Do kin vstupuje příběh z moravsko-slovenského pohraničí Láska pod kapotou
Slovenský režisér Miro Remo přichází s příběhem z moravsko-slovenského pohraničí, kterému nechybí drama ani humor. Snímek LÁSKA POD KAPOTOU vstoupí do českých kin 16. září. Ústředními postavami filmu jsou Slovenka Jitka Prokipčáková a Moravan Jaroslav Vávra, třetí zásadní postavou je Jaroslavova maminka Jiřina. Padesátnice Jitka je dnes jedinou stálou autokrosovou jezdkyní na tomto poli v ČR. Její bývalý spolužák ze základní školy Jaroslav, zakladatel motoristické stáje DRAKKAR, se jí stará o auto a pomáhá jí s přípravou na závody. Film v jedné ze svých vrstev sleduje jejich pokus o obhájení titulu Karpatského autokrosového poháru.
Mnohem důležitější je však vrstva skrývající se za tímto jednoduchým rámcem. Tou je zachycení reflexe zkušenosti lidí, kteří velkou část svého aktivního života rozmělnili řadou nesprávných rozhodnutí a naději hledají v životním reparátu. To se týká jak intimně-osobních rovin jejich životů, tak jejich profesního naplnění.
Jaroslav byl do Jitky zamilovaný již na základce. Nikdy jí to ovšem neřekl. Místo toho ho osud odvál do psychologické pasti jiné ženy. Jitka v mládí o Jaroslavově náklonnosti neměla tušení. Kdyby měla, údajně by mu ji opětovala. I ona se nešťastně provdala a na několik desetiletí se tím odsoudila do role trpící ženy, topící se v začarovaném kruhu nešťastného manželství. A čas plynul rok od roku rychleji. Zlomový okamžik nastal ve chvíli, kdy se Jitka rozhodla zorganizovat sraz spolužáků ze základní školy, kde se znovu setkala s Jaroslavem. Dnes už žijí Jitka a Jaroslav spolu. Oba se snaží dokázat, že ještě nepatří do starého železa. Ve volném čase se naplno věnují autokrosu, ve kterém je Jitka jako žena neustále atakována ze strany mužských protihráčů. Navzdory všemu se však v tomto sportu etablovala poměrně vysoko a na závodech dokáže obsazovat přední příčky.
Pro Jaroslava je sama práce mechanika závodního vozu, jehož mnohá vylepšení sám i vytvořil, cestou k hledání smyslu a samozřejmé důstojnosti, které pozbyl, když po listopadu 1989 ztratil práci horníka. Byla to práce poměrně vysoce placená a režim se také snažil, aby měla aureolu stability a prestiže. Tehdy ještě plný elánu, mladý a silný, na vrcholu dělnické třídy, Jaroslav rubal do skály a svýma rukami se pral o lepší budoucnost. Na povrchu se však již v té době odehrával převrat, který mimo jiné znamenal pro dělnické postavení ztrátu prestiže. Po revoluci prošel dlouhou fází hledání, cestou pokusů a omylů.
Turbulentní polistopadové období zásadně zasáhlo do podob sociálních vztahů lidí v České i Slovenské republice. Jeden osobní zápas o nalezení nového smyslu i zahlazení následků předchozích průšvihů je východiskem právě tohoto filmu.
Více informací o filmu: www.aerofilms.cz/laska-pod-kapotou
Miro Remo (vl. jm. Miroslav Remo; nar. 9. 4. 1983, Ladce, dnes Trenčínský kraj) začal po gymnáziu v Považské Bystrici studovat mechatroniku na Trenčínské univerzitě. Záhy však přestoupil na dokumentaristiku VŠMU v Bratislavě, kde v roce 2012 absolvoval doktorandský studijní program. Věnuje se tvorbě krátkých, středometrážních i dlouhých autorských dokumentárních snímků jako režisér, scenárista, ale též jako kameraman. Jeho studentský film Arsy-Versy patří k nejoceňovanějším filmům našeho teritoria. Podílel se na několika TV cyklech a pořadech pro RTVS (Umenie 2013, Celnice – Ježkovy voči, Slovenské kino – Strach a napätie, Fotografi – Tibor Huszár – Návrat späť, Nezvyčajné príbehy na slovenskom sídlisku – Beverly Hills 01863, Konzervy času – Osmičkári a další). Jeho snímky (především Arsy–Versy) byly uvedeny a oceněny na různých festivalech (Vídeň, Žilina, Teherán, Padova, České Budějovice, Telč, Londýn, Toronto, Zlín, Krakov, Jihlava, Tallinn, Mnichov). Byl spoluzakladatelem společností Ozon Film (2004–2014) a Arsy–Versy, s.r.o. (od roku 2010).
