Drahé potraviny v Chorvatsku jsou varováním i Česku, co jej může čekat při přijetí eura

Drahota potravin v Chorvatsku, která dokonce vede k tomu, že tam lidé bojkotují obchody, je varováním i Česku. Ukazuje, co se může stát, když se země zbaví své národní měny a odevzdá stanovování vlastní základní úrokové sazby do jiné země.

Chorvati by teď jako sůl potřebovali vyšší úrokové sazby. Jenže už si je nemohou stanovovat sami jako do roku 2022, ale přijetím eura svěřili tuto zcela stěžejní pravomoc do Německa, do Frankfurtu. A Frankfurt přihlíží k řadě jiných věcí, než je inflace v Chorvatsku a cena tamních potravin.

Podívejme se pozorně na obrázek s grafy níže. Dokud Chorvatsko platilo kunou, mělo srovnatelnou, ba dokonce nižší inflaci než eurozóna jako celek. V horní třetině obrázku jsou meziroční míry inflace v Chorvatsku (bílá křivka) a v eurozóně (modrá). V prostřední třetině obrázku se pak nachází zelená křivka, jež odpovídá vývoji rozdílu mezi inflací v Chorvatsku a v eurozóně.

Vidíme, že zelená křivka nápadně skokově povyrostla v době přijetí eura. Podle nejnovějších dat má Chorvatsko pětiprocentní obecnou inflaci, zatímco eurozóna 2,5procentní. Je mimořádné, aby Chorvatsko mělo dvakrát vyšší inflaci než eurozóna. V letech před jeho přijetím eura se něco takového prostě ani vzdáleně nedělo. Nyní má Chorvatsko dokonce nejvyšší inflaci v celé eurozóně dost možná v celé EU.

Lze namítnout, že chorvatská inflace poskočila už před přijetím eura. Jenže to bylo v době, krátce před vstupem Chorvatska do eurozóny, kdy už země byla v „předpokoji“ eura, tedy kuna podléhala režimu fixace směnných kursů ERM II. Centrální banka v Záhřebu už tehdy fakticky přejala měnovou politiku Evropské centrální banky. Takže nárůst zelené křivky v prostřední třetině obrázku je patrný už od poloviny roku 2022. Tehdy zbýval už jen půlrok do vstupu do eurozóny, takže centrální banka v Záhřebu rezignovala na zvyšování chorvatské základní úrokové sazby, aby nevyvolala otřes z brzkého přechodu na euro a výrazný pokles základní úrokové sazby po jeho přijetí.

Spodní třetina obrázku zachycuje právě vývoj základní úrokové sazby v Chorvatsku (žlutá křivka) a v eurozóně (červená). Je zřetelné, že Chorvatsko vykazovalo inflaci srovnatelnou nebo nižší než eurozóna (viz opět první a druhou třetinu obrázku), dokud byla jeho základní úroková sazba vyšší než úroková sazba v eurozóně. Jakmile se však vstup do eurozóny přiblížil, Chorvatsko se muselo vzdát samostatné měnové politiky, a tedy i nastavení základní úrokové sazby nad tou platnou v eurozóně. Kterou tedy od roku 2023 přijalo zcela. Pročež se tudíž připravilo o hlavní zbraň v boji s inflací u sebe doma, a to včetně inflace potravin.

I když ceny potravin jsou tradičně kolísavé a centrální bankéři je neřadí do jádrové inflace, tedy jakési fundamentální inflace, nelze moc pochybovat o tom, že s vyššími úrokovými sazbami by Chorvatsko utlumilo obecnou poptávku ve své ekonomice, což by třeba i zprostředkovaně vedlo k nižším cenám potravin, než jaké má dnes. Jenže o možnost nastavit si vyšší úrokové sazby se Záhřeb přijetím eura připravil.

A jak je možné, že potraviny poměrně výrazně zdražují také v dalších zemích bývalé Jugoslávie, které všechny euro ani nemají? Chorvatsko je všem klíčovým obchodním partnerem a je z hlediska takové Bosny, Severní Makedonie nebo třeba Černé Hory poměrně velkou ekonomikou. Takže si z něj vyšší inflaci potravin dováží spolu třeba právě s jejich dovozem.

A kdo stále pochybuje, že za chorvatskou drahotou stojí i euro, nechť uváží a promyslí následující.

Chorvatsko má, jak víme, inflaci pětiprocentní a základní úrokovou sazbu (stanovovanou ve Frankfurtu) 2,75 procenta. Pro srovnání, když mělo Česko inflaci ve výši pěti procent, vykazovalo základní úrokovou sazbu (stanovovanou v Praze) 6,75 procenta (viz obrázek níže).

Každý, kdo říká, že euro nepřispívá k drahým chorvatským potravinám, zároveň říká, že Česká národní banka mohla mít sazbu nejvýše 2,75 procenta už před rokem touto dobou a inflaci by to nijak neurychlovalo.

Nikdo se základním ekonomickým vzděláním ale před rokem po sazbě 2,75 procenta nevolal. A vlastně nevolá ani nyní. Trhy – tedy hlavně profesionální investoři – po včerejší „jestřábí redukci“ základní úrokové sazby ČNB míní, že ještě za takřka rok bude tato základní sazba činit 3,75 procenta.

Proč po sazbě 2,75 procenta v Česku nyní nevolají ani ti, co tvrdí, že příliš nízké chorvatské úrokové sazby tamní inflaci neurychlují? Vždyť tím, že po ní nevolají, vlastně nepřímo potvrzují, že euro k chorvatské výrazné inflaci, včetně té potravinové, přispívá.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank