Česko je opět plynově tranzitní zemí, i kvůli Rusům. Ukrajina kupuje ruský plyn draze přes pět zemí

Česko je opět tranzitní zemí z hlediska přepravy zemního plynu. Vůbec poprvé se tak děje za celé období od sklonku roku 2023, od kdy tranzitní plynovody fakticky vlastní český stát, a nikoli soukromé (zahraniční) firmy. Objem přepraveného plynu je však titěrný (viz graf 1: červený kroužek).

Plyn směřuje z Česka přes Slovensko na Ukrajinu. Ta musí navyšovat svůj import plynu kvůli nepříznivému počasí, nedostatečné připravenosti na zimní sezónu, kvůli ruským útokům na plynárenskou infrastrukturu a konečně kvůli ukončení tranzitu ruského plynu přes své území, a tedy kvůli nemožnosti odčerpávat si jeho část pro vlastní potřebu v rámci takzvaného virtuálního zpětného toku.

Objem plynu, který teče z Česka na Slovensko, aby dále pokračoval na Ukrajinu, je titěrný nejen v porovnání s objemem plynu, který z Česka na Slovensko tekl do roku 2022, víceméně do ukončení přepravy plynovodem Nord Stream. Je titěrný totiž také v porovnání s objemem plynu, který aktuálně, v těchto dnech začal téci ze Slovenska na Ukrajinu (viz graf 2).

Slovensko totiž na Ukrajinu posílá převážně plyn nikoli západní, například norský, ale ruský. Ten má buď v zásobnících, nebo jej odebírá cestou přes Turecko, Bulharsko, Srbsko a Maďarsko. Na Ukrajinu tak ruský plyn sice neproudí přímo z Ruska, v rámci onoho virtuálního zpětného roku jako ještě loni, ale přes dalších pět zemí. Což se Kyjevu prodraží.

Fakt, že se Česko stalo opět tranzitní zemí, nelze přeceňovat. Objem přepraveného plynu je totiž, jak víme, malý. Navíc, k přepravě z velké části dochází z nepříznivého důvodu poničení ukrajinské plynárenské infrastruktury vlivem ruských vzdušných úderů. Bez nich by se žádný český tranzit nekonal.

K tomu je třeba uvážit, že již do konce února by se měl konat summit Trump-Putin. V jeho důsledku by již nejpozději letos na jaře mohlo dojít ke zrušení amerických sankcí vůči Rusku. Zvýšila by se tak pravděpodobnost, že do EU bude přes Ukrajinu opět téci ruský plyn, jako do loňska, ačkoli dovoz ruského potrubního plynu EU nikdy nesankcionovala (na rozdíl od ropy). Existence českého tranzitu, byť v malém objemu, by tak navíc měla jen jepičí trvání.

Cena zemního plynu v EU či akcie jeho dodavatelů, i těch v USA, nyní klesají, neboť stále pravděpodobnější výraznější návrat ruského plynu na trh EU zhoršuje ziskové vyhlídky například těch amerických firem, jimiž produkovaný plyn se pak ve zkapalněné podobě dováží právě do zemí EU. Trumpova snaha o mír na Ukrajině tak jde proti jiné jeho snaze – aby Evropa odebírala více amerického plynu i ropy.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank