Cesta jednotným časem v Národním technickém muzeu

Národní technické muzeum otevírá výstavu Jednotný Elektročas. Hlavní důvody, proč byla výstava připravena na rok 2023, jsou dva. Letos uplyne sedmdesát let od založení podniku Elektročas a rovné století pak od vzniku firmy Jednotný čas. Výstava se zabývá jednotným časem také jako civilizačním fenoménem. Návštěvníkům na dominantním funkčním exponátu připomene, jak fungoval jednotný čas ve veřejném prostoru, školách i továrnách v době sedmdesátých let, mezi raritami je k vidění ústředna z chemické továrny nebo americké kontrolní hodiny tzv. píchačky z přelomu 19. a 20. století.

Strohé černobílé ciferníky podružných hodin, jejich cvakání v rytmu minutových impulsů, zašustění kovového lístku číslicových hodin…

Vjemy a poetika pro střední a starší generace důvěrně známé, pro generaci mladší a nejmladší poněkud vzdálené. Co to vlastně jsou podružné hodiny a jaký je jejich princip?

„Systémem jednotného času rozumíme soustavu synchronizovaných elektrických hodin, které zobrazují v továrnách, veřejných prostranstvích, na úřadech, ve školách a nádražích jednotný centrálně distribuovaný časový údaj. Ústředním prvkem celé soustavy je vždy zdroj časové informace, přesné tzv. mateční (hlavní) hodiny nebo ústředna, vysílající v pravidelném, minutovém nebo půlminutovém rytmu po kabelu elektrickým impulzem časový signál i do periferie, podružných hodin, kterých může být v systému od několika málo desítek po několik set.

Podružné hodiny jsou technicky vzato prostými počítadly elektrických impulzů. Kromě hodin hlavních a podružných mohou být součástí systémů jednotného času zdroje zvukové signalizace (školní zvonky, sirény pro signalizaci pracovních směn v továrnách), automatické mechanismy zapínání osvětlení, nebo v průmyslu reléové systémy pro vypínání strojů či dalších zařízení a rovněž systémy pro kontrolu i evidenci zaměstnanecké docházky, kdysi tak ,oblíbené‘ docházkové hodiny ,píchačky‘,“ vysvětluje kurátor časoměrné techniky Národního technického muzea David Hamr, autor aktuální výstavy Jednotný Elektročas.

Komplexně pojatá výstava také upozorňuje na jednotný čas jako projev technické civilizace minulého století, období pokročilé industrializace a způsobu života, který většinou popisujeme jako „moderní“. Života, kterým v pracovní i soukromé sféře prostupuje jednotný, synchronizovaný chod času, zavedený už v předminulém století v železniční dopravě a řídící chod průmyslových a administrativně správních celků.

A proč Elektročas? Výstava je i první ucelenou prezentací nořící se do historie významného výrobce a dodavatele časoměrných systémů, pražské firmy Elektročas, vzniklé roku 1953 navazující na prvorepublikový podnik Jednotný čas založený v roce 1923.

Tento podnik v druhé polovině minulého století zajišťoval chod soustav jednotného času ve školách, výrobních provozech, úřadech, dopravních terminálech a na jiných veřejných místech, a to nejen na území bývalého Československa, ale v celém hospodářském prostoru RVHP.

Proti vstupu do výstavního sálu stojí ústřední exponát, složený hned z několika exponátů dílčích. Představuje jakousi „typovou konfiguraci“, která reprezentuje systém jednotného času fungující např. v továrnách, a zároveň objekty, důvěrně známé všem, kteří se v našem veřejném prostoru pohybovali od šedesátých let minulého století až po léta devadesátá včetně lístkových hodin.

Na začátku pravé strany, věnované retrospektivní chronologii výrobků Elektročasu a předchůdců, najdeme unikátní exponát: ústřednu zachráněnou před likvidací jedné z chemických továren na Ústecku. Jejím jádrem jsou „obyčejné pendlovky“, které až do příchodu křemenných hodin byly tím nejpřesnějším, čím bylo možno měřit čas a dále jej distribuovat.

A právě první československé křemenné hodiny jsou umístěny nedaleko vchodu v levé polovině sálu, která opět retrospektivně – od nejnovějších systému po nejstarší – představuje vývoj „technologie přesného času“, jehož důležitou součástí se na přelomu 19. a 20. století staly tzv. kontrolní hodiny neboli píchačky. Z této doby pochází také vystavený výrobek americké firmy ITR, který nám umožní pochopit, jak se výraz „píchačky“ vlastně zrodil. Namísto pozdější karty bylo nutno vsunout tyčku do příslušného otvoru v perforovaném kole a klikou mechanismus pootočit…       

Minimalistická estetika ciferníků při pohledu od vchodu do výstavy, umocněná bílým, shora prosvětleným prostorem výstavního sálu, ale i výběr exponátů může dříve narozeným návštěvníkům muzea připomenout někdejší stálou expozici věnovanou měření času, stojící v letech 1983 až 2006 nedaleko odtud.

„Výstava je tak zároveň určitou poctou mimořádné osobnosti z oboru dějin časoměrné techniky, autorovi původní expozice času, dlouholetému vedoucímu oddělení strojírenství Národního technického muzea Ing. Stanislavu Michalovi – přednímu znalci a autorovi vynikajících publikací,“ zdůrazňuje generální ředitel Národního technického muzea Karel Ksandr.

Výstava se koná ve výstavním sále v přízemí Národního technického muzea od 5. dubna do 8. října 2023.

Foto: NTM