Galerie HOLLAR uvádí výstavu Karla Hrušky – Divadlo světa

Karel Hruška patřil ke generaci nastupující svoji uměleckou dráhu na přelomu padesátých a „zlatých šedesátých“ let. Patřil k těm výtvarným umělcům, kteří spolu s básníky objevovali poezii všedního dne. Pod jeho rukama vznikaly grafické listy – dřevořezy, litografie, kresby, kvaše a malby s motivy aktů, portrétů jeho blízkých, rodiny, mateřství a dětského světa. A ozvalo-lise téma války, jejíž zkušenost nebylo možné zapomenout, zpracovával je nikoliv v mnohafigurových scénách, ale v dopadech válečných událostí na citový život, jako naléhavou vzpomínku, jako varování.

Avšak brzy se ukázalo, že Hruškův talent je robustnější, dramatičtější. Vedl jej k tématům rytmického jazzu a dynamického sportu, vyzařujícího energií, zaznamenávaného v nezvyklých zkratkách a v kontrastu vzájemných vztahů. Vracel se k ním po léta, nikoliv v cyklech, ale v řadách variací hudebníků a hudebních skupin, brankářů, fotbalistů, kopané či boxu, zaujat mnohostí řešení a hledáním optimální varianty, kterou teprve obesílal výstavy. Jeho nejoblíbenější technikou se stal dřevořez, kde vyzkoušel snad všechny jeho možnosti – od důrazu na kontrast černé a bílé plochy až po strukturu čar, expresivní účinnost barvy, uplatnění rastru i kombinace s jinými technikami.

Školení u Františka Muziky přivedlo Karla Hrušku k preciznosti a dokonalosti „řemesla“ grafické práce,ale také ke knižnímu umění, k literatuře a s ní spojené ilustrační tvorbě,v níž opět často uplatňoval dřevořez. Někdy jej zadané ilustrace podnítily k přesahům do volných grafických grafických listů, jako třeba v případě Ezopových bajek nebo Villonových básní, jindy byla vzájemná vazba volnější. Je těžké rozhodnout zda volné grafické listy Židovských hřbitovů předcházely nebo následovaly po ilustracích knih Franze Kafky nebo portréty ruské avantgardy ilustracím Isaaka Babela. Díky rodinné tradici a studiu u Františka Tröstera uhranul Karla Hrušku svět divadla. Již v roce 1963 ilustroval Shakespearovy Hry a od té doby jej Shakespearovy postavy inspirovaly také k volné tvorbě grafické. Vracel se k nim v různých časových obdobích. Postavy se mu postupně proměňovaly v symboly lidských vlastností, tužeb, pochyb i vražedných vášní. A měnila se i výtvarná řeč, oprošťovala se až k symbolům – k meči jako atributu moci a kácející se moci v řadě Trůnů, aby posléze ústila do Kyvadla, odměřujícího čas i zvraty doby. Také Jarryho Král Ubu přecházel do listů Hostin a Žranic, a jeho hráči jazzu, opojení rytmy hudby, se měnili v ironicky komentované idoly, mladé ženy v modely reklam a módních časopisů, prostředkované rastry masových  médii.

Karel Hruška byl přijat do SČUG Hollar hned po ukončení studia v roce 1958 a záhy byl zván na velké mezinárodní přehlídky, včetně XIX. biennale v Benátkách. O své zviditelnění se však nestaral, ze své volné tvorby zveřejnil jen nepatrnou část.

Většinu dřevořezů si tiskl ručně, v nepatrném nákladu. často jim nedával názvy, nedatoval je a někdy ani nepodepisoval. Zůstaly tak intimní zpovědí a zároveň svědeckou výpovědí o světě, ve kterém jsme žili.

Blanka Stehlíková, kurátorka výstavy

Galerie HOLLAR, Smetanovo nábřeží 6, 110 00 Praha 1. Otevřeno v době konání výstav ÚT–NE 10–12 h, 13–18 h.

Foto: Livio Zanotto