Marek Epstein – ZEMĚ. Strhující příběh české rodiny z druhé poloviny 20. století

Křest nové knihy Marka Epsteina Země se odehrál jak jinak než v Paláci knih Luxor. Knihu pokřtil filmový publicista, dramaturg a kreativní producent Jaroslav Sedláček.

Lea o všechno přišla. Několikrát. Válka jí vzala rodinu, komunisti dceru, škodolibost osudu partnera.  Naštěstí ale dostala do vínku nevšední dar – téměř nadpřirozenou fyzickou sílu. Znovu a znovu ji ve svém těle nalézá, aby přemohla strach, aby našla dceru Mirabelku, aby si udržela lásku. Bude jí ale její dar na to všechno stačit?

Země je strhující sága, která na pozadí nesnesitelných dějin druhé poloviny dvacátého století vypráví o dvou generacích mimořádných žen a jednom neobyčejném talentu.

Ukázka z knihy:

Probudila jí ohlušující rána. Do omítky zabubnovalo tisíc palic. Ve stejný okamžik už řinčelo sklo a okno směřující k hraně Letenské pláně se rozsypalo po kuchyni. Lea se prudce posadila. Dech v plicích se jí plašil. Trvalo to už druhý týden. Desítky dělníků se pokoušely odstranit monument stalinského pomníku. Každé ráno zaznělo několik detonací a pak celý den náklaďáky vozily ostatky generalissima na dno Vltavy u Rohanského ostrova. Měl tam v tichosti spočinout na dně spolu se svým svědomím. Často teď dumala nad tím, co jí řekla paní Drábská. Ženská, co tenhle dům kdysi vlastnila.

Dřív obývala krásný byt ve druhém patře, vysoké stropy, křišťálové lustry, štukované vlysy a malebný výhled na Pražský hrad. Dům postavený velkoryse a moudře jejím dědem. V bytě, kde před deseti lety bydleli s Vincem, žila jejich služka. Hned po únorovém převratu jejího muže zavřeli. Malou textilní továrnu v Hlubočepech jim znárodnili a Drábskou přestěhovali do suterénu.

Byly tu čtyři vlhké místnosti, které kdysi sloužily jako prádelny. Dvě teď obývala Drábská. Dva pokojíky uvolnila Lee ze staré známosti. Byla jí vděčná za ty temné místnůstky, s křivými zdmi a okny vysoko u stropu. Všechno bylo lepší než ubytovna. Tady se naučila být doma.

Drábská jí jednou vyprávěla, že Letenská pláň je prokletá. Ne celá, jen od kolejí dál ke svahu. Prý to tady na Letné a v Bubenči každý ví. Proto nikdo nikdy na pláni nestavěl. Ani její předci, kteří si mohli svého času koupit pláň celou. Na hraně padající do údolí našli už před lety keltské pohřebiště skrz naskrz zamořené kletbami starých druidů. Když tu před Vítězným únorem dostavěli fotbalové hřiště, byly na hromadách kolem vidět spousty lidských kostí. Špatné znamení. Stadion šel k zemi.

Po staletí tu tábořily vojenské oddíly dobývající nebo strážící Prahu. A po staletí je pronásledovala smůla a choroby. Úplavice, neštovice, mor. Smrt tu byla doma. Stačilo ale přejít pomyslnou čáru tramvajových kolejí a zlá moc pominula. Pravdou je, že stadion Slávie zahynul ještě dřív, než padl první gól. Že generalissimus byl rozstřílen na sochu v rekordním čase, že sochař, který Stalina vytesal, se oběsil, aby unikl myšlenkám na Masaryka, kterého měl původně na Letné sochat…

Marek Epstein (*1975) vystudoval Filmovou fakultu pražské AMU, obor scenáristiky a dramaturgie. Nyní se vrávoravě pohybuje na volné noze (obou). Scenárista, občasný spisovatel, sváteční dramatik – na kontě má na tři desítky filmových scénářů (mj. Ve stínu, Václav nebo Šarlatán) a čtyři beletristické knihy. Je vyznavačem sportovního a vytrvalostního rodičovství. Očkovaný.

Vyjde také jako audiokniha pod nakladatelskou značkou Témbr.