Deficit české vlády byl loni ve skutečnosti o 45 miliard korun vyšší, potvrzuje Brusel

Každoročně se strhává mediální humbuk kolem jednoho čísla – údaje o schodku státního rozpočtu. To však nakonec není ten klíčový údaj, který charakterizuje skutečný stav českých vládních a veřejných financí. A vlastě hraje stále menší a menší roli, pokud se chceme dobrat toho, jaký je jejich skutečný stav. Narůstá totiž objem peněz v mimorozpočtových fondech.

Mediálně tolik sledovaný údaj o schodku státního rozpočtu ostatně ani není údajem, jejž jako oficiální uznává Eurostat, který čísla zaslaná z Česka v rámci takzvané notifikace prověřuje. Například letos za minimálního zájmu médií a veřejnosti Eurostat neuznal jako příjem českých veřejných rozpočtů část dividendy ČEZ.

Loni totiž energetický podnik vyplatil státu historicky rekordní dividendu zhruba 54 miliard korun. Eurostat ale v rámci zmíněné notifikace a souvisejícího prověření nakázal zhoršit výsledek hospodaření české vlády o takřka 29 miliard korun (viz zde). Z dividendy tedy státu jako příjem uznal jen přibližně 25 miliard korun, tedy ani ne polovinu původně vykázané částky.

Jenže tak se stalo až letos v dubnu. Tedy více než tři měsíce poté, co ministerstvo financí vítězoslavně deklarovalo, že povolený schodek státního rozpočtu dodrželo.

Připomeňme, že loni mohlo hospodařit maximálně se schodkem 295 miliard korun. Nakonec podle rozpočtového plnění ze začátku letošního ledna hospodařil státní rozpočet loni dokonce „jen“ se schodkem necelých 289 miliard (viz zde). Tedy splněno.

Jenže…

Jak je tedy pak možné, že Eurostatem, potažmo Bruselem uznaný údaj, visící nyní na stránkách ČSÚ, hovoří o loňském deficitu ústřední české vlády ve výši mnohem vyšší než 289 miliard, totiž takřka 334 miliard korun (viz níže a zde; druhý řádek tabulky)? Vždyť to je o celých zhruba 45 miliard vyšší schodek, než jaký vláda uvádí coby „svůj“, tedy jako schodek státního rozpočtu.

Ukazatel výsledku hospodaření ústřední české vlády totiž zahrnuje kromě jiného i výsledek hospodaření mimorozpočtových fondů (viz zde), tedy fondů hospodařících mimo státní rozpočet. Do nich vláda může „schovávat“ fakticky svůj další dluh, aniž by byl započítán v mediálně ostražitě sledovaném ukazateli výsledku hospodaření českého státního rozpočtu. Tento „schovaný“ dluh se pak objevuje až právě v oficiální statistice, i té posílané k prověření a schválení do Bruselu. Ta už ale prakticky nikoho nezajímá, a hlavně ne média.

Takovéto „schovávání“ ostatně kritizuje i Národní rozpočtová rada. Označuje jej za „přenášení nerovnováh do mimorozpočtových fondů“, které je podle ní „nebezpečné kvůli (…) snižování transparentnosti hospodaření české vlády“ (viz zde). Což je eufemismus pro vyvádění části státního deficitu mimo státní rozpočet.

V loňském roce se takové vyvádění týkalo přibližně 20 miliard korun dluhu Státního fondu dopravní infrastruktury.

Nyní už je tedy jasnější, proč loňský schodek vlády nebyl „mediálních“ 289 miliard korun, ale oficiálních, ač mediálně mnohem méně skloňovaných, 334 miliard korun.

Takový schodek se ovšem nominálně moc neliší od těch oficiálních z doby pandemie covidu. Roku 2020 činil oficiální schodek ústřední české vlády necelých 345 miliard a roku 2021 pak zhruba 359 miliard (viz opět níže a zde, druhý řádek tabulky).

Navíc, vláda zřejmě s praxí „schovávání“ nekončí. V návrhu státního rozpočtu na příští rok chybí opět zhruba 20, možná až 25 miliard korun výdajů, které má stát poslat zejména provozovatelům solárních elektráren (viz zde). Je možné, že je přenese na státní akciovou společnost OTE, která dané podpory fakticky vyplácí. OTE by je tedy vyplatila na svůj dluh. Takže by se tedy nepočítaly do „mediálního“ schodku státního rozpočtu, pro příští rok 230 miliard jorun, ale až do oficiálního schodku ústředních vládních institucí, schvalovaném v Bruselu.

Pokud by vláda tyto peníze nevyvedla, bude muset navrhnout schodek pro rok 2025 na úrovni zhruba 250 miliard, možná dokonce až 255 miliard, takže by navrhovaný schodek byl dokonce až o tři miliardy vyšší (!) než ten schválený pro letošek, 252 miliard. To by nepochybně vyvolalo mediální poprask. Vláda by byla viněna z tohoto, že stav veřejných financí nezlepšuje, ba zhoršuje, pročež právě bude praxe „schovávání“ zřejmě pokračovat. I za cenu dalšího snížení transparentnosti svého hospodaření, za něž ji kárá Národní rozpočtová rada.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank