Miliardář Křetínský kupuje pětinu největší německé ocelárny Thyssenkrupp

Český miliardář Daniel Křetínský kupuje prostřednictvím své firmy EP Corporate Group 20 procent německé ocelárny Thyssenkrupp, jež v Duisburgu provozuje největší ocelářský závod Evropy. Drtí ji však drahé energie a zelené regulace, kvůli nimž plánuje výraznou redukci stavů zaměstnanců po tisících. A kvůli nimž se stává i kořistí právě třeba pro Křetínského, jehož energetický byznys z drahých energií profituje jako žádný jiný podnik či firma české historie. Svůj podíl v Thyssenkrupp Křetínský zřejmě navýší na 50 procent; nyní o tom jedná.

Thyssenkrupp, největší výrobce oceli v Německu, chystá masivní propouštění a snižování stavů. Dotknout se má tisíců zaměstnanců jejího zmíněného největšího závodu v Duisburgu. Plánované opatření souvisí se zásadní restrukturalizací výroby v podniku, který je jednou z „vlajkových lodí“ německého průmyslnictví a jehož kořeny sahají do roku 1811. Restrukturalizace má vést ke snížení výrobní kapacity v Thyssenkrupp o 22 procent, jak podnik uvedl před dvěma týdny.

Zároveň hledá investora, který by mu pomohl těžké časy překlenout. Pro Křetínského z toho tedy „kouká“ potenciálně velmi výhodný obchod.

Klíčovými důvody potřeby restrukturalizace a s ní souvisejícího snižování stavů zaměstnanců Thyssenkrupp jsou vysoké ceny energií v Německu, nutnost uskutečňovat nákladné investice do ozeleňování produkce a levnější asijská konkurence.

Německo prochází náročnou transformací své energetiky, v jejímž rámci už povypínalo všechny své jaderné elektrárny. Přitom vsadilo na ruský plyn coby záložní zdroj za čisté, avšak nestabilní zdroje typu větrných a solárních elektráren. Po ruské invazi na Ukrajinu se však od ruského potrubního plynu odstřihlo, přičemž dodávky z velké části nahradilo dražším dovozem plynu ve zkapalněné podobě.

Zelená agenda, jež z velké části motivuje onu zmíněnou transformaci německé energetiky – takzvanou Energiewende –, je tudíž jádrem současných problémů Thyssenkrupp, a potažmo celého německého průmyslu. Tyto problémy z německé ekonomiky činí „nemocného muže Evropy“, na což doplácí také Česko, pro nějž je jeho západní soused stěžejním obchodním partnerem.

Křetínský ale z vysokých cen energií naopak profituje. Jeho zmíněná energetická firma měla loni vyšší zisk než jakákoli tuzemská firma v historii, 184 miliard korun. Dějinného rekordu dosáhla firma EP Corporate Group navzdory poklesu cen energií na evropských burzách, jenž nastal v porovnání s rokem 2022.

České a německé domácnosti přitom měly loni ve druhém pololetí nejdražší elektřinu ze všech zemí EU s výjimkou Kypru, po přepočtu dle standardní kupní síly. Vzdor už tak vysokým cenám elektřina v ČR dále zdražovala vysokým tempem, druhým nejvyšším v EU. Meziročně stoupla cena elektřiny v Česku o 83 procent. Výrazněji rostla – avšak z mnohem nižší základny – v celé EU již jen v Nizozemsku. Nizozemské ceny jsou dle standardu kupní síly stále na úrovni odpovídající jen lehce převyšující polovinu cen českých.

Domácnosti v České republice loni ve druhém pololetí platily za elektřinu, včetně daní a poplatků, 38,68 jednotek standardu kupní síly za 100 kilowatthodin, plyne z údajů, které včera zveřejnil Eurostat. Překonaly tudíž dokonce i domácnosti německé, jež jako celá tamní ekonomika doplácely na uvedené vypnutí zbývajících jaderných elektráren a které čelí citelnému růstu cen energií, souvisejícímu s onou Energiewende.

Loni ve druhém pololetí přitom Česko bylo čtvrtým největším vývozcem elektřiny v EU. Z celé EU vyvezly v čistém vyjádření více elektřiny jenom Francie, Švédsko a Nizozemsko. Nezvyklost situace v Česku tedy spočívá v tom, že i přes poměrně vysokou nadprodukci elektřiny se tato vysoká výroba nepromítá do viditelného tlaku na pokles koncových cen pro domácnosti.

Zejména právě v důsledku prosazování ambiciózní zelené agendy ceny energií v Německu výrazně převyšují ceny v Asii či například ve Spojených státech, což činí německý, a obecněji evropský průmysl mnohem méně konkurenceschopný. To je podstata současných závažných problémů Thyssenkrupp a dalších německých a evropských průmyslových ikon, včetně třeba BASF, největší chemičky světa.

Varovné je omezování evropské průmyslové výroby samo o sobě, leč ještě naléhavěji v kontextu probíhající války na Ukrajině. Ruská vojska jsou momentálně nejblíže zásadnímu prolomení ukrajinské frontové linie za celou dobu od prvních dní války v únoru 2022. Ukrajinská armáda se musí vypořádávat s nedostatkem zbraní a munice, zatímco Rusko má své dodávky jak z vlastních zdrojů, tak ze Severní Koreje či Íránu.

Při případném postupu ruských vojsk Ukrajinou se akutnější stane otázka přímého střetu s evropskými zeměmi NATO. Současně hrozí, že možný (staro)nový prezident Spojených států Donald Trump se zřekne závazků Spojených států vůči spojencům v NATO, což by dále zhoršilo bezpečnostní situaci v Evropě. Za takové situace by jistě přišla vhod co nejvyšší výrobní kapacita evropského průmyslu, včetně výroby oceli, jež bude potřebná k výrobě zbraní a vojenské techniky. Spoléhat se za takové situace na dodávky oceli ze zemí typu Turecka nebo Číny, jež v první polovině tohoto měsíce zavázala prohloubit „strategickou koordinaci“ a spolupráci s Ruskem, může být krajně pošetilé.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank