještě rozhoduje škvára“.

Tahle kniha určitě potěší příznivce každého klubu, nejen Sparty. Ostatně kritický je autor právě i k ní. V knize jsou špičkové černobílé fotografie uměleckého fotografa Zdeňka Lhotáka, který se Spartou strávil nejen na hřišti, ale hlavně i v zákulisí, celá osmdesátá léta, stejně jako současné fotky od sportovního fotoprofesionála Pavla Lebedy.

Pro „nefandy“ je kniha zábavným poučením o důvodech a „iracionalitě“ a fenoménu fandění, pro fanoušky všech klubů příběhem fandění a pro sparťany samotné i skvělým dárkem ke 130 letům od založení slavného letenského klubu, včetně strhující cesty za posledním titulem. Předpokládáme, že kniha bude naprostou čtenářskou i fanouškovskou „bombou do šibenice“.

Foto ze křtu knihy: Jaroslav Hauer

Ukázky z knihy:

Z kapitoly Komu fandíš?

„Komu fandíš?“

zeptal se mě Jiříček.

Neměl jsem bratra, po kterým jsem toužil, protože když byl můj táta rozvernej, říkal mi „bratře“, a tak na mě měli vždycky největší vliv kamarádi a kluci, který jsem obdivoval. A jednoho dne se mě jeden z nich, Jirka Tomášek, oslovovaný jako Jiříček, zeptal, komu fandím.

Bydleli jsme už léta v Nuslích, aspoň tak mi to tehdy přišlo. Místem mýho zrození ale byla Štvanice a na Letný u babičky jsme bydleli asi do mých tří, čtyř let. Na Letnou jsme i pak dál často chodili nebo jezdili tramvají za tátovými kamarády, ale nikdo z jeho blízkých se, pro mě překvapivě, o fotbal nezajímal.

Otec se fotbalu, a hlavně jeho protagonistům velmi trefně posmíval.

V době, kdy mě fotbal opravdu začal brát, padalo díky defenzivní hře, zdržování, pravidlům, který neomezovaly „malý domů“, kdy směl brankář chytat do rukou i přihrávky spoluhráčů nohou, a spoustě dalšího, míň a míň gólů. Zvlášť u nás. Fotbalu chyběli velký střelci. Táta k tomu říkal: „Tebe to baví, jo, ta hra, kde je furt skoro gól, ale žádnej nepadne…“ Nakonec, asi překvapenej až zaskočenej mým trvalým zájmem o fotbal, ho dost teatrálně a dost pobaveně přezdíval na základě svojí bryskní analýzy jako „hru, kde je skorogól“, nebo stručněji „skorogól“.

Tohle ale nejspíš proběhlo pozdějc, někdy na úplným začátku osmdesátejch let, kdy nudná „přetaktizovaná“ hra v Evropě bujela víc a víc a parodoxně a v kontrastu s tím můj interes o fotbal taky.

Jako vždy mě tak můj táta bavil i štval zároveň.

A přitom jenom prostě nesnášel fotbal. I když vyrost a dospíval na Letný. Miloval rokenrol, měl tam svoji partu, moje pozdější „strejdy“ Zdeňka a Mirka. Na konci padesátejch let řádili v mezích možností, a někdy asi i za nima, na Letný i jinde, třeba Na Jezerce s Miki Volkem, a fotbal spíš odmítali. Nejspíš právě proto, že se taky potřebovali vymezit.

Jako já.

Několik otázek pro autora knihy:

Jak se právě cítíš?
Jsem právě chvíli šťastný, protože vyšla moje nová kniha Fotbalová škvára.

O čem vlastně kniha je a hlavně kdo by si ji měl přečíst?
Přečíst by si ji měl úplně každý. Ať už ho fotbal vůbec nezajímá, nebo ho naopak žere. (On, nebo fotbal.) V mnohovrstevnatém částečně autobiografickém příběhu by se každý mohl najít minimálně v jedné té vrstvě, že.

Fotbalová škvára. Nejde jen o fotbal anebo fandění. Jsou v ní zkombinovány různé literární styly. Vzpomínky, živelné eseje, práce se sportovními i jinými frázemi. Ty jsou nakonec jsou v textu sice ironizovány, ale jsou přitom naprosto funkční.

Vztah s tátou, s kamarády, lásky, vazby k určitým místům i k vlastnímu alter egu. Pobaví se tak zcela neznalý intelektuál i pravověrná fanynka bez ohledu na klubové preference. A vše je samozřejmě podáno s nadhledem, humorem a co nejvíc čtivě.

Knihu jsi napsal a připravil sám, nebo…?
Nápad je můj. Ale chtěl jsem, aby kniha byla pěknou knihou i vizuálně, a proto jsou v ní fotky! Spousta fotek. Od Zdeňka Lhotáka a Pavla Lebedy.

A právě Zdeněk je renomovaný tvůrce, který byl v roce 2019 vyhlášen Asociací profesionálních fotografů ČR Osobností české fotografie za dlouhodobý přínos fotografii. Mezi lety 1976 a 1989 pracoval jako externí fotograf pro Spartu. Zachytil nejen hráče, trenéry a funkcionáře, ale i nekritické nadšení i kritické projevy fanoušků na tribunách. Jeho práce z tohoto období nese osobní i sociologický nádech. Chtěl zaznamenat všechny momenty, kterými fotbalisté prochází. Honza Berger mu dokonce dovolil zajít ještě víc do jeho soukromí. Fotil ho, jak se prodírá davem malých kluků, kteří chtěli podpis, jak pak odjíždí v žigulíku ze stadionu, a pozval ho k sobě do bytu, kde ho zachytil s manželkou a dětmi.

A Johnny Dick?
Je v knize to již zmiňované alter ego a především připomínka neprávem zapomenutého skotského hráče Arsenalu a pozdějšího trenéra, jak DFC, tak hlavně Železné Sparty.

Děkujeme za odpovědi

Ota Kars (vl. jménem Otakar Svoboda) – spisovatel, básník a fanoušek. Narodil se v porodnici na Štvanici. Bydlel ledaskde, ale hlavou i srdcem uvízl na Letné. Něco napsal. Třeba knihy: Jmenuju se Tomáš. Tomáš Holý. (Magnesia Litera,

Johnny Dick – hráč a trenér. Nikdo není víc než klub. Ale pak je pár lidi, co klub a jeho slávu vytvořili. A Železnou Spartu vytvořil pravě John Dick. Nejdřív hráč Arsenalu, později trenér Sparty. Nakonec alter ego. Ten, který zmizel a na něhož se skoro zapomnělo. Legenda legend.