Architekti jako designéři a tvorba Jiřího Kočandrle v Národním technickém muzeu

Národní technické muzeum otevírá výstavu „Čeští architekti Jako designéři techniky – Jiří Kočandrle“, která se jako první věnuje působení absolventů architektonických ateliérů vysokých škol v českém designu technických oborů a upozorňuje na důležitost architektonického školení ve vzniku a rozvoji průmyslového designu jako samostatné mezioborové disciplíny. Významná část výstavy je pojata jako první retrospektivní prezentace tvorby Jiřího Kočandrle (1941).

Architektura a design – spojení celkem běžné, ne-li samozřejmé. Architekti dnes stejně jako dříve navrhují nábytek a interiéry, designéři pak rovněž interiéry či interiérové doplňky, a v poslední době sami přicházejí i s novými koncepty bydlení.

Architektura a design elektrospotřebičů, dopravních prostředků či strojů – to je téma, které pro širší a někdy i odbornou veřejnost bude zřejmě považováno za okrajové či za zpestření jakéhosi „hlavního proudu“ v designu.

Přitom to byli právě architekti, kteří si v polovině 19. století mezi prvními všimli rozporu mezi technickým, technologickým a estetickým pojetím průmyslových výrobků. A o půl století později, s nástupem rané moderny, se aktivně zasloužili o převrat v jejich tvarovém a mnohdy i funkčním a technologickém řešení. Architekti stáli u zrodu německého Werkbundu, prvního sdružení podstatně zaměřeného na estetickou kulturu průmyslové výroby, spřízněného Svazu českého resp. československého díla, ale i legendárního Bauhausu.  Zcela klíčovou roli pak architekti sehráli v nástupu italského a skandinávského designu, a zásadní vklad měli také v průkopnické éře průmyslového výtvarnictví v poválečném Československu.

V rozsáhlém projektu NAKI II MK ČR Designéři v českých zemích a československý strojírenský průmysl proto nesmí chybět výstava, kterou nyní otevíráme v Národním technickém muzeu: Čeští architekti jako designéři techniky – Jiří Kočandrle.

„Jsme rádi, že dlouhodobá činnost Národního technického muzea v oblasti výzkumu a prezentace československého designu mohla být v posledních letech díky podpoře Ministerstva kultury významně obohacena o další výstavní, publikační, ale i související akviziční počiny“, říká generální ředitel Národního technického muzea Karel Ksandr.

První část poněkud dlouhého názvu výstavy připomíná výše zmíněný význam architektů a absolventů architektonických ateliérů mezi průkopníky československého průmyslového designu v poválečných desetiletích. Jména jako Stanislav Lachman, Otakar Diblík, František Crhák nebo Jan Tatoušek už vešla do povědomí veřejnosti. První jmenovaný díky výstavě otevřené v NTM před 21 lety. O několik let později pak následovaly putovní výstavy dalších dvou jmenovaných osobností československého průmyslového designu. A konečně výstavní prezentace Jana Tatouška, připravená v souvislosti s uvedeným projektem NAKI, skončila v květnu letošního roku. Na rozdíl od jmenovaných výstav k ní byl také vydán rozsáhlý katalog.

Zatímco Otakar Diblík a František Crhák absolvovali architekturu na brněnské technice, Stanislav Lachman, Jan Tatoušek i další designéři, vystudovali ateliéry tzv. užité architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ateliéry, v nichž působili žáci Pavla Janáka a Josefa Gočára a jejichž tradice sahá až k pedagogickému a návrhářskému působení Gočárova učitele Jana Kotěry, zakladatele Svazu českého díla před první světovou válkou.

V další generaci československých průmyslových designérů, nastupujících do praxe na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, zcela převážili absolventi jediného detašovaného ateliéru tvarování strojů a nástrojů při VŠUP ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově).

Tradici školení budoucích průmyslových designérů v ateliérech architektury VŠUP ovšem v této generaci velmi výrazně zastupuje Jiří Kočandrle, který v roce 1968 absolvoval ateliér prof. Pavla Smetany. Podstatný prostor ve výstavě je proto věnován první retrospektivní prezentaci jeho tvorby, což odráží i druhá část názvu výstavy.

Výstavní prezentace tvorby Jiřího Kočandrle je v rámci aktuální výstavy rozdělena na dvě hlavní části, rozdělené obrazově-hudební kompozicí ilustrující zásadní životní, tvůrčí i myšlenkovou proměnu na přelomu osmdesátých a devadesátých let.  Vedle výše zmíněných i dalších stěžejních exponátů je součástí výstavy i objekt „Pocta papíru“ jako upomínka na spolupráci s formou EMBA.  Každá z obou částí je dále dělena tzv. mezníky, které představují zásadní kapitoly jeho tvůrčího působení. 

Zde nesmíme opomenout ani působení pedagogické. V letech 1996-2006 vedl Jiří Kočandrle výuku designu na vysokých školách v jihokorejském Soulu. Jako designér spolupracoval i s korejskými výrobci. Stranou nezůstala ani činnost publikační s teoreticko-filosofickými přesahy, jak dokazuje např. definice designu ze závěru jeho pedagogického působení v Koreji. 

 „Design je kreativní, dynamický, interdisciplinární proces, který vznikl na pomezí technologie a umění, kultury a obchodu, reality a vizí. Ve fázi vývoje produktu design integruje všechny vstupy, ve fázi jeho užívání pak komunikuje v něm obsažené kvality, funkce a sdělení. Můžeme jej nazvat nejdemokratičtější formou umění, filozofií výroby, spotřeby a užití, která hraje důležitou roli při vytváření hmotné a environmentální kultury. V konečném důsledku design přispívá k formování životního stylu společnosti a identity jedince.“

Kurátorkou výstavy „Čeští architekti Jako designéři techniky – Jiří Kočandrle“ je zakladatelka oddělení průmyslového designu NTM Johanna Pauly, která tak navázala na svou činnost v přípravě a realizaci retrospektivních výstav, konaných v Národním technickém muzeu a v spolupracujících institucích už celé čtvrtstoletí. Spoluautorem výstavy je Jiří Hulák, který připravil úvodní část věnovanou fenoménu architektů-designérů v naší i světové historii. Prostorového řešení výstavy se osobně ujal Jiří Kočandrle, vizuální podoba výstavy je dílem prof. Rostislava Vaňka a Michala Kopeckého. Audiovizuální pořad připravilo studio Krutart.

Jiří Kočandrle se narodil 4. května 1941 v Českých Budějovicích. Vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Praze, a kvůli „kádrovému profilu“ rodiny se ke studiu vysoké školy dostal až po základní vojenské službě v roce 1962. Ještě před absolutoriem začal pracovat v oddělení prostorové akustiky podniku Spojprojekt, kde se mimo jiné podílel na realizaci nových studií Československé televize. V letech 1969 a 1970, na samém konci jednoho ze svobodnějších období našich dějin, ještě stihl stáž v americkém Buffalu, kde se podílel na projektu tehdy největšího stadiónu na světě podle návrhu proslulého R. Buckminstera Fullera. Ve Spojprojektu pak pracoval další dva roky.

V letech 1973-1991 působil Jiří Kočandrle jako designér v podniku TESLA Hloubětín, který se specializoval na vývoj a výrobu televizních a rozhlasových vysílačů, měřicí techniky a směrových pojítek. I v tomto zdánlivě zcela „neestetickém“ odvětví sortimentu si dokázal najít vlastní cestu k uplatnění designérské tvorby. Jak sám říká, postupem času se „snažil o uplatnění spíše racionálních, technických, nežli ryze výtvarných, estetických prvků na ,fasádě´ převážně skříňových výrobků, jakými jsou jäcklové a válcované U profily ve viditelné, exponované konstrukci“, a dodává: „Letitou bitvu s pracovníky koncernové normalizace představovala snaha o lineární odlehčení firemního znaku a robustního blokového nápisu TESLA, vhodného spíše pro uhelné sklady, nežli reprezentanta soudobé elektroniky.“ V návrhu televizní měřicí soupravy uplatnil Jiří Kočandrle optimální ergonomické uspořádání jednotlivých přístrojů v nosném rámu, čímž výrobek zároveň získal nezaměnitelný charakter.

V době působení v hloubětínské Tesle spolu s dalšími designéry a grafiky podílel také na tvorbě firemního stylu celého koncernu TESLA. Pro Výzkumný ústav pro sdělovací techniku (TESLA VÚST) navrhoval jednotnou řady přístrojů spotřební elektroniky. Na toto téma byl natočen jeden z dílů řady Zašlapané projekty ČT s názvem Vltava šanci neměla, který výstava rovněž prezentuje. Pro Výzkumný ústav rozhlasu a televize navrhl kompaktní přenosovou kameru pro barevnou televizi, která se do výroby dostala koncem osmdesátých let. Jiří Kočandrle je rovněž autorem designérského řešení telefonních přístrojů, které TESLA Stropkov vyráběla od počátku devadesátých let.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se podílel i na firemním stylu trustu Prago-Union, sdružujícím zhruba dvacet nástrojařských, plastikářských a dalších výrobců. Jeho práce zahrnovala návrhy ucelených řad drobné kancelářské techniky (KIN), dodnes vyráběných souborů nožů (Mikov) a příborů (Rostex, nyní Toner), ale i prototypy jízdních kol (Velamos). Pro vlastní potřebu si nechal vyrobit kolo Senior, které třicet let ke své spokojenosti používá.

Po listopadu 1989 a následném rozpadu stávajících struktur znárodněného tuzemského průmyslu začala pro Jiřího Kočandrle zcela nová tvůrčí i životní etapa. Objevil kouzlo papíru, přesněji řečeno recyklované hladké i vlnité lepenky, kterou začal využívat pro výrobu užitkových předmětů i výtvarnou tvorbu. Významným impulsem zde byl kontakt a následná spolupráce s firmou ROLLPA, později následovala mezinárodně oceněná tvorba pro dalšího významného výrobce v této oblasti, firmou EMBA.  Jiří Kočandrle vytvořil řadu autorských kolekcí včetně kompletního vybavení bytu papírovým mobiliářem. Za soubor obalů a tašek získal v roce 1994 Národní cenu za design. 

Výstava vznikla za podpory Ministerstva kultury ČR v rámci projektu NAKI II „Designéři v českých zemích a československý strojírenský průmysl.“ 

Výstava potrvá od 26. října 2022 do 30. dubna 2023.