Křest knihy Heleny a Hany Třeštíkových HOVORY S MÁMOU

Helena Třeštíková vypráví v otevřeném a intimním rozhovoru s dcerou Hanou o svém dětství a dospívání, profesním životě i o hrdinech svých dokumentárních filmů.

V sedmi kapitolách odpovídajícím vždy přibližně jednomu desetiletí jejího života se tak mimo jiné dozvídáme o tom, jak prožívala pražské jaro a proč nikdy neemigrovala, jak se seznámila se svým mužem Michaelem Třeštíkem i o jejích prvních pokusech o časosběrný film. Detailně se pak věnuje začátkům slavných filmů, jako jsou Manželské etudy a René, ale i novým tématům let porevolučních.  Neopomíjí ani další významné dokumenty, jako je Marcela, Katka, Mallory nebo Soukromý vesmír.

Celý rozhovor původně vznikl jako videopodcast z Heleniny pracovny. Hana měla možnost zeptat se na vše, co ji jako dceru vždy zajímalo, a nebála se klást otázky, které se novináři pokládat ostýchají. Kniha tak přináší zcela ojedinělou výpověď uznávané české dokumentaristky včetně mnoha doposud nezveřejněných informací jak ze soukromého, tak profesního života.

Křest knihy proběhl jako již tradičně v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí. Role kmotrů se ujali Michael a Tomáš Třeštíkovi.

Ukázka z knihy:

Nevím, proč nás to nenapadlo dřív, ale budeme si prostě v klidu povídat. Stejně je divné, že o tobě ještě nebyl natočený žádný film.

Já bych nechtěla, aby o mně byl natočený nějaký film, protože jak znám to pozadí natáčení, nedokázala bych být úplně autentická. Ale povídání, to je něco jiného.

Když jsem se na tenhle rozhovor připravovala, vyšlo mi to zhruba na sedm kapitol. Kromě první a poslední kapitoly tedy přibližně po desetiletích. Jako první bychom mohly projít období od narození zhruba do roku 1969.

Tehdy jsme bydleli na Václavském náměstí. Rodiče po válce hledali byt a tam se něco uvolnilo. Takže moje dětství tím bylo hodně poznamenané, protože kdo bydlí na Václaváku, ten se nevyhne dějinám.

A co to bylo za dům, kde jste bydleli?

Tehdy se to jmenovalo Darex, byl to obchodní dům, ale nahoře měl byty, ten náš byl ve čtvrtém patře s okny na náměstí a těmi jsem se vždycky dívala na průvody. Ten dům byl po revoluci zrekonstruován a má přistavěnou takovou zvláštní střechu, takže vypadá, jako by měl nějaký klobouk. A v místech, kde dřív visely různé nápisy jako „Se Sovětským svazem na věčné časy“, dneska visí obrovská cedule McDonald.

Já jsem třeba strašně milovala oslavy Prvního máje, to je jedna z takových mých zásadních vzpomínek z dětství. Bombastické průvody, vlajky, alegorické vozy… prostě takové úžasné představení. Pravidelně tam vystupovala sestava, která se jmenovala Žižkovské ženy. A ony dělaly takové „živé obrazy“. V průběhu pochodu si měnily barvy šátků a tak, vznikaly obrazy, jako třeba „Ať žije KSČ“, a pak si změnily šátek a byla to vlajka česká, pak sovětská a pak holubice… Já jsem na ně vždy koukala a tak jsem si „zaostřovala“ na jednotlivé postavy a představovala jsem si, co je to třeba za ženu, která je teď součástí zobáčku holubice… jak vypadá, co si myslí, kde asi bydlí a jak žije.

Takže ses zajímala o lidské osudy už ve chvíli, kdy ses koukala na prvomájové průvody.

A jednou, když jsem zase nadšeně opěvovala První máj, tak táta řekl, že to je „nechutná šaškárna“. Přesně tahle slova, to si dodneška pamatuju. A mě to strašně zarazilo, protože se mi zdálo, že to je úžasné. „A to jako proč, tati?“ „To pochopíš, až budeš velká.“ To bylo možná docela moudré, že mi tehdy nic neříkal a nesnažil se mě nějak přesvědčovat.

Helena Třeštíková (* 1949) je dokumentaristka uznávaná v Čechách i ve světě. Proslavila se především tzv. časosběrnou metodou natáčení, kdy sleduje svého protagonistu mnoho let. Mezi její přední filmy patří cyklus Manželské etudy, portrét zloděje Reného, příběh narkomanky Katky. Vedle časosběrných filmů natočila též radu portrétů, například Forman vs. Forman o Miloši Formanovi či Zkáza Krásou o Lídě Baarové.

V současné době chystá dokončení časosběrného portrétu zpěvačky Báry Basikové. V devadesátých a nultých letech se také věnovala cyklu Paměť 20. století a v tomto cyklu vznikly mimo jiné filmy Hitler, Stalin a já, Nesdělitelné o rodinném táboře v Osvětimi nebo Lidé, mám vás rád! o Juliu Fučíkovi. Je držitelkou ceny Český lev za film Katka, „evropského Oscara“ za film René, důstojnicí francouzského Řádu umění a kultury. Vyučuje na katedře dokumentu na pražské FAMU. Žije v Praze se svým manželem, spisovatelem Michaelem Třeštíkem. Kromě dcery Hany má ještě syna Tomáše.

Hana Třeštíková (*1982) je filmová producentka, režisérka a komunální politička. Po letech strávených produkcí reklam, filmů a festivalů založila svoji produkční společnost Produkce Třeštíková, ve které divákům představila několik úspěšných dokumentů, jako byli Šmejdi, Občan K. nebo Sbohem děcáku. Se svojí matkou natočily filmy o Lídě Baarové Zkáza krásou, portrét divadelníka Jakuba Špalka Život s Kašparem nebo portrét romského aktivisty a hudebníka Vojta Lavička: Nahoru a dolů. Sama pak režírovala pokračování úspěšného cyklu Manželské etudy: Nová generace.

V roce 2014 se stala radní pro kulturu městské části Praha 7, v letech 2018–2023 pak byla radní pro kulturu hlavního města Prahy. V komunální politice působí dodnes. V současné době ji nejvíc baví chození po divadlech, výstavách, koncertech a čtení knih, o čemž pak referuje na svých sociálních sítích v podobě kulturních tipů.

S bratrem Tomášem, uznávaným fotografem, natáčejí podcast Třeštění, kam si zvou zajímavé osobnosti.

Helena a Hana Třeštíkovy: Hovory s mámou, vydalo nakladatelství Universum.