České stavebnictví se připravuje na nápor cirkulární ekonomiky a recyklace

Více než polovina všech odpadů v České republice pochází ze stavebnictví. Mezi léty 2015 až 2020 to bylo ročně 18 milionů až 22 milionů tun stavebních a demoličních odpadů. Z toho přibližně 2/3 stabilně tvoří výkopová zemina, kamení a hlušina, které lze relativně snadno recyklovat. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) usiluje v této oblasti o co největší osvětu a zavádění inovací. Důvodem jsou také stoupající ceny řady stavebních surovin, jejich dlouhodobý nedostatek a snaha vyhnout se otevírání nových lomů. Recyklace a cirkulární ekonomika jsou ostatně i jednou z priorit Evropské unie a jejího programu Green Deal. 

České stavebnictví čeká náročný úkol recyklovat 4 až 6 miliony tun stavebního a demoličního odpadu ročně. Jde o 22 – 28 % veškerých odpadů. Ty lze druhotně využít a vyrobit z nich opět beton, cihly, případně i asfalt či kamenivo. V mnoha případech lze recyklovaným odpadem nahradit i stavební kámen, jenž patří k hlavním materiálům v českém stavebnictví, potřebným ve velkém množství zejména při opravách i výstavbě nových dopravních komunikací.

„Již několikrát autorizované osoby upozornily na fakt, že pokud se nebude zvyšovat podíl recyklovaného kameniva, nebude například z čeho realizovat vysokorychlostní železniční tratě,“ konstatuje Ing. Robert Špalek, předseda ČKAIT. Komora se proto aktivně snaží o to, aby se recyklace a cirkulární ekonomika staly běžným a používaným postupem mezi jejími 32 000 členy – autorizovanými osobami.

Téma recyklace a zavádění cirkulárního hospodaření ve stavebnictví není aktuální jen z hlediska evropských cílů v oblasti ochrany klimatu, ale také s ohledem na strmě stoupající ceny a dílčí obtížnou dostupnost stavebních materiálů. O změně přístupu svědčí zejména to, že materiál získaný při odstraňování staveb, nebo spíše dekonstrukci staveb, přestává být i díky novým právním předpisům vnímán jako odpad. A pohlíží se na něj jako na dále využitelný inertní materiál a cennou surovinu. Při dodržení přísných norem může být využit ve specifikovaných oblastech výstavby – nejčastěji u pozemních komunikací nebo inženýrských sítí.

„Aby se tak mohlo stát, musí se však zcela změnit přístup k demolicím. Výrobě kvalitního materiálu pro recyklaci musí předcházet promyšlené třídění už během odstraňování staveb. Díky bohatým zkušenostem za zahraničí, k nimž se přidává i invence tuzemských vědců a výzkumníků, jsou již k dispozici příslušné strojové sestavy a postupy. Zcela jistě jde o velkou příležitost pro soukromý sektor, například v oblastech, kde dochází k útlumu těžební činnosti nebo obecně těžkého průmyslu,“ doplňuje doc. Ing. Miroslav Škopán, CSc. z Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně, který zároveň stojí v čele Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR.

Je na místě podotknout, že Česká republika má s recyklací stavebních a demoličních odpadů a jejich „oběhovým“ navracením to stavebního procesu letité zkušenosti. Od roku 2016 postupně roste podíl takto vytříděného a zpracovaného stavebního kamene i štěrkopísků. Dvojciferně se zvyšuje rovněž objem produkce recyklovaných minerálních materiálů.

Roste také poměr recyklátů k celkové produkci inertních minerálních materiálů. Zatímco ještě v roce 2011 to bylo kolem 4 %, v roce 2018 už téměř 14 %, údaje z let 2019 a 2020 však vykazují více méně stagnaci. Odborníci přitom považují za optimální stav, kdy budou recykláty tvořit 30 % produkce tohoto materiálu. To ostatně platí pro naprostou většinu materiálů a surovin, které je do cirkulárního procesu ve stavebnictví možné zahrnout.

Podle ČKAIT vedou k ideálnímu podílu recyklovaných surovin, které nijak nesnižují kvalitu staveb a nahradí omezovanou těžbu z přírodních zdrojů, tři vzájemně provázané cesty:

• První z nich je funkční proces certifikace stavebních výrobků a materiálů pracujících s druhotnými surovinami z průmyslových provozů nebo komunálního odpadu.

• Druhá zahrnuje rozsáhlejší a intenzivnější osvětu směrem k firmám a stavebníkům zaměřeným na provádění staveb, jejich změn a odstraňování. A zároveň k projektantům, kteří by měli stavby navrhovat tak, aby demolici staveb nahradila jejich řízená dekonstrukce. Během ní jsou všechny použité materiály a komponenty na konci životnosti stavby v maximální míře recyklovatelné či opět přímo využitelné.

• Konečně třetí cestou je příkladný přístup veřejného sektoru, jenž může požadovat vyšší podíl recyklovaných materiálů. „Například ve Švýcarsku je podle informací z ARV Baustoffrecycling Schweiz (švýcarská Asociace recyklace stavebních materiálů) u staveb hrazených z veřejných rozpočtů nutno používat minimálně 40 % betonů, vyrobených s přísadou recyklovaného kameniva,“ nabízí srovnání Ing. Miroslav Škopán, CSc. Ještě vyšší požadavek uplatňuje evropská zelená taxonomie – očekává při dekonstrukci staveb 70% podíl stavebních materiálů a výrobků určených k recyklaci.

S ohledem na vysokou aktuálnost témat recyklace stavebního a demoličního odpadu a aplikaci aspektů cirkulární ekonomiky ve stavebnictví připravuje ČKAIT odborné vzdělávací akce pro autorizované osoby. Například již v březnu proběhne další seminář a webinář na téma „Využití stavebních a demoličních odpadů“.

Fotografie: V Německu, Rakousku, zemích Beneluxu a ve Švýcarsku se v porovnání s ČR užívají značně komplikovanější strojní celky, které zajistí zejména potřebnou stabilitu vysoké jakosti produktů. Na obrázku je recyklační linka pro betonovou suť RCH Recycling Center Himberg GmbH, Wien. Foto: Miroslav Škopán