Klára Sedlo vystavuje obrazy tajemných Voynichových rostlin v Galerii Moderního Umění

Akademická malířka Klára Sedlo představila v České Galerii Moderního Umění na Betlémském náměstí v Praze svoji letošní největší výstavu. Co vlastně chce autorka obrazy sdělit a co se skrývá pod tajemným názvem Voynichův manuskript, přezdívaný také jako nejzáhadnější kniha světa? V rámci výstavy je možné shlédnout přes 35 nových děl.

Výstava s nádechem tajemna ukazuje, jak Klára Sedlo vnímá rukopis zvaný Voynichův manuskript, napsaný mezi lety 1408-1438, a který nebyl dosud rozluštěn. Záhadné písmo, neexistující rostliny, neznámý autor nebo autorka. Manuskript pravděpodobně vznikl v Itálii, ale prokazatelně byl dlouhou dobu také v Praze ve sbírkách Rudolfa II. Ani on se svými alchymisty a mágy záhadný manuskript nerozluštili. „Aby toho spojení s Prahou nebylo málo, Arnošt Vašíček ve své teorii dokonce tvrdí, že autorem rukopisu může být Angelo z Florencie, který v Praze v té době žil. To je ale pochopitelně pouze jedna z mnoha hypotéz, snažících se přiřadit rukopisu autora,“ říká Klára Sedlo.

Pravděpodobně se jedná o herbář či lékařsko – astrologickou knihu, která malířku fascinuje už dlouho. Koncept maleb čerpá konkrétně z botanické části rukopisu, která obsahuje ilustrace neznámých rostlin a převádí tyto nákresy do realistické malby s nádechem barokních botanických zátiší. Dalo by se říci, že malířka tyto květiny přímo portrétuje.

Neexistující rostliny v obrazech

Zkoumat tuto knihu nikoliv prostřednictvím textu, ale skrze ilustrace umožňuje Kláře Sedlo zcela nový pohled na celé dílo. Logicky je jako klíč k významu tajemné knihy primárně vnímán text, autorka se však rozhodla na něj podívat jinou optikou. Rozhodla se rekonstruovat ilustrace rostlin, často jednoduché a popisné nákresy prapodivných hříček botaniky, do jejich možné reálné podoby. V rámci výstavy, která začne 12. dubna 2024, bude možné shlédnout sérii více než 35 nových děl Voynichových rostlin. Spojení s Českou Galerii Moderního Umění bylo nasnadě – Galerie se totiž nachází v historickém centru Prahy přímo naproti Betlémské kapli v domě, jehož základy sahají až do 14. století.

Klára Sedlo říká: “Je to nezaměnitelný pocit kreslit něco, co nikdy neuvidím, podle nákresů někoho, koho nikdy nepotkám. Právě pro mne je tato skutečnost zásadní. Jako malíř se totiž člověk dlouho učí – nahlížet na věci, jakoby je viděl poprvé. To mi umožňuje vnímat objekty, plochy, barvy a objemy v jejich skutečnosti, nezatížené kulturní nebo společenskou zkušeností, kterou na sebe nabalujeme už od dětství. Série Voynichovy rostliny je moje řešení obrovské hádanky Voynichova rukopisu skrze její obrazovou část.”

Výstava se koná od 12. dubna do 12. května 2024 v České Galerii Moderního Umění na Betlémském náměstí 8 na Praze 1, vždy úterý až neděle od 11 do 19 hodin. Kurátorkou výstavy je Reny Mužíková.

Miluji záhady, říká akademická malířka Klára Sedlo.

Kláro, jakou techniku nejraději používáte?
Akvarel a olej. Olej na plátně převládá, olejomalba je pro mne taková typická, to je médium, které tvořím nejčastěji. Akvarel je atypický, snažila jsem se co nejvíce přiblížit Voynichovu rukopisu, který je ztvárněn perkem, tuší a vodou ředitelnými barvami. Takže jsem vytvořila sérii akvarelových maleb. Některé části jsou doprovázeny tušovým obrysem. Tento způsob práce mi přišel zajímavý a díky tomu jsem se technicky i myšlenkově přiblížila autorovi původní knihy.

Jak vznikne nápad, nový obraz?
Prolistuji knihu a většinou je to tak, že rostlina které mne zaujme, mám u ní hned pocit, že ji musím namalovat a přijde i nápad, jak to bude vypadat. Takto tvořím i ostatní svoje obrazové série. Ten nápad přichází spontánně, sám. Vidím před sebou celý obraz, jak by měl vypadat. Je to spojené s listování v knize, rostlina mne zaujme a hned mně napadne ztvárnění. Maluji rovnou na plátno, bez skici.

Kolik obrazů máte namalovaných ke knize?
Myslím, že už sto jich bude. Zdaleka to nejsou všechny rostliny. Stává se, že některé rostliny ztvárňuji vícekrát. Některá rostlina mne zaujme, takže ku přikladu jednu mám namalovanou ve dne na louce, pak v misce na mramorovém stole a potom ještě i v noci. Někdy je ten vjem tak silný, že se k němu vracím v průběhu měsíců nebo i let. Pokaždé je to stejné rostlina, ale v jiném prostředí.

Kolik rostlin z knihy chcete namalovat?
Chci ztvárnit všechny, už se blížím k závěru. Už bych asi byla na konci, kdybych některé rostliny nemalovala vícekrát. Ale já musím 🙂

Proč jste ve svých obrazech ztvárnila právě tento tajemný rukopis?
Voynichův manuskript (pojmenovaný po svém objeviteli nikoli autorovi) jitří mojí fantazii jako žádná jiná záhada. Rukopis se totiž nedá snadno vyvrátit – zkrátka tu je. Vyřešit můžeme spoustu ostatních mystérií, kdy po hlubším zkoumání zjistíte, že to možná až taková záhada není. Rukopis existuje, ale květiny v něm nakreslené ne. A je naprosto nerozluštitelný. Svojí samotnou podstatou popírá to, co známe. V racionální atmosféře 21.století přináší podivné zpochybnění našeho obrazu světa. Jakýsi nepatřičný absurdní chaos je obsažený v tom malém manuskriptu. 

V čem je tak fascinující, inspirující, že jste se rozhodla jej přenést na plátno?
Kolik jen o něm existuje teorií – někdo říká, že je psán zašifrovanou hebrejštinou, někdo italštinou, někdo tvrdí, že pochází z Indie. I když rukopis vykazuje podobnost s dobovými manuskripty, nějakým způsobem se stejně vymyká tomu, co známe, a vždycky unikne zařazení. Z pohledu malířky však dílo nečtu pomocí písmen, ale pomocí tahů. Je fascinující pozorovat, jak autor/ka někde spěchá, jindy zpomaluje. Některé kresby provádí rozvážněji, jinde spíše jako rychlý náčrt, jako by nebyl čas. I volba barev je zajímavá – omezená paleta vytváří komplexní barevná schémata.

Tóny jsou mezi sebou spíš nemíchané. Kromě zelených listů (které oscilují od jasné až po khaki) používá vždy jasné a čisté pigmenty. Pozoruji proces, a přemýšlím, co se mohlo odehrávat v hlavě autora/ky. Kde a jak byly rostliny pozorovány, zaznamenány…? A proč? Za jakým účelem? A během toho, za pomoci záznamů někoho, koho nikdy nepotkám, rekonstruuji podobu rostlin, které nikdy nikdo neviděl.

Klára Sedlo je česká malířka. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru kresby Jiřího Petrboka, v letech 2014 – 2018 ateliér malby prof. Michaela Rittsteina. Pravidelně vystavuje v Česku i v zahraničí, naposledy například v Římě v galerii Arte Borgo.