Čeští skláři zapsáni na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO
Po třech letech fungování nové česká značky skleněných, nejen vánočních ozdob Koulier lze s jistotou konstatovat, že se jedná o nesmírně kreativní inspirativní práci, která se dědí z generace na generaci. Je velkou satisfakcí a zároveň výzvou, že na sklonku roku 2023 byla rukodělná výroba foukaných vánočních ozdob zapsána společně s dalšími sklářskými technikami na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Jak je tedy možné, že i po tomto kroku oznámilo několik skláren ukončení činnosti? Je snad předurčeno toto odvětví k zániku nebo má šanci na přežití?
Koulier vděčí za mnohé svým zákazníkům, kteří pochopili, že ruční práci a tvorbu originálů je potřeba si připlatit. Rovněž o exkurze na Oflendě je nemalý zájem. Lidé se zajímají, kolik času zabere výroba jedné ozdoby, a jak vznikají originální výtvarná díla na nich. Na konci shlédnutí výroby mají pak možnost všichni zájemci, vyzkoušet si jednoduchou technikou vymalovat vlastní ozdobu. Mnohdy jsou překvapení, co vše je pro toto umění potřeba. Jak ale fungují sklářské dílny v zahraničí? A stačí věrní zákazníci a nadšenci, kteří výrobu drží nad vodou k tomu, aby bylo toto řemeslo zachováno i příštím generacím? Měl by zde sehrát svoji úlohu i stát?
Ruční foukání nad kahanem je umění s více než stoletou tradicí, které není omezeno pouze na vánoční ozdoby. K výrobě se používají skleněné polotovary, trubice různého průměru. Ozdoby jsou velmi jemné, lehké a křehké. Jedná se o sériovou výrobu, počítanou na desítky tuctů od jednoho vzoru. V sortimentu má sklárna Koulier přes 1200 položek. Tvar ozdoby je výsledkem jemné práce foukače s dechem. Aby byly ozdoby jedna jako druhá, od nejjednodušších baněk po různé tvary, je potřeba dlouholetého tréninku těchto dovedností. Až po několika letech foukání baněk dokáže foukač stejně precizně vytvořit zvonečky, nebo rampouchy. „Majstrštykem“ jsou také labutě, při jejichž výrobě se nejdříve vyfoukne do formy tělo a potom volně vytvaruje dlouhý štíhlý krk s hlavičkou.
„Naši skláři se svému umění učí skutečně dlouhá léta a zůstávají mu věrni po celý život, pochopitelně za předpokladu, že mají kde pracovat. Výroba foukaných ozdob je natolik specifická, že ji nemůže vykonávat každý. Jde především o lidskou manuální zručnost a dlouholeté zkušenosti, které jsou nepřenositelné. V tomto oboru je základním předpokladem dlouhodobá kontinuita. Když nebudou mít lidé sociální jistotu, že je tento obor uživí, nezačnou v něm. Domnívám se, že skláři jsou buď zaměstnáni ve fungující sklárně nebo prostě nejsou. Kdo odejde, nemá se kam vrátit, a když řemeslo nedělá každý den, získaná zručnost postupně zanikne,“ uvádí Ing. Kateřina Šrámková, obchodní ředitelka značky Koulier.
Pro investory a lidi, kteří mohou a chtějí toto unikátní řemeslo uchovat je důležitý lidský faktor. Je hlavně o lidech, jejich nadšení pro věc. Bez toho se do tohoto podnikání nikdo nepustí. A pak je to o sklářích se specializací na vánoční ozdoby. Není jich rozhodně tolik, jako v jiných oborech například truhlářů, kterých je ovšem také čím dál méně. Když se někdo rozhodne podnikat ve výrobě nábytku, může teoreticky začít na zelené louce, najít lidi, koupit technologie. S vánočními ozdobami to tak není. U výroby vánočních ozdob jde skutečně o záchranu ruční práce, ale to například u truhlářské výroby jde v daleko větší míře o větší podíl strojů a automatizace při realizaci daného výrobku.
Co by pomohlo, aby tento obor vzkvétal
„Otázkou je. Jsme na záchranu řemesla sami, jenom snílkové, kteří mají nereálnou vizi? Opravdu společenským zájmem by mělo být, aby toto a podobná řemesla zůstala zachována, jako součást našich kulturních tradic. My vidíme, že nám fandí jednotlivci, naši zákazníci, kterými jsou někdy i skutečně velké firmy. Ale chce to stát? Je to zájmem naší země? Určitě existuje mnoho nástrojů, jak podobné výroby podpořit, a nemusí se přímo jednat o peníze. Může to být podpora odbytu výrobků, marketinková podpora, PR a podobně. Prezentace státu formou hmotných darů. Víme, že foukané ozdoby obdivuje celý svět. Může to být krásný artikl pro reprezentaci České republiky v zahraničí. Navíc s dlouhodobým a trvalým přesahem, protože skleněné ozdoby se používají po desetiletí,“ dodává Kateřina Šrámková.
České sklo je synonymum kvality a tradice s puncem UNESCO Sklo je fascinující a krásný materiál ve všech svých podobách. Jeho ruční výroba je od roku 2023 zapsána na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. České sklo tak potvrdilo svou světovou úroveň a pověst.
Česká sklárna Koulier aktuálně připravila:
- Ozdoby Bedřich Smetana ke dvoustému výročí narození hudebního skladatele
- Ucelenou jarní kolekci nevánočních ozdob
- Originální skleněné květiny pro interiérovou výzdobu
- Svatební kolekce jako dar novomanželům
- Možnost exkurzí ve výrobě spojenou se zdobením vlastní ozdoby
- Festival labutí v prvním červencovém týdnu
- Možnost vytvořit si vlastní kolekci ozdob, jak tvarů, tak dekorů
- Možnost workshopů pro firemní i soukromé akce
V roce 2020 byla zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Ruční výroba ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční stromek
Nominace se týká specifického druhu sklářského řemesla spojeného s vánočními tradicemi. Jeho nositelem je rodinná dílna Rautis v Poniklé a venkovští foukači perlí a navlékači, kteří s dílnou spolupracují a společně vytvářejí tyto osobité vánoční ozdoby. Poniklá je tak jediným místem na světě, kde se dodnes toto tradiční perlařské řemeslo zachovalo. První dílny na foukané perličky zde vznikaly už na konci 19. století a jejich výrobou se často živily celé rodiny. Způsob foukání perliček a výroby ozdob se od svého počátku příliš nezměnil. Výrobce skleněných ozdob funguje na stejném místě od roku 1902. Sklárna nabízí přes 20 tisíc vzorů, některé pocházejí z počátku minulého století. Největší zájem je o tradiční vzory, zejména hvězdy.
