Libeň patřila k nejromantičtějším pražským předměstím

První písemná zpráva o Libni pochází z roku 1363. Osada Libeň vznikla na přelomu 13. a 14. století a skládala se ze dvou tvrzí. Jedna stála v oblasti dnešních Thomayerových sadů, druhá na hranicích s Vysočany. Řada zmínek v nejstarších českých kronikách se však tohoto místa týká nepřímo – hovoří zejména o událostech v údolí řeky Rokytnice, dnešní Rokytky. Podle archeologických nálezů se předpokládá, že Libeň byla osídlena už ve starší době kamenné. Byla zde nalezena řada kostrových i žárových hrobů.

Na území Libně byl v roce 1608 podepsán tzv. Libeňský mír mezi Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem Habsburským, byla tu provozována první předměstská tramvajová trať v Praze (1896) a v roce 1942 se tu uskutečnil atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Spisovatel Bohumil Hrabal prožil nemalou část svého života v pražské Libni v ulici Na Hrázi 24/326, poeticky nazývané Na Hrázi věčnosti. V Libni se odehrává děj hned několika jeho pábitelských knížek. Konkrétně Svatby v Domě a Něžný barbar. Jednu celou stranu této ulice později nahradila zeď autobusového nádraží. Tato zeď je z menší části pomalována motivy z Hrabalových knížek, a to díky umělkyni Tatianě Svatošové, která s celým projektem přišla a zrealizovala jej. Hlavní dominantou je kromě 5,5 metru vysoké podobizny Bohumila Hrabala i psací stroj značky Perkeo a 16 koček, které Hrabalovi za jeho života dělaly společnost. Hrabalova zeď byla dokončena 15. října 1999. Na zdi jsou dokonce vymalovány i úryvky z Hrabalových děl, především z těch, které se týkají ulice Na Hrázi. Bohumil Hrabal ukončil svůj život skokem z okna nemocnice Na Bulovce. Na počest Bohumila Hrabala bylo veřejné prostranství na libeňské Palmovce pojmenováno jako Náměstí Bohumila Hrabala.

Libeňský zámek

Na místě dnešního zámku původně stávala gotická tvrz, z níž se dochovalo sklepení, přízemní zdivo jižní části a západní křídlo. Roku 1595 tvrz koupila Eliška Hoffmannová, která ji nechala přestavět na renesanční zámek zdobený sgrafity. Roku 1662 zámek zakoupilo Staré Město pražské a nechalo jej upravit v barokním slohu. Zámek sloužil jako letní sídlo staroměstských purkmistrů; z této doby se dochoval znak Starého Města nad vstupním portálem. Kromě toho zde byli ubytováváni významní hosté Starého Města, mj. Marie Terezie nebo císař Leopold II.

Další přestavba proběhla v letech 1769 – 1770 v rokokovém stylu pod vedením stavitele Jana Josefa Prachnera. Při ní byla vystavěna zámecká kaple Neposkvrněného početí Panny Marie sousedící se zadním dvorem. Kapli zdobí nástropní a nástěnné malby malíře Ignáce Raaba.

Význam zámku upadal po roce 1848. Byl používán jako špitál po morové epidemii a po bitvě u Hradce Králové roku  1866 jako lazaret. V letech 1882 a 1883 byl z iniciativy Vojty Náprstka přestavěn na první výchovný ústav pro mravně narušenou mládež v Čechách, jehož součástí byla i obecná škola. Tento ústav se později přestěhoval do dnešního zámku Vychovatelna.

Začátkem 20. století proběhly další stavební úpravy a okolo zámku byl vybudován park podle plánů Františka Thomayera, dnešní Thomayerovy sady se školní naučnou stezkou. Až do druhé světové války jej vlastnil baronský rod Vandur. Po válce byl hlavní sál upraven jako svatební síň a v zámku byl zřízen Obvodní národní výbor Praha 8. Součástí areálu zámku je v Thomayerových sadech je i Löwitův mlýn.

V současnosti zde sídlí část úřadu MČ Praha 8, nacházejí se tu kanceláře starosty a v obřadní síní i zámecké kapli se konají svatby.

Löwitův mlýn

První zmínka o mlýnu pod libeňskou tvrzí uvádí, že jej v roce 1530 Petr Vosovský z Adleru rozšířil o hadrový mlýn na výrobu papíru. 27. června 1662 odkoupilo Staré Město pražské od Jana Hertvíka z Nostic libeňský velkostatek, jehož součástí byl i mlýn V roce 2001 nechala Městská část Praha 8 stavbu kompletně zrekonstruovat. Během velkých povodní v srpnu 2002 byl Löwitův mlýn zaplaven až po střechu a voda prakticky zničila výsledky předchozí rekonstrukce. Od té doby je mlýn nevyužitý, protože Městská část Praha 8 nenašla na další rekonstrukci prostředky.

Libeňská sokolovna

Jedná se o zajímavou secesní  budovu architekta Emila Králíčka z let 1909–1910, který byl i stavitelem v těsném sousedství stojícího kostela svatého Vojtěcha. Za první světové války se zde nacházel vojenský lazaret, za druhé světové války pak vojenský  sklad. V letech 1949–1989 byla budova využívána především TJ Meteor a zčásti pro cvičení školáků okolních škol. Údržba budovy byla dosti zanedbávána. V roce 1990  byla budova navrácena  původnímu majiteli, kterým je obnovený tělovýchovný spolek Sokol.

Rekonstrukce budovy proběhla od července do listopadu v roce 2001, v září téhož roku pak byla tato budova prohlášena kulturní památkou. Kromě tělocvičné a tělovýchovné činnosti zde mají své kanceláře také soukromé firmy. 

V minulosti patřila Libeň díky svému členitému reliéfu k nejromantičtějším pražským předměstím.

Pavel Fryml
Foto: Petr Brodecký
Zdroj: Wiki a archív redakce