Další kniha Dominika Landsmana: Kapitán Adorabl a bambitka černokněžníka Vorána
Toto je příběh ze Sedmimoří. A jako takový má určitá pravidla: Všeho víc! Víc výbuchů, víc přestřelek, víc dostaveníček holek s klukama. Ale to by asi nebyl ten příběh ze Sedmimoří, ne? Tak alespoň moře šermířských soubojů, oceán démonů všech tvarů a velikostí a záplava potvor a potvůrek. A víc Adorabla a víc piráta Pařáta a víc ztracených příbuzných! Čeněk se totiž vrací do Sedmimoří, kde opět hrozí probuzení vládce všech démonů, a vezme s sebou i tatínka. Ten mu ovšem nebude kazit zábavu dlouho, protože ho brzy i s lodí unesou rytíři Zlaté korouhvičky. Je to ale nevyzpytatelné místo, že…? Záchranná výprava začíná, takže vítejte na palubě a nemněte se prosím těmi háky v oku, ano?
Ukázka z knihy:
„Zpěněné vlny se tříští o bort dřevěné bárky. Pirát Pařát stojí soustředěně na přídi a ustaraně hledí před sebe. Ano, hledí. Možná si pamatujete, že pirát Pařát měl přes obě oči pásky. Navíc měl místo nohou a rukou háky. Tak to si to pamatujete dobře, ale nyní jsme se posunuli v čase tak nějak zpátky. Do doby, kdy byl pirát Pařát mladší a měl pásku jenom přes jedno oko a háky jenom místo rukou a jedné nohy. Ještě to byl švarný jura kterému svět ležel u nohy.
Tedy, ony zpěněné vlny se tříštily o bort dřevěné bárky. Pirát Pařát na přídi ustaraně hleděl svým jedním okem před sebe a nervózně klepal hákem o zábradlí lodi.
„Přidejte, třeba to někdo přežil,„ zavelel směrem k posádce a nadále sledoval se zkrabaceným čelem horizont. „Hrozné, hrozné. Co se tam asi stalo?„ mumlal si pod vousy, když v dálce začal rozeznávat obrysy ostrova, ze kterých stoupal tmavý dým. To je znak zkázy, dým. Vždycky, když z něčeho stoupá dým, je to znak zkázy. Třeba z myčky na nádobí. Když stoupá dým z myčky na nádobí, znamená to katastrofu a taky to znamená, že neumíte používat myčku na nádobí. Je totiž nemožné, aby z myčky stoupal… ale to sem teď nepatři. Pokračujeme v příběhu.„
Knihu v Paláci knih LUXOR pokřtila Monika Absolonová.
Foto: Petr Brodecký
Dominik Landsman (*1985) vystudoval obor finance podniku na Vysokém učení technickém v Brně, následně pracoval jako realitní makléř. V době, kdy dostal v zaměstnání výpověď, hledal novou práci, ale když konečně nastoupil, po čtrnácti dnech sám odešel. Rozhodl se tedy zůstat místo manželky na mateřské dovolené, které se syn narodil zhruba měsíc před výpovědí.
O zážitky z mateřské dovolené se rozhodl podělit s ostatními, a jelikož v dětství zkoušel psát pohádky a povídky, rozhodl se napsat knihu. Nejdříve založit vlastní blog, kde humorně, s nadhledem a cynismem popisoval dny prožité se svým maličkým synem. Po ohromném úspěchu na blogu vydal své příspěvky knižně, a to se stejně velkým úspěchem: Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti, Deníček moderního fotra 2 – aneb Pánbůh mi to oplatil na dětech.
Dominik Landsman aktuálně zveřejňuje své příspěvky v časopisech a na internetu, pracuje na dalších knihách a věnuje se svému velkému koníčku – rybaření.
