Dezinfekci lze provádět i LED osvětlením

Dezinfekce je ničení mikroorganismů – ne však nutně jejich spor – pomocí chemických a fyzikálních (např. UV záření, vysoká teplota) metod. Provádí se v místech se zvýšenými nároky na čistotu z důvodu minimalizace nebo zamezení výskytu infekcí (nemocnice, výroba potravin a léčiv). Dezinfekci lze také definovat jako Čištění předmětu od některých nebo všech patogenních organismů, které mohou způsobit infekci. Dezinfekční přípravky se často používají v nemocnicích, zubních ordinacích, kuchyních a koupelnách k likvidaci infekčních organismů.

Jak se dezinfikuje:

Chemická cesta: Volba dezinfekční látky závisí na konkrétní situaci. Některé mají široké spektrum (zabíjejí téměř všechny mikroorganismy), kdežto jiné sice ničí jen užší škálu patogenních organismů, ale jsou preferovány z jiných důvodů (jsou nekorozivní, nejedovaté a hlavně levné). Existují argumenty pro vytváření a udržování podmínek, které nejsou příznivé pro přežívání a množení bakterií, namísto toho, aby byly bakterie ničeny chemicky. Bakterie mají velmi krátký cyklus rozmnožování, proto se mohou velmi rychle množit. Když některé bakterie přežijí chemický útok, přenese se jejich „zkušenost“ na další generaci. Ta se stává rezistentní vůči chemické dezinfekci.

Mnoho dezinfekčních látek je z principu potenciálně škodlivých (nebo i toxických) člověku a zvířatům. Je nutno s nimi zacházet s náležitou opatrností. Většina dezinfekčních přípravků se dodává s bezpečnostními instrukcemi na obalu, tyto je potřeba si před použitím důkladně přečíst. Většina moderních dezinfekčních přípravků obsahuje jako přísadu denatonium-benzoát, extrémně hořkou látku určenou k prevenci před požitím. Pro použití uvnitř objektu se dezinfekční přípravky nesmějí nikdy míchat s jinými čisticími výrobky, protože může dojít k chemické reakci.
Užívání dezinfekčních látek také může zhoršovat antibiotickou rezistenci. Některé dezinfekční prostředky mohou představovat riziko požáru. Kvůli odpařování také mají omezenou zbytkovou účinnost, což vede ke kratší době působení, a přítomnost organických látek snižuje jejich účinnost. Závěr: Chemickou cestou nelze docílit tolik žádanou trvalou dezinfekci prostředí!

Fyzikální cesta:

1. UVC záření-tzv. germicidní lampy – speciální lampa, která vyzařuje UV záření v oblasti UVC s vlnovou délkou kratší než 280nm. Používá se pro sterilizaci vzduchu, kapalin a povrchů předmětů všude tam, kde je potřeba sterilní prostředí. UVC vlnové délka je záření velmi škodlivé pro lidský organismus. Nesmí se používat za přítomnosti osob, zvířat ani rostlin. Způsobuje stárnutí kůže, je rakovinotvorné, poškozuje zrak, způsobuje degradaci materiálů, u tkanin dochází k blednutí barev. Germicidní trubice jsou cca. o 50% dražší na trhu než Germitec. Výrobci germicidních trubic udávají životnost cca. 8000 hodin, Germitec 50000 hodin.

2. Osvětlení Germitec s vlnovou délkou 405 nm – obecně řečeno, lze ho použít min. všude tam, kde se používají germicidní lampy, na rozdíl však od germicidních lamp, není toto záření pro lidský organismus škodlivé.
Pozor, zákazník si často plete osvětlení 405 nm právě s obecně známým germicidním. Osvětlení může svítit 24 hodin denně i za přítomnosti osob, zvířat i rostlin. Tím můžeme docílit trvalé dezinfekce prostředí. Germicidní osvětlení lze použít pouze v době, kdy tam nejsou lidi. Nelze dosáhnout trvalé desinfekce, protože po té co je germicidní lampa vypnuta, mikroorganismy jsou zpátky. Všeobecný požadavek je na udržení trvalé desinfekce a Germitec je dosud jediný prostředek, kterým lze trvalé dezinfekce dosáhnout.