Koalice pod vedením ANO poslala „velkou domů“ agrobaronům a zajistila zdražení potravin

Tohle už není „malá“, ale pořádně „velká domů“ pro českou agropotravinářskou lobby. V krizové době koronaviru, kdy se lidé zabývají očkovacím chaosem a zajištěním základních životních potřeb, poslanci schválili novelu zákona, která stanovuje povinných podíl českých potravin v tuzemských obchodech. Na první pohled to může znít hezky. Důsledky tohoto neuváženého kroku však budou dalekosáhlé se zásadním dopadem na rozpočet i občany. Zisk z tohoto opatření budou mít jen a jen velcí agrobaroni.

Stanovením povinného podílu českých potravin na pultech obchodů totiž dojde k:

• Ohrožení dostupnosti potravin jako celku. Soběstačnost České republiky ve výrobě potravin je mizivá. V případě řady skutečně základních klíčových potravin se pohybuje na úrovni 30–40 %. Namátkou čerstvá zelenina: 35–40 %; čerstvé ovoce: 40–50 %; cibule: 40–50 %; mrkev: okolo 50 %; vepřové maso: 50–55 %; drůbeží maso: zhruba 65 %.
• Výraznému snížení výběru potravin. K tomu, aby obchody zajistily povinný podíl, budou muset snížit počet položek ze zahraničí. Zákazníkům se tak může stát, že nenajdou na pultech to, na co byli zvyklí, co bylo kvalitnější či cenově výhodnější, ale zůstane tam naopak zboží, které jim nařídil kupovat stát.
• Nárůstu cen potravin. Sníží se konkurence, zvýší se přirozeně prostor pro navyšování cen. Sice dojde s největší pravděpodobností ke snížení kvality, ale marže tuzemských neefektivních agrobaronů, neschopných konkurovat, se zvýší. Prospěch získají jednotlivci, obětí se stane dolních deset milionů.
• Dalšímu propadu schodku rozpočtu. Lze předpokládat, že jediný a hlavní cíl předkladatelů je vytvořit prostor pro nové dotace do neefektivního českého zemědělství a potravinářské výroby. Návrh zákona už kritizovali poslanci Evropské parlamentu i další evropské instituce. Právníci se shodují, že omezuje konkurenci, a tudíž porušuje jednu ze základních svobod, na níž stojí Evropská unie – mimochodem právě tu, která chrání zájmy i českých spotřebitelů. Ačkoli k jeho zrušení může dojít s odstupem času, dotační tituly nicméně zůstanou. Příjmy vyvoleným taky, náklady zaplatí občan.
• Recipročním opatřením ze strany jiných států. Zákon omezí konkurenci a dovoz zboží ze zahraničí. Odveta se přitom vůbec nemusí týkat potravin. Co když třeba dostaneme direkt formou zkomplikování vývozu automobilů?

Pevně proto věříme, že tento Lex Agrofert Senát vrátí, a pokud by jej Poslanecká sněmovna přehlasovala, nebude váhat s podáním žaloby k Ústavnímu soudu.

Jak by se tvářili ty poslankyně a ti poslanci, kteří pro návrh hlasovali, kdyby například Německo omezilo dovoz škodovek – se všemi dopady do naší otevřené ekonomiky? Asi by se jim to moc nelíbilo. Pak je ale třeba při rozhodování dodržovat pravidla hry, a hlavně více používat zdravý rozum.

Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR