Křest vzpomínkové knihy na Karla Gotta: KAREL – Příběhy z Trezoru

V krásných prostorách Le Palais Art Hotelu Prague se konal křest jedinečné knihy o našem mistru Karlu Gottovi. Do knihy KAREL – Příběhy z Trezoru přispělo svými vzpomínkami bezmála osmnáct osobností. „Začala jsem ji postupně dávat dohromady již během covidu, ale byla vydána až letos. Symbolicky na svátek Karla,“ říká pro VIPosobnosti.cz autorka knihy Alka Hájková. „Byla jsem zvědavá, jak jednotliví aktéři budou na zpěváka vzpomínat. V čem se budou lišit a kde se naopak shodnou. Karlovi jsem to tak trochu dlužila, choval se ke mně vždy moc hezky, a to i v časech, které nebyly pro mě úplně příznivé.“

Nakonec vznikla kniha pohlazení, respektu, ale i humoru. „Zavzpomínali jsme na K arla bez sentimentu i patosu. Nakonec on sám byl mistrem vtipů a humoru a jinak by si to ani nepřál. Vybrala jsem pro vás unikátní, velmi cenné fotografie, které jsou spontánní, je z nich cítit úcta, přátelství i nezapomenutelné chvíle s člověkem, který nám chybí…,“ vysvětluje autorka Alka Hájková.

Na svého kamaráda zavzpomínal v knize i Karel Vágner. „Kdyby byla v hudební branži vysoká škola profesionalismu, je jasné, že Karel by tam dělal rektora. Často jsme si spolu vyprávěli, bylo to úžasné a dneska na to rád vzpomínám. Když jsme přijeli třeba do Jižní Ameriky nebo do některých jiných míst, kde místní obyvatelé nevěděli, o koho jde, choval se absolutně normálně jako kámoš, nad nikoho se nepovyšoval. Jednou jsme spolu byli v Chile a bydleli jsme v městě Valparaíso…“ vypráví Karel Vágner v nové knize.

Popularita zpěvákovi přinesla nejen plné sály, vyprodané sály, CD, LP, ale také lidi, kteří se rádi přihřáli na Gottově slávě. Právě o zákulisí v této branži vypráví v knize KAREL – Příběhy z Trezoru principál divadla Broadway Oldřich Lichtenberg. „Se slušností a nadhledem prošel tvrdostí a nekorektností showbyznysu, protože měl neskutečný talent a jedinečnost nejen ve zpěvu, ale i v jednání s lidmi. Jeho si lidé prostě museli předcházet. Mrzí mě, že odešel. Když slyším, jak v době, kdy Karel už není, si lidé, o které bych si neopřel ani kolo, otvírají svá neomalená ústa a mydlí Karlovi schody, je mi smutno.“

„Karel musel svůj hlas cvičit až do konce života. Většina jeho vystoupení byla živá, žádné playbacky. Takže i doprovodný orchestr vyžadoval složení pouze z perfektních muzikantů. A ti všichni museli tvrdě pracovat, aby si svoje kvality udrželi. A to je jen jedna stránka věci. Navíc vedle technického zvládnutí hlasu nebo nástroje musíte mít hudební cítění. A to je věc, která se nedá naučit. To vám musí vyvěrat ze srdce a duše. Touto schopností byl Karel bohatě obdarován. Když zpíval převzatou píseň Čas růží (v originále Delilah), která byla chronicky známá v podání například Toma Jonese, zazpíval ji jinak, po svém, a přesto měl úspěch. V tom je skryta i odpověď na otázku, proč může vedle sebe existovat tolik muzikantů takzvané vážné hudby“ vypráví v knize například Václav Hudeček.

Křest knihy proběhl ve velmi příjemné a přátelské atmosféře, podbarvené vzpomínkami na mistra i jeho hudbou. Přítomní hosté oceňovali krásné vzpomínky v knize a ta z prodejního pultu jen mizela.

V knize Karel – Příběhy z Trezoru vzpomínají na umělce a milého kamaráda například: Zdenek Barták, Václav Hudeček, Jiří Krampol, Jiří Adamec, Petr Vítek, Michal David, Ondřej Hejma, Ondřej Soukup a další. Kniha je v prodeji právě v předvánočním čase, protože Karla Gotta máme spojeného právě s Vánoci.

Foto: Jaroslav Hauer