ČNB úroky nechává beze změny, v příštím roce moc klesat nebudou

Bankovní rada České národní banky dnes dle očekávání ponechala základní sazbu na úrovni sedmi procent. Jestliže pro změnu základní sazby nevyužila ani zasedání, kdy již měla k dispozici novou prognózu, je vysoce pravděpodobné, že na úrovni sedmi procent setrvá sazba po zbytek letošního roku.

V roce příštím pak základní sazba poklesne, ovšem jen poměrně mírně. Ke konci roku 2023 by tak měla nejpravděpodobněji činit 5,75 procenta. Inflační tlaky v tuzemské ekonomice totiž budou silné i v příštím roce, byť i z důvodu vysoké základny meziročního srovnání letošního roku míra inflace přece jenom znatelně klesne, přibližně na polovinu letošní průměrné celoroční úrovně, jež se bude pohybovat kolem úrovně sedmnácti procent.

Dnešní rozhodnutí ponechat sazby beze změny plyne z většinového přesvědčení bankovní rady, že inflační tlaky v tuzemské ekonomice již dále nesílí tolik, aby opodstatnily další nárůst sazeb. Většina bankovní rady míní, že úroveň sedmi procent je dostatečná a že vyšší úrok už by víceméně jen kontraproduktivně ekonomiku „dusil“. To proto, že podstatná část inflace je dovezená ze zahraničí, například v podobě vysokých cen energií.

Proto dovezené inflace je tuzemská měnová politika poměrně bezzubá. ČNB navíc působí protiinflačně skrze kurs, když již od poloviny května provádí intervence za silnější korunu. Tím udržuje kurs pevnější, čímž zlevňuje zboží z dovozu, například ropu a ropné produkty, včetně pohonných hmot. ČNB od poloviny května vydala na intervence podle všeho v přepočtu již přes 800 miliard korun, tedy více než pětinu jejich celkového objemu. Zatím má tedy dost „palebné síly“ k pokračování intervence. Zmírnit její tempo bude muset až tehdy, pokud bude mít spotřebovánu zhruba třetinu jejich celkového objemu ze začátku letoška.

To, že podstatná, ba zřetelně převažující část inflace v ČR je dovezená, dokládá vývoj inflace v dalších zemích EU. Inflace v západních zemích EU, nejviditelněji v Nizozemsku, totiž inflaci v ČR nyní „dohání“. Zdá se tedy, že nakonec mohou být maximální míry inflace v Česku i v alespoň některých zemích západní části EU plně srovnatelné, což právě signalizuje převážně mezinárodní povahu tak výrazných cenových tlaků.

Skutečnost, že se nástup rapidní inflace v západní části EU projevuje pozvolněji než v části východní, může souviset například se strukturou daných ekonomik. V západních ekonomikách EU je obecně rozšířenější sektor služeb, v němž se mezinárodní inflační vlna projevuje v dalším časovém úseku než v energeticky náročném průmyslu. Ve východních zemích EU, jako je Česko nebo Polsko, zajišťuje průmysl obecně vyšší část makroekonomické přidané hodnoty.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank