Detektivky jsou pohádky pro dospělé. Zvítězí v nich dobro nad zlem, říká Janek Kroupa
Investigativní novinář Janek Kroupa byl hostem Press klubu Frekvence 1 s Honzou Dědkem. Spolu probrali fiktivní román Čistí, stěžejní kauzy, co je věčným údělem policistů nebo jak se bavit se zločincem. Během rozhovoru Janek Kroupa prozradil, že má v ruce důkazy pro novou třaskavou kauzu.
Detektivní thriller s velmi příhodným názvem Čistí od Janka Kroupy se odehrává v prostředí české politiky. Podle autora novinky slovu čistý dává politika velmi často úplně jiný smysl. Jako příklad uvedl akci s názvem Čisté ruce. „Kniha je mimochodem o tom, jak lotři čistili prostor, aby mohli dát lotrovat,“ vysvětlil jeden z důvodů, proč pojmenoval knihu Čistí. Během rozhovoru pro Frekvenci 1 přiznal, že na úplné vymýšlení příběhů nemá talent. V knize použil tedy věci, které viděl nebo slyšel, akorát události různě pospojoval a posunul jinam. Vznikl tak fiktivní román. Naopak přesně se pokusil popsat obraz propojení zločinu, politiky a byznysu. „Zlo není konstruktivní, když začne vyhrávat, tak začne požírat samo sebe,“ řekl. Úděl policie podle něho spočívá v tom, že je vždy o krok za zločinem. „Pro policisty je těžké odolat svodům zločinu. Neustále jsou konfrontováni s tím, že zločinci mají hezčí auta, manželky i oblečení,“ pokračoval. Pokud policie selhává a není schopná zavírat zločince, tak gangy bojují mezi sebou, aby někdo nemohl přerůst ostatní. „Detektivky jsou pohádky pro dospělé. Dobro zvítězí nad zlem a chytřejší nad blbějším,“ dodal.
Jako investigativní novinář Janek Kroupa pracoval na mnoha kauzách, k tomu řekl: „Stěžejní je pro mě vždy kauza, na které právě dělám.“ Prozradil, že s jednou třaskavou kauzou vyjde na světlo během dvou tří týdnů. K jeho oblíbeným patří například Berdychova kauza, která byla plná bizarností s vnitřní absurditou. Byli do ní zapojeni i svědci Jehovovi nebo síť bordelů. U kauzy o zločinných policistech v redakci řešili, jak rozpoznat, zda mluví s poctivými, nebo zločinnými policisty, což bylo velmi obtížné. Zdůraznil, že nikdy nechtěl podstoupit riziko ztráty lidského života. „Problém zločinců je, že mají pocit, že když je policie chytne a oni si odsedí trest, tak je vše srovnané,“ řekl. Z hlediska práva to samozřejmě platí. Jim však nedochází, že vztah nemají se státem, ale s obětí. Doplnil: „Je velmi výjimečné, když si zločinec uvědomí, že někomu ublížil a měl by to nějak napravit.“
Janek Kroupa se dokáže bavit i se zločincem, protože on není ten, kdo ho případně zavře. „Zajímá mě jeho pohled na situaci. Snažím se porozumět tomu, proč se zločinec chová jako zločinec,“ vysvětlil. To však neznamená, že s ním souhlasí. Pochopit někoho, nebo souhlasit s ním, jsou dvě odlišné věci. „Striktně dodržuji pravidlo, že nemám blízký vztah se zločincem. Zároveň, když mu něco slíbím, tak to vždy naprosto úzkostně dodržím,“ zdůraznil a dodal: „Nikdy jsem nepodrazil žádného zločince, což oni si mezi sebou řeknou.“ Lidi se dnes podle něho zabíjí daleko méně než v divokých devadesátkách. Zločinci z té doby jsou již v letech, kdy jsou jednak klidnější, jednak mají vlastní rodiny. Nedávno byl na Ukrajině, kde je podle něho situace krystalicky jasná. „Život ve válečných konfliktech je strašně očišťující v tom, že je jednoduchý,“ svěřil se. Zavzpomínal, že jako mladší po válečných konfliktech jezdil. Představují pro něho útěk z našeho příliš komplikovaného světa, kdy jsme přehlceni množstvím rozhodování, které lidé ve válkách neřeší.
