Čas strávený v zácpách pražské dopravy stojí 3,1 miliardy korun

Dopravní zácpy představují značnou ekonomickou ztrátu. To proto, že cestující neproduktivně „sedí v popojíždějícím autě“, místo aby se věnovali produktivnější či smysluplnější činnosti. V Praze lze tuto ztrátu vyčíslit na 3,1 miliardy korun ročně. To je klíčový závěr odborné studie, kterou zpracoval tým ekonomů působících na výzkumných pracovištích a na univerzitách v České republice a v USA. Studii tento týden zveřejnil  americký Národní úřad pro ekonomický výzkum.

Autoři studie se snaží vyčíslit takzvané náklady obětované příležitosti, které daný řidič, případně i spolucestující, nese kvůli tomu, že se ocitl v zácpě nebo hustším provozu pražské silniční dopravy. Pokud například kvůli nečekané zácpě, způsobené dopravní nehodou, přijede pozdě do práce, mohou mu tímto nákladem být ušlé tržby nebo ušlá mzda.  

Studie se opírá o data společnosti Liftago. Tato online platforma umožňuje objednávku jízdy licencovaným taxi na základě aukčního principu. Řidiči, nejčastěji jsou čtyři, reagují na poptávku a nabízejí jako při aukci zájemci o svezení svoji službu, přičemž uvádějí jak její cenu, tak dobu čekání na přistavení vozu. Autoři studie analyzují data za 1,1 milionu uskutečněných jízd v české metropoli, objednaných skrze Liftago od září 2016 do června 2018, a za 5,2 milionu aukčních nabídek svezení na téže platformě. Analyzují údaje za takřka 114 tisíc unikátních zákazníků a za 1455 unikátních řidičů.

V různé denní době a v jednotlivých dnech týdne vykazují uživatelé platformy Liftago odlišnou ochotu platit vyšší cenu za kratší čekací dobu, jak plyne z analýzy jejich aukční volby při objednávání taxi. Tuto ochotu autoři studie vyjadřují prostřednictvím takzvané čisté hodnoty času. Čistá hodnota času je rozdíl mezi hodnotou času v místě cíle dané jízdy a hodnotou času v místě jejího započetí.

Pokud třeba zákazník ráno cestuje z domova do kanceláře za prací, hodnota času je vyšší v práci, neboť v ní – a ne doma – si vydělává na živobytí; za práci v kanceláři v pracovní době pobírá mzdu, nikoli za vysedávání doma. Když se pozdě večer zákazník vrací z baru domů, je pro něj hodnota času stráveného spánkem doma vyšší, neboť mu umožní například podat lepší pracovní výkon dalšího dne. Pokud do baru zamířil přímo z kanceláře po skončení pracovní doby, byl pro něj ale čas strávený v baru hodnotnější než čas v kanceláři, neboť se po dlouhém dni potřeboval odreagovat s přáteli. Toto odreagování mu rovněž umožní podat lepší pracovní výkon příštího dne.

Během pracovních hodin všedního dne činí čistá hodnota času průměrně zhruba 394 korun za hodinu, jak zjišťují autoři studie. Průměrná hodinová mzda zákazníků Liftaga, kterou autoři zjistili na základě vlastního „kontrolního“ šetření mezi nimi, přitom je prakticky totožná, odpovídající 389 korunám. Čistou hodnotu času pak dopočítávají také pro další časové úseky, nejen tedy pro běžné pracovní hodiny všedního dne. Třeba mezi sedmou hodinou večerní a půlnocí klesá na zhruba 280 korun za hodinu. Naléhavost být včas, tedy se začátkem pracovní doby, v kanceláři bývá zkrátka vyšší než být včas doma z baru, takže je vyšší i ochota platit vyšší cenu za kratší čekací dobu.      

Autoři studie stanovují průměrnou dojezdovou rychlost na dané trase v daném denním čase. Na každé zvolené trase identifikují jízdu nejvyšší dojezdové rychlosti, kterou pak považují za jízdu, kterou zácpa nebo hustší provoz prakticky nijak nezpomalily. S takovouto „ideální“ jízdou pak porovnávají jízdy ostatní a měří u nich čas strávený v autě navíc. Během dopravní špičky odpovídá tento čas strávený v autě navíc průměrně pěti až šesti minutám na každou jízdu, což představuje nárůst přibližně o 25 procent v porovnání s jízdou za ideálních podmínek. Nejvýraznější nárůst dojezdového času nastává v pražských podmínkách kolem sedmé hodiny ranní a mezi 14. a 16. hodinou odpolední. V nočních a časně ranních hodinách, zejména od 23. hodiny večerní do třetí hodiny ranní, se pak dojezdová rychlost na dané trase běžně blíží ideálním podmínkám.   

Při nečekaném zahuštění provozu či přímo při zácpě v denní špičce dosahují dodatečné náklady zákazníku Liftaga plynoucí z takové nepříznivé dopravní situace, a například tedy z pozdějšího příjezdu do práce, až 50 korun na jednu jízdu. V průměru v pracovních hodinách činí přibližně 26 až 33 korun.

Autoři studie dále vychází z údaje za průměrnou hodinovou mzdu Pražana, která je zhruba dvoutřetinová v porovnání s průměrnou hodinovou mzdou uživatele platformy Liftago. Zhruba dvoutřetinová je ztráta vzniklá popojížděním v přehuštěné koloně automobilů, kterou nese jakýkoli běžný motorista pohybující po pražských komunikacích a případně pochopitelně i jeho spolucestující; průměrná obsazenost osobního automobilu v Praze činí 1,3 osoby na vůz. Celkově se přitom v Praze uskuteční každý všední den zhruba 1,6 milionu automobilových jízd. V závislosti na denní době tak v Praze každodenně dochází ke ztrátám v důsledku kolon a zácp, které ve finančním vyjádření v průměru za všední den odpovídají 12,3 milionu korun. To při 254 všedních dnech v roce odpovídá v úvodu uvedené sumě 3,1 miliardy korun ztrát ročně.  

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
Hlavní ekonom, CZECH FUND