Jitka Osička chystá nové vystoupení. „Pohybové obrazy“ ztvárňují umění v prostoru
Jitka Osička, herečka, zpěvačka, improvizátor, básnířka a také performerka se zapisuje do pražských kruhů svou osobitostí a ojedinělou formou, kterou prezentuje. Vystudovala JAMU v Brně, působila na větších i menších scénách různých divadel v Brně (Mahenovo divadlo, Divadlo U Stolu, Janáčkovo divadlo, Divadlo na Orlí aj.), v Praze (Divadlo v Řeznické, Divadlo na Vinohradech, Divadlo Hybernia, Divadlo Broadway).
V libereckém divadle F. X. Šaldy ztvárnila titulní postavu v muzikálu Funny Girl. Různé filmové projekty a možnosti spolupráce ji přivedly i k asistentuře režie celovečerního filmu Rašín v režii Jiřího Svobody.
Jitku jsme požádali o rozhovor:
Co pro tebe znamená styl a projekt Impro Woo, který získává stále větší oblibu?
Impro Woo je rituál. Styl, který nese, a který ho charakterizuje, by se dal nazvat: „Nečekané se stává skutečným a naopak.“ Na místě vznikají příběhy jednotlivých postav, které se postupně rozvíjejí, proplétají a nakonec se spojí v jeden celek. Vše je samozřejmě doplněno o pohyb a magickou hudbu dvou nástrojů – handpan a dunivé australské didgeridoo. Oba nástroje dokonale ovládá hudebník a improvizátor Ondřej Glogar, se kterým spolupracuji.
Jak se tě dotkla koronakrize, omezení díky pandemii?
Z hlediska práce velice. V den, kdy vyhlásili zavření divadel, jsem měla jet do Brna hrát představení Tosca v Janáčkově divadle (role Marie Callas). Dále improvizační večery, činohra Dva na houpačce, kterou hrajeme v Divadle Kolowrat, vše v tu dobu utichlo. Muselo se vše zrušit, přesunout, přeskládat. To je prostě život. Výzva.
Připravuješ nové vystoupení?
Zatím jsme ve fázi, kdy proběhlo několik Pohybových obrazů na vernisážích (ztvárnění obrazů do prostoru), v polovině července jsme v prostorách ART Space improvizovali v rámci IMPRO Woo večera na téma: „Na znamení“. Teď se pomalu, ale jistě chystá další, ale přesný termín ještě hledáme… Od září by se tedy měly vrátit všechny projekty a představení, abychom mohli pokračovat v krasojízdě.
Nejen že vystupuješ v divadle, ale vydáváš i knihy. Poslední vydaná kniha Kože hadí měla velký úspěch…
Knihu považuji za velký dárek. Většina výtisků je již mezi svými čtenáři. Máme posledních pár kousků, které na své vnímavé majitele ještě čekají. Velmi ráda spolupracuji s ak. malířem Ottou Plachtem, který básnickou sbírku ilustroval. Myslím, že přesně vystihl její podstatu a téma, které nese.
Je léto, prázdniny, chystáš se na dovolenou?
Dovolená je pro mě letos v módu: „Dovoluj si tam, kde jsi doma.“ A já jsem doma všude. Trošku to zlehčuji, ale pravdou je, že letos zůstávám v ČR. Chystám se na Moravu. Valašsko je pro mě domovinou, srdcem, klidem a místem k rozjímání.
Kde vidíš cíl své umělecké cesty? Televize, hostování v divadle?
Když jsem studovala JAMU, měla jsem jasný cíl. Zdokonalit se natolik ve zpěvu, tanci a herectví, aby se tyto tři složky propojily. Teď již po cestě pouze jdu. Nějak se to všechno skládá samo, a já jen přihlížím a divím se, co vše je možné. Tedy pokud přijde televize, byl by to pro mě další velký dárek. Důležitý je pro mě smysl. Tedy pokud je odpovězeno na otázku: „Proč?“.
Děkuji za rozhovor.
Pavel Fryml, šéfredaktor
Foto: Petr Brodecký
