Kniha Olgy Struskové a Ivany Roháčkové se jmenuje jednoduše: DANA ZÁTOPKOVÁ
O sportovním úspěchu olympioničky a světové rekordmanky v hodu oštěpem Dany Zátopkové (†97) bylo popsáno již hodně stránek, nicméně autorky knihy představují paní Danu nejen jako sportovní osobnost, ale také jako dámu oplývající optimismem a osobitým šarmem.
Charakterizovaly ji tři vlastnosti – statečnost, skromnost a svéráznost. Nebyla rozhodně jen dvojnásobnou olympijskou medailistkou, světovou rekordmankou, trenérkou a ženou Emila Zátopka (†78). Ráda zpívala lidové písničky a nikdy v sobě nezapřela Moravanku žijící v Praze. Byla nabitá energií až do pozdního věku. To všechno dobře věděli její přátelé, kteří v knize vyprávějí o tom, jaká byla paní Dana doopravdy.
Samozřejmě nelze opomenout, že její muž Emil by ve stejném roce, navíc ve stejný den (19. září 2022) oslavil rovněž sto let. Také na něj a jejich vzájemné soužití ve vzpomínkách osobností ze světa sportu i kultury samozřejmě narazíme.
Ukázky z knihy:
Všechno začalo slibem, že vydáme knihu vzpomínek přátel a známých. Na ženu, která nebyla jen manželkou zlatého běžce Emila Zátopka. Na legendu, která se jako legenda vůbec nechovala. Byla přirozená a jednala s člověkem jako rovný s rovným. Motivovala, rozdávala radost a dobíjela energii.
Proto posledních 18 let jejího života jsem ji při každé příležitosti fotografovala, natáčela krátká videa, zaznamenávala její hlas, zpěv, smích a cinkání skleniček, sbírala její podpisy a texty, rozhovory z novin a časopisů, pomáhala třídit fotografie do její knihy, aby zůstaly vzpomínky na ženu, srdcařku, s láskou pro sport, lidi i život. Na legendu, která jako první pozlatila český oštěp. Na šibalský pohled a upřímný smích skoro stoleté dámy.
Pamětníků, co zažili Danu a Emila Zátopkovy v dobách jejich největší slávy, je už pomálu. Pokud nepřekonali devadesátku, už jim klepe na dveře. Jejich vzpomínky na Danu, tu krásnější z atletického páru, který měl stejné datum narození (úterý 19. 9. 1922) a ve stejný den (čtvrtek 24. 7. 1952) získal i zlaté olympijské medaile v Helsinkách, a jak přidával Emil – ve stejný den se stali manželé (neděle 24. 10. 1948) – se nedají ničím nahradit.
(z Úvodu knihy)
Dana Zátopková vzpomíná
A naučíte mě kotrmelec?
Pocházím z důstojnické rodiny, takže moje životní éra byla odmalička spjatá s armádou. Otec byl francouzský legionář, když se vrátil z 1. světové války, zůstal u armády. Jeho první štace byla ve městě Fryštát u Karviné… tehdy to bylo město, ale dneska je to místo ztracené v okrese Karviná.
Tenkrát začínala první republika, takže se tam vyměřovaly hranice. Taťka byl u jedné takové pohraniční jednotky, která to tam všechno organizovala. V Karviné jsem byla asi jenom do pěti šesti let, ale mám na tu dobu pěkné vzpomínky, i když jsem byla malý prcek. Začínala jsem tam vlastně v Sokole. Jednou přišla za mamkou naše sousedka a říkala jí: „Vy máte takovou hezkou holčičku, nemohla by si zahrát v divadle?“ Mamka se na mě podívala a odpověděla: „No jo, ona je opravdu hezká, tak proč by ne?“… No a tím to vlastně začalo. Mamka mi ušila šatičky, takové růžové, i ve vlasech jsem měla stejnou pentličku. Hrála jsem si na členku malého dětského souboru v ochotnickém divadle Sokol Fryštát. Tam se mě nějaká sestra hned ujala. Zřejmě jsem se jí líbila, srovnala mně ty šatičky a řekla mi: „Přijď k nám někdy do Sokola, my tam učíme ledasco.“ „A naučíte mě kotrmelec?“ zeptala jsem se. Bez zaváhání mi odpověděla: „No samozřejmě, i dozadu…,“ a to mě strašně upoutalo.
Křest knihy se konal za účasti řady hostů v Písecké bráně. Kmotry knihy se stali Jarmila Kratochvílová, Ing. Jana Bačíková, Drahomíra Dryeová, Miroslav Gudzek a Jaroslav Svěcený. Současně se křtem byla v Písecké bráně zahájena výstava fotografií a osobních předmětů manželů Zátopkových.
Olga Strusková je režisérka, spisovatelka, scenáristka a překladatelka. Vystudovala filologii na FF UK v Praze a poté moderní literaturu a umění na Londýnské univerzitě, kde absolvovala kurzy autorského psaní. Je autorkou a spoluautorkou mnoha knih, například Dopisy z Japonska, Metoda Ludmily Mojžíšové, Jak úspěšně (ne)stárnout, O čem se (ne)mluví, o mladých lidech s Downovým syndromem, za niž získala v roce 2016 Cenu Nadace T-soft eternity a o rok později 1. cenu vládního výboru pro zdravotně postižené občany. Při příležitosti LOH v Tokiu vydala knížku Hitomi Kinue – žena, která předběhla dobu.
Ivana Roháčková je fotografka, sportovní publicistka a historička. Část svého života úzce spojila s armádním vrcholovým sportem v ASC Dukla, kde 10 let působila jako zástupkyně šéfredaktora, redaktorka a fotografka časopisu Dukla Sport.
Vystudovala střední zdravotnickou školu a Fakultu tělesné výchovy a sportu UK v Praze. První články a fotografie jí vycházely ještě za studií v časopise Atletika, později spolupracovala s nakladatelstvím Olympia. V roce 2008 sepsala šedesátiletou historii sportu do knihy Sport se jménem Dukla. Autorsky spolupracovala na olympijských kronikách Dukláci v Pekingu (2008), Zlatý a bronzový Vancouver (2010), Zlatý lesk z Londýna (2012), Zlatá dračice ze Soči (2014), Pět z Ria a jedna z Londýna (2016) a Zlatá obojživelnice a bronzová s knírkem (2018).,
Knihu vydalo nakladatelství Universum (Euromedia group a.s.)
Foto Euromedia – Jitka Fořtová
