Dohoda EU a USA o dovozu zkapalněného plyn naznačuje dlouhou cesta Evropy k nezávislosti na ruských energiích

Spojené státy letos představují největšího světového vývozce zkapalněného zemního plynu. Proto hrají zásadní roli při odklonu Evropy od dodávek ruského plynu. Ať už tento případný odklon bude dobrovolný, nebo daný jednáním Ruska. Například středeční požadavek Ruska, ať mu evropští odběratelé platí za plyn v rublech, je pro většinu Evropy nepřijatelný a může vést k vypovězení smluv o dodávkách plynu.

Dnes se USA s EU dohodly na navýšení dodávek zkapalněného plynu o minimálně 15 miliard metrů krychlových. To je solidní navýšení. Vždyť v dosud rekordním roce, loňském, činily americké dodávky zkapalněného plynu do EU celkem 22 miliard metrů krychlových. Nicméně ani patnáctimiliardové navýšení zdaleka nemůže stačit na odstřižení EU od ruského plynu. Plynovody totiž Rusko ročně dodává Evropě 150 miliard metrů krychlových. Tedy desetinásobek objemu, jenž odpovídá navýšení, na němž se dnes Washington s Bruselem dohodly. Dalších až 18 miliard metrů krychlových plynu pak navíc Rusko Evropě zajišťuje ve zkapalněné podobě.

Sama EU loni dovezla z Ruska celkem 155 miliard metrů krychlových plynu. Po ruské invazi na Ukrajinu by ale ráda dvě třetiny, lehce přes 100 miliard metrů krychlových, tohoto dovozu „zrušila“. K tomu ovšem potřebuje záložní zdroj. I pokud by nakonec dovoz z USA odpovídal 50 miliardám metrů krychlových ročně, stále to znamená jen poloviční pokrytí tímto záložním zdrojem. Navíc USA zjevně zatím nemají jasno ani v tom, jak zajistí dnes dojednaných dodatečných 15 miliard metrů krychlových plynu.

Břidliční těžaři ropy a plynu v USA už od loňska jen vlažně reagují na apely Bílého domu, ať svoji těžbu navýší. Bidenova administrativa je o to žádá, neboť by ráda docílila snížení cen pohonných hmot. Příliš drahé pohonné hmoty totiž mohou v blížících se volbách do Kongresu nahrát republikánům. Navíc výhledově mohou ohrozit Bidenovo znovuzvolení.

Přesto se Bílému domu zatím těžaře v USA přesvědčit nedaří. Těžaři chtějí svoji produkci navyšovat jen postupně, neboť se obávají cenové války v kartelem OPEC a jeho spojenci v čele s Ruskem. Břidličným těžařům v USA se totiž těžba vyplácí až od vyšší úrovně ceny ropy nebo plynu na světových trzích. Pokud by cena daných surovin klesla, třeba v důsledku navýšení těžby ropy ze strany Saúdské Arábie, hrozí, že jejich navýšené investice nepadnou na úrodnou půdu a oni místo toho padnou do ztráty. Jako se to stalo už vícekrát v nedávné minulosti.

Výrazné snížení energetické závislosti EU na Rusku je tak i po dnešní bruselské dohodě EU a USA stále jen „hudbou budoucnosti“.   

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
Hlavní ekonom, Trinity Bank