Fialův kabinet v prvním roce vlády uspěl na mezinárodní scéně, zklamal naopak příliš plošnou pomocí
Kabinet Petra Fiala v prvním roce své vlády čelil nečekaně složitým okolnostem, které však alespoň z ekonomického hlediska nelze srovnávat s těmi z covidového roku 2020. Tehdy se ekonomika hluboce propadla, nejvíce v historii ČR, zatímco letos poroste. Proto i přes složité okolnosti kabinet měl a mohl naplňovat více slibů ze svého programového prohlášení.
Zcela jistě ovšem zabodoval organizací předsednictví EU. Upevnilo reputaci Česka na mezinárodní scéně, stejně jako ji upevnila rozhodná pomoc a podpora Ukrajině.
Na domácí půdě se ale vláda až příliš nechala zahnat do defenzivy mimořádnými okolnostmi v podobě ekonomických, zejména inflačních dopadů války na Ukrajině a energetické krize. Rezignovala na adresnou pomoc potřebným. Místo ní uskutečňovala zbytečně nákladnou pomoc plošnou, která nemístně zatíží veřejné finance a potřebné nakonec podpoří méně než mohla, neb peníze zbytečně půjdou bohatým a dobře finančně situovaným lidem. Rovněž zatím stále není zřejmé, jak chce vláda ozdravovat veřejné finance, jak slibovala.
Pasivitu ve snaze ozdravit veřejné finance nelze stále jen svalovat na válku na Ukrajině nebo nutnost vypořádat se s energetickou drahotou. Mimořádná daň a mimořádné odvody jsou také mnohem rozsáhlejší, než měly být.
Takže pozitivně lze hodnotit aktivita až proaktivitu na mezinárodní scéně, zejména ve vztahu k Ukrajině, negativně pak pasivitu na scéně domácí. I když zhruba od září je vláda aktivnější právě i na domácí půdě, ale to zřejmě až pod tlakem okolností typu masivní sedmdesátitisícové demonstrace v Praze na Václavském náměstí z počátku září.
Celkově si tak vláda zasluhuje – jako při hodnocení ve škole – známku 3-.
Kabinet Petra Fiala v prvním roce své vlády čelil nečekaně složitým okolnostem, které však alespoň z ekonomického hlediska nelze srovnávat s těmi z covidového roku 2020. Tehdy se ekonomika hluboce propadla, nejvíce v historii ČR, zatímco letos poroste. Proto i přes složité okolnosti kabinet měl a mohl naplňovat více slibů ze svého programového prohlášení.
Zcela jistě ovšem zabodoval organizací předsednictví EU. Upevnilo reputaci Česka na mezinárodní scéně, stejně jako ji upevnila rozhodná pomoc a podpora Ukrajině.
Na domácí půdě se ale vláda až příliš nechala zahnat do defenzivy mimořádnými okolnostmi v podobě ekonomických, zejména inflačních dopadů války na Ukrajině a energetické krize. Rezignovala na adresnou pomoc potřebným. Místo ní uskutečňovala zbytečně nákladnou pomoc plošnou, která nemístně zatíží veřejné finance a potřebné nakonec podpoří méně než mohla, neb peníze zbytečně půjdou bohatým a dobře finančně situovaným lidem. Rovněž zatím stále není zřejmé, jak chce vláda ozdravovat veřejné finance, jak slibovala.
Pasivitu ve snaze ozdravit veřejné finance nelze stále jen svalovat na válku na Ukrajině nebo nutnost vypořádat se s energetickou drahotou. Mimořádná daň a mimořádné odvody jsou také mnohem rozsáhlejší, než měly být.
Takže pozitivně lze hodnotit aktivita až proaktivitu na mezinárodní scéně, zejména ve vztahu k Ukrajině, negativně pak pasivitu na scéně domácí. I když zhruba od září je vláda aktivnější právě i na domácí půdě, ale to zřejmě až pod tlakem okolností typu masivní sedmdesátitisícové demonstrace v Praze na Václavském náměstí z počátku září.
Celkově si tak vláda zasluhuje – jako při hodnocení ve škole – známku 3-.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
