Knižní tipy z nakladatelství Brána: Sestry z Osvětimi, Děvčátko a nacista

Příběhy inspirované skutečnými událostmi přinášejí naději, že dobro a láska mohou přemoci jakoukoliv krutost.

Sestry z Osvětimi

Když se nizozemská novinářka a spisovatelka Roxane van Iperenová koncem léta roku 2012 s manželem, třemi malými dětmi a starým německým  ovčákem  nastěhovala  do  karavanu  na  zahradě jejich vysněného domu, netušila, jaké dobrodružství je čeká. Během rekonstrukce starobylé vily s názvem  Vysoké hnízdo objevili téměř v každé místnosti v dřevěné podlaze padací dveře. Za starým obložením byly ukryty volné prostory a v nich zbytky svíček, noty nebo zažloutlé noviny. A tak Roxane začala pátrat a postupně skládat ohromující, dosud neznámý příběh, který ji inspiroval k napsání knihy Sestry z Osvětimi.  

Hlavními aktérkami jsou dvě mladé židovské sestry Janny a Lien, které za druhé světové války bydlely ve vile ‘t Hooge Nest v nizozemské oblasti Het Gooi. Navzdory tomu, že byly samy v ohrožení, poskytovaly úkryt dalším Židům. Desítky uprchlíků tak žily nepříteli přímo před nosem. V komunitě panovalo přesvědčení, že válka brzy skončí, přesto byly sestry nakonec prozrazeny a odsunuty do Osvětimi. Zde se jejich příběh prolnul s rodinou Anny Frankové. Janny a Lien Brilleslijperovy i Anna a Margot Frankovy se snaží přežít, podaří se to však jen prvním dvěma.

„Z dětí, které se  ve  Vysokém  hnízdě ukrývaly,  jsou teď  sedmdesátníci.  Do  domu  se  sjeli  z různých  koutů zeměkoule, aby si prohlédli místa, kde si během války hrávali a kde si nyní svobodně hrají mé děti. Místo, kde jsem psala tuto knihu, se nacházelo přímo nad skrýší, kde  byly  rychle  ukryty  všechny  důležité  dokumenty, když lovci Židů obklíčili dům. Uvědomila  jsem  si,  že  skutečná  obnova  Vysokého hnízda nespočívala v opravě jeho zdí, ale v rekonstrukci mimořádných událostí, které se za nimi odehrávaly,“  konstatuje v epilogu své knihy Roxane van Iperenová. Bestseller Sestry z Osvětimi byl přeložen do několika jazyků.

Ukázka z knihy:

Stál tam velitel tábora Josef Kramer. On i jeho muži měli najednou na nadloktí bílé pásky a chovali se podivně  laskavě.  Vězňové  přicházeli  s nedůvěrou  ze  všech stran a snažili se zaslechnout, co jim chce říct. Kramer si stoupl na rampu a kývl směrem k nim: Kommen Sieher, kommen  Sie,  meine  Damen. Pojďte  sem,  pojďte,  mé dámy.  Zaslechli  výskot,  někdo  vykřikl;  to  není  apel, Britové už jsou u brány, přestaňte ho poslouchat! Janny tam jen stála, lidé běhali kolem ní sem a tam. Ti v uniformách Kramera zbili a zkopali, bílou pásku mu strhli a hodili ho do džípu. Když Janny sledovala, co se děje, celým tělem se jí postupně rozlilo teplo. Blížili se k ní měsíční muži v gumových oblecích. Potom omdlela.

Bylo  15.  dubna  1945  a Britové  právě  osvobodili Bergen-Belsen. Na pozemku tábora objevili 60 000 vyzáblých  vězňů  a 13 000  nepohřbených  mrtvých  těl v různém stadiu rozkladu. Bleskovou rychlostí byly zřízeny pohotovostní nemocnice, aby mohly začít záchranné  akce  pro  ty,  kdo  přežili;  čtvrtina  z nich  zemřela v následujících týdnech.

Roxane van Iperenová: Sestry z Osvětimi, přeložila Jitka Ondryášová,  vydává Brána. Vyjde 9.dubna 2021. 

Děvčátko a nacista

Franco Forte a Scilla Bonfiglioli se inspirovali skutečnými dramatickými událostmi a ve své knize Děvčátko a nacista čtenáře přivádějí do temného zákoutí historie, které zvláště dnes nemůže a nesmí být zapomenuto. Zároveň však přinášejí cenné poselství, že i v té nejčernější noci může zazářit světlo naděje. Musíme však překonat svoje pokrytectví a nechat se vést tím jediným, co nás všechny spojuje: lidskostí.

Německo, 1943. Hans Heigel, důstojník posádky SS v městečku Osnabrück, nechápe agresivitu, s níž se jeho země vzpamatovala z první světové války, a ani s ní nesouhlasí. Svoje myšlenky si však ze strachu nechává jen pro sebe, nejdůležitější je pro něj manželka Ingrid a hlavně milovaná dcera Hanne. Jak dlouho však může člověk přehlížet vlastní hodnoty jen proto, aby mohl vést nudný nerušený život? Hans to pochopí, když ho potká ta nejhorší tragédie, která se může přihodit otci, a současně zjistí, že byl převelen do vyhlazovacího tábora v Sobibóru. Najednou už nemůže zavírat oči před hrůznými skutky, kterými se špiní pověst Německa. O to víc, když mezi vězni odsouzenými k smrti v plynové komoře potká Leu, židovskou holčičku navlas podobnou svojí dceři Hanne…

Ukázka z knihy:

„Začneme s dětma.“ Ti nejzranitelnější z tábora mají být první, kdo bude obětován děsuplnému majdaneckému bohu. „To není třeba, pane!“ Hans vyskočil a všechny překvapil. „Dobře se ovládají, překážejí ze všech nejmíň. Nechme si je nakonec.“ Eberwolf jeho žádost se znechuceným pohledem zamítl. „Jestli budeme muset odejít z Majdanku dřív a vězni půjdou s  námi,“ vysvětlil mu Becker plukovníkův výraz, „budou muset být schopní pochodu.“ „Přiveďte sem všechny děti z Majdanku,“ vyštěkl Eberwolf. „Okamžitě!“ Hans zakoktal něco, čemu ani sám nerozuměl, a pak jen zničeně zíral.

Franco Forte a Scilla Bonfiglioli: Děvčátko a nacista, přeložila Alice Macková, vydává Brána. Vyjde 9.dubna 2021.