Marže druhého největšího provozovatele čerpacích stanic v ČR vzrostly v březnu rekordně

Rafinační marže maďarské společnosti MOL vzrostly v březnu zcela nebývale, zhruba desetinásobně, vyplývá z dat agentury Bloomberg (viz níže). Zatímco ještě v únoru činila rafinační marže společnosti 3,40 dolaru na barel, v minulém měsíci už to bylo 33,70 dolaru za barel. Za zcela mimořádným nárůstem marže stojí zejména to, že MOL nadále odebírá ruskou ropu Ural. Ta se kvůli sankcím Západům ocitá v ojedinělé slevě.

Například indickým odběratelům obchodníci nabízeli koncem března ruskou ropu Ural se slevou zhruba 45 dolarů oproti světové ceně ropy, ropy Brent, která v té době stála kolem 110 dolarů za barel. Ještě v první polovině března přitom sleva Uralu oproti Brentu byla mírnější, činila jen kolem dvaceti dolarů na barel.

Společnost MOL provozuje čtyři rafinérie a dva petrochemické závody v rámci integrovaného řízení dodavatelského řetězce v Maďarsku, na Slovensku a v Chorvatsku. V Česku provozuje 304 čerpacích stanic, takže je v tuzemsku jejich druhým největším provozovatelem.

Zcela mimořádná rafinační marže společnosti MOL dává alespoň částečně za pravdu těm, kteří během rekordního nárůstu cen pohonných hmot v ČR během letošního března upozorňovali, že je z podstatné míry výsledkem maržové politiky rafinérií, distributorů pohonných hmot a samotných čerpacích stanic. V reakci na tuto kritiku vláda premiéra Petra Fialy přistoupila ke kontrole marží čerpacích stanic. Porovnává je s cenami, jež se ustavují na surovinové burze v Rotterdamu. Žádná závažná – tedy plošná a systémová – odchýlení marží oproti běžnému standardu vládní úředníci podle svých slov zatím neodhalili.

Historicky nebývalá rafinační marže společnosti MOL ale signalizuje, že alespoň z části tuzemští motoristé či dopravci v březnu za pohonné hmoty platili zcela nestandardně dramaticky více, než by odpovídalo reálným nákladům a běžným maržím.

Tím, že se Fialova vláda zaměřila pouze na srovnání marží čerpacích stanic s cenami na rotterdamské burze, soustředila se pouze na část komplexní problematiky. Dá se tedy říci, že do značné míry „mířila vedle“. Pokud by problematiku uchopila komplexněji a analyzovala cenotvorbu a maržovou politiku společností typu MOL, zahrnujících celý dodavatelský řetězec, od rafinérií po čerpací stanice, zjevně by musela dospět k jinému než uvedenému závěru.

Akcie společnosti MOL během března vzrostly na budapešťské burze poměrně výrazně, o bezmála dvacet procent. To svědčí o tom, že investoři jsou si dobře vědomi enormní ziskovosti současné maržové politiky maďarské společnosti. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
Hlavní ekonom, Trinity Bank