Dnes uplynulo deset let od úmrtí spisovatele a novináře Arnošta Lustiga
Arnošt Lustig pocházel z rodiny malého obchodníka. Narodil se v Praze-Libni, kde s rodiči a sestrou Hanou bydlel na Královské třídě (dnes Sokolovská ulice). Zde také vychodil obecnou školu a začal studovat na reálce, ze které však byl roku 1941 z rasových důvodů vyloučen. Po studiích se vyučil krejčím. 13. listopadu 1942 byl poslán do Terezína. Později prošel i dalšími koncentračními tábory, Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti z Buchenwaldu do Dachau a ukrýval se až do konce války v Praze. Holokaust přežila jen jeho maminka a sestra.
Od roku 1946 studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal také přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce, po návratu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, kde se velmi spřátelil a stal žákem F. R. Krause. Poté byl vedoucím kulturní rubriky týdeníku Mladý svět, byl i scenáristou Čs. filmu. Napsal mj. scénář podle své novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.
Jeho díla se už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou Židů a druhé světové války. Po válce se oženil s Věrou Weislitzovou (1927–2009), která je autorkou básnické sbírky Dcera Olgy a Lea a knihy povídek Pes z Klagenfurtu.
V srpnu 1968 trávil Arnošt Lustig se svou rodinou a dalšími novináři a umělci dovolenou v Itálii. Zde se ráno 22. srpna dozvěděl o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Do Prahy se už se ženou a dětmi nevrátili. Nejdříve odjeli do Jugoslávie, kde působil v záhřebském filmovém studiu, potom žili v Izraeli, v roce 1970 se nakonec usadili v USA, kde Lustig od roku 1973 přednášel film, literaturu a scenáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu. Roku 1978 byl na washingtonské American University jmenován profesorem. Po Lustigově emigraci uschoval některé jeho rukopisy spisovatel Ota Pavel tak, že je zazdil na chatě. V sobotu 26. února 2011 zemřel v Praze na rakovinu.
Rysy tvorby Arnošta Lustiga vychází z dramatických zkušeností hlavně z koncentračních táborů, o kterých vydal osobní zpověď. Chtěl tímto způsobem své dceři vylíčit tuto dobu. Zachycuje osudy mladých dívek, žen a starých lidí. Příběhy jsou buď povídky nebo novely a první vznikaly už v 1. pol. 50. let. Již od svých prvních próz, soustředěných v povídkových sbírkách Noc a naděje a Démanty noci píše Lustig příběhy, v jejichž centru stojí obyčejné, zdánlivě nehrdinské lidské charaktery konfrontované s mezní životní situací v koncentračních táborech. Válečnou tematiku neopouští ani ve svých rozsáhlejších, psychologicky laděných textech Můj známý Vili Feld a Dita Saxová. Ve svých prózách i s odstupem padesáti let hledá Lustig smysl lidství a podstatu lidského bytí. Pro jeho prózy, poznamenané zkušenostmi s nacistickou genocidou, je charakteristická věcnost podání a střízlivá dramatičnost.
Zdroj: wiki
Foto: Petr Brodecký
