Marek Nenutil (Openmindz360°) / The Museum of Travelling Dreams
KC Průhon ve svých prostorách přivítá výraznou osobnost české výtvarné scény, ostravského vizuálního umělce Marka Nenutila (používajícího také umělecký pseudonym Openmindz360°). Na výstavě, kterou mohou diváci navštívit od března, Marek představuje retrospektivní výběr své tvorby, typické výraznou expresivitou a jeho až existenciální vášní, se kterou zkoumá svět kolem sebe.
Marek Nenutil je výjimečný především pestrostí témat, která s velkou kadencí střídá, stejně tak jako technik, které využívá. Odmalička byl hnán touhou stát se umělcem. Nejvíce tíhl ke kresbě a malbě, již tehdy se ale projevila také jeho vášeň pro tvorbu objektů, když skládal dioramata z nepřeberného množství nalezených předmětů.
Tato umělecká všestrannost Markovi zůstala dodnes, byť je dnes jeho dominantním výrazovým prostředkem malba. V mládí si prošel také epizodou graffiti, která sloužila jako překlenovací můstek jeho výtvarné vášně z puberty do dospělosti, aby se následně několik let věnoval profesionální ilustraci. Markův osobitý styl té doby odráží nejen jeho preciznost, ale také schopnost vypointovat zobrazovaný motiv použitím hyperboly, která je důležitou součástí jeho rukopisu. Již tehdy se také začal vynořovat člověk, ať už ve vztahu ke společnosti, sám k sobě nebo k přírodě, coby stěžejní téma Markovy tvorby.
Kolem roku 2016 Marek dospěl k vlastní “nenutilovské” estetice typické výraznou expresivitou, pulsující energií a sytostí barev. Tvorba té doby je charakteristická bizarními výjevy na pomezí dystopie a grotesky nebo absurdního dramatu, v němž hraje hlavní roli člověk a všeobjímající napětí, pramenící z problémů současného světa – od globální ekologické krize až po nárůst násilí, nenávisti a xenofobie – které prosakují do současnosti prostřednictvím masmédií, sociálních sítí a fake news všeho druhu. Přehlcenost okolního světa však odkrývá lidskou osamělost, která k nám citlivě promlouvá v Markově navazujícím cyklu obrazů, ve kterých často vystupuje pouze jedna ženská postava ve své intimní nahotě, ať už fyzické či emocionální.
Poněkud překvapivě, avšak s lehkostí sobě vlastní, Marek v navazujících cyklech z let 2019 – 2020 opustil svou typickou barevnost a vydal se vstříc experimentování s černobílou tonalitou obrazů. Tematicky se zde mísí surrealistické rituální scény tajuplných postav v maskách či personifikovaných zvířat, které jako by nám odkrývaly podivný snový svět, který je nám ale v nitru něčím dobře známý. Navazující série je pak dedikována sportu, snad v touze provzdušnit tíživou atmosféru předešlé tvorby.
Pozoruhodná změna v Markově práci pak přichází v roce 2021, který reprezentuje jeho odvrácení pozornosti od člověka směrem k přírodním motivům, ve kterých zdánlivě nachází vnitřní klid a smíření. Želvy plavající v pestrobarevném oceánu nebo květy ve své přirozené jednoduché kráse však jako by implicitně poukazovaly na křehkou rovnováhu, o kterou přicházíme. Jako jednu ze svých inspirací ostatně Marek uvádí dokument Antropocén: Epocha člověka, který přináší provokativní zážitek poukazující na dopad lidstva na naši planetu.
Stejně tak jako na nás při pohledu na zdánlivě nejdivočejších kouty světa zezadu nenápadně dýchá lidská přítomnost, mohou výdobytky naší civilizace vyvolat protikladnou představu o tom, jak panensky krásný a čistý by byl svět bez člověka. S vědomím této nevyhnutelnosti jako by lidé měli potřebu tento ideál dob minulých konzervovat v podobě umění nebo ozdobného designu. Příroda se tak, jak je často vyobrazována, stává ideálem a romantizující dekorací našeho světa, jehož současná podoba je však výsledkem větších či menších, pozitivních i negativních změn, které se kumulují po tisíce let existence Homo Sapiens – člověka moudrého.
Marek Nenutil (*1978) je stálice české výtvarné scény. Prošel řadou uměleckých škol, například u grafického výtvarníka Jozefa Odrášky v Ostravě a Miroslava Bravence v Brně. Navštěvoval i ateliér malby prof. Daniela Balabána na Fakultě umění Ostravské univerzity. V minulosti se profesionálně věnoval ilustraci nebo tvorbě muralů v interiérech i exteriérech. Dnes se volně pohybuje na pomezí současné dynamické figurativní malby, objektu a instalací. Vytváří také koláže, věnuje se keramice a grafickým technikám. Má za sebou desítky samostatných výstav v ČR i zahraničí a jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách v ČR, USA, Polsku, Německu, Taiwanu, Rakousku atd.
Kulturní centrum Průhon, příspěvková organizace, Socháňova 1220/27, 163 00 Praha 6 – Řepy.
Foto: Livio Zanotto
