Dokořán a Jaroslava Jiskrová – Máj vydávají dílo Jiřího Horáka: Kniha o staré Praze

Nakladatelství Dokořán a Jaroslava Jiskrová – Máj vydávají v této podobě už počtvrté Knihu o staré Praze. Napsal ji Jiří Horák a půvabně ilustroval Michal Brix.

Autor v ní čerpá z dnes už zapomenutých příběhů ze života staré Prahy, kterým vdechl nového ducha. Příběhy nejen převypravuje, ale doplňuje je historickými fakty a souvislostmi a jejich stopy sleduje často až do současnosti. Kniha čerpající z období 13. až 20. století je tak zajímavá nejen pro širokou čtenářskou obec, ale rovněž pro historiky. I když jsou příběhy nabité událostmi, letopočty a jmény, kniha se velmi dobře čte, recenzenti i čtenáři o ní mluví jako o literární lahůdce.

Vydejme se tedy za osudy nejstaršího pražského platanu či první sochy na Karlově mostě, sledujme příběh Pražského Jezulátka, staňme se svědky vpádu pasovských žoldnéřů, bitvy na Bílé hoře, staroměstské exekuce nebo boje se Švédy. Poznejme prvního pražského kavárníka, první lékárníky či posledního pražského kata… Seznamme se rovněž s reáliemi života středověkého města, s koloritem barokní, rokokové, biedermeierovské i současné Prahy, s historií pražské veřejné dopravy, vodovodu a kanalizace, s technickými problémy petřínské lanovky či staroměstského orloje, s příběhem Langweilova modelu Prahy, Maroldova panoramatu bitvy u Lipan anebo nejstaršího úhoře ve střední Evropě, kterého bylo možno ještě začátkem sedmdesátých let minulého století obdivovat ve dvoraně České pojišťovny ve Spálené ulici… a mnoha dalšími zajímavostmi historické Prahy… 

Jiří Horák: Kniha o staré Praze 

Snad každý milovník české historie, a zvláště historie Prahy, cítí uhrančivého ducha tohoto města, v němž se kypící přítomnost snoubí s echem minulých věků. Na historii zde naráží takřka na každém kroku: ve slohově pestré kulise pražských ulic a náměstí, paláců, domů, kostelů, věží a mostů se mimoděčně setkává s odeznělými, a přece dosud přítomnými epochami, které se podílely na tvářnosti i dějinných osudech české metropole. A pokud se někdy dokáže na chvíli zastavit a ohlédnout, možná zatouží projít se po Praze před dvěma, třemi či pěti sty lety, být svědkem té či oné historické události nebo účastníkem obyčejného všedního dne někdejších Pražanů. Na takovou procházku napříč pražskými dějinami se vypravila i naše kniha. V řadě historických obrázků, zahrnujících období od třináctého do dvacátého století, zachycuje pestrou mozaiku málo známých příběhů z minulosti Prahy, ale též průhledů do každodenního života města v různých dobách. Přináší poučné i poutavé čtení, při němž poodhalíme dějinné proměny města a nahlédneme do mnoha velkých i malých osudů, triumfů a pádů, zapsaných v análech i kamenné tváři města nad Vltavou.

Jiří Horák (1940–2004) vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU, věnoval se dramatické a literární tvorbě. Z jeho díla vyšlo: Kniha o staré Praze (1989, přepracované, doplněné vydání 1998, 2005, 2008), Oheň na sněhu /Mýty sibiřských lovců/ (1998), Kniha o nové fyzice. Základy teorie kvantové gravitace (2004, 2006), Modrý sen (román z leteckého učiliště v 50. letech 20. století, 2006), Říjen v Carlsbadu (rozhlasové hry o historických osobnostech – Jeroným Pražský, Karel Havlíček Borovský, Jarmila Horáková, Thomas Mann, K. H. Frank, Jan Kupecký, Galileo Galilei, Milada Horáková ad., 2007), Krásní dnové koločavští (původní literární scénář o natáčení filmu Marijka nevěrnice a volné adaptace podle R. Těsnohlídka, V. Neffa, I. Babela, F. Stavinohy, 2007). 

Odpovědná redaktorka Jaroslava Jiskrová, 376 stran, MOC 399 Kč.
Vydala nakladatelství Dokořán a Jaroslava Jiskrová – Máj, 2020

4. vydání v této podobě (opravené, doplněné, ilustrované), 5. vydání celkem. www.dokoran.cz 

O knize napsali: 

Horákovy staropražské obrázky se opírají o mnohaleté studium a shromažďování materiálu, nejsou však populárně historickými studiemi. Ve své většině mají vyprávěcí beletrizující formu, šťastně odlehčující faktografickou hutnost textů, někdy se blíží historické reportáži. Autor se chce podělit se čtenářem o to, co jeho samotného zjevně zaujalo a upoutalo; ve výběru svých příběhů nepokrývá celé dějiny Prahy rovnoměrně, nečiní si nárok na encyklopedickou přesnost zprostředkovávaných informací ani na akademicky autoritativní soudy a závěry. V řadě případů objevuje zcela zasuté historie, jindy se vrací k událostem opakovaně zpracovaným v odborné i krásné literatuře, avšak všímá si jejich méně známých stránek a skrytých detailů.

Kniha o staré Praze přináší nejen poučné, ale i poutavé, zábavné a v nejlepším slova smyslu oddychové čtení, které nás dokáže vytrhnout ze shonu a problémů současné reality a umožní nám docela vzrušující exkurzi do pražské minulosti. Na jejích stránkách poodhalíme dějinné proměny míst, jež tvoří dnes samozřejmě vnímané jeviště našich životů, a nahlédneme do mnoha „velkých“ i „malých“ osudů, triumfů a pádů, zapsaných v análech i kamenné tváři města nad Vltavou. A přitom si uvědomíme, jak starosti, úzkosti i radosti různých pokolení Pražanů odvál čas stejně jako jednou odnese i ty naše.

Josef Tomeš, historik 

A můžeme se vydat po stopách dalších zajímavostí, které stará Praha někdy trošku cudně ukrývá. Tu v pouhých méně srozumitelných názvech ulic, tu v pověstech dávno zapomenutých i v událostech časem trošku překroucených. Začněme poutavou cestu staropražskými obrázky rámovanými výkřiky mučených, bídou žebráků, cinkotem cikánských náramků, ale i vůní první pražské kávy nebo atmosférou brusičských dílen, katovského výminku či koloritem starých apatyk. Stopy minulosti sledujeme v publikaci již od samého počátku rozvoje Prahy, od počátku prvního tisíciletí. Autor uplatnil i svůj zájem o vědu a techniku, které v některých povídkách hrají prim. Pokud máte Prahu rádi, při procházkách znuděně nesledujete pouze míhající se dlažbu nebo výlohy, Kniha o staré Praze je určena právě vám. Naučí vás dívat se do výšky, dálky i dávné minulosti. A právě v hloubce zastřené časem se skrývá nečekané bohatství, jež nás dokáže v pravém smyslu skutečně obohatit.

Jindřiška Kodíčková, Webmagazín Rozhledna 

Jde obrázky ze života všech vrstev pražských obyvatel. Od králů a exkrálů, šlechticů, důstojníků, umělců a jejich mecenášů, pánů a paní domácích až k různým podvodníkům, udavačům, ubohým křesťanským zajatcům-galejníkům, vyplaceným z tureckého jha (připomínám známé sousoší na Karlově mostě), českým Cikánům, majitelce luxusního nevěstince, katovské dynastii Pippergerů a dalším. S tím se střídá proud vyprávění o proslulých pivnicích a renesančním stravování, o rozličných zábavách pro „prostý lid“ a drastických beániích studentů a bálech pro příslušníky lepší společnosti, prokládaný historií rozličných stavitelských děl, kolem nichž (nebo v případě mostů – po nichž) chodíme, a skoro je ani nevnímáme (třeba vltavské ostrovy, zahrady, parky, Letenskou pláň, petřínskou rozhlednu a lanovku). I těm, kteří se domnívají, že dobře znají dějiny Prahy, spadne během četby domýšlivý hřebínek. Těžiště knihy vidím v příbězích z 18. a 19. století a z nich zejména pak v těch, které se určitým způsobem dotýkají technických nebo vědeckých poznatků. Zároveň bych chtěla vyzvednout autorovu jemnou ironii, uplatňovanou na řadě míst. Jen jeden příklad za mnohé: závěrečný text O apoštolech staroměstského orloje je vskutku brilantní – právě v tomto ohledu.

Irena Zítková, Nové knihy