Museum Kampa připravilo retrospektivní výstavu umělce Jana Wojnara – Celek jsoucna, jsoucí v celku

Jan Wojnar (1944-2014), někdy označovaný jako „nejradikálnější konceptualista v Československé a České republice“, vizuální básník, autor obrazů, objektů, konceptuálních fotografických sérií, fotogramů a autorských knih, od konce 60. let realizoval celou řadu sérií, v nichž se dotkl mnoha problémů a témat řešených světovým konceptuálním uměním.

„Vesmír je nějakým způsobem konstruován a já se snažím, aby má tvorba byla v souladu s touto konstrukcí“. Jan Wojnar, 2. ledna 2004.

Ve svých realizacích skrze textová sdělení modeloval určité situace, vizualizoval vztahy mezi jednotlivými prvky a skupinami okolního světa. Wojnarovým, sice nikde neformulovaným, ale zřetelným záměrem je iniciovat změnu chápání a vnímání okolní reality. Ať přímým zapojením diváka do „hry“ s výtvarným artefaktem, či zavedením nových myšlenkových postupů, odlišných od těch, které dennodenně používáme.

V jiné skupině děl rozvíjel ideje vycházející z umění geometrie a konkretismu, které však posouval směrem definování zejména duálních vztahů (často řád a jeho porušení, tedy náhoda a /řízený/ chaos; pevná a měkká struktura). Obecněji, Wojnarovo dílo v sobě často obsahuje racionální a konkrétní tendence, ovšem transformované skrze konceptuální přístup.

Výstava je rozdělena do pěti kapitol – v Raném období (1966-1971) si Wojnar ujasňoval možnosti nového vizuálního jazyka, k nejvýraznějším dílům patří reliéfní obrazy s dominantní bílou barvou (či úplné bílé monochromy), pro něž byly charakteristické vstupy písmových tvarů, různé struktury povrchů, výrazná kresebná linka a přísně geometrické tvary a které zapadají do směru či hnutí tzv. nové citlivosti. V tomto období si také Jan Wojnar formuloval řadu témat a problémů, které ho dalších několik desetiletí zajímaly -mezi klíčové patří otázka vztahovosti (prvků, činností i pojmů) a role diváka jako příjemce díla. Část „Konjunkturní časy“ (1974-1978) představuje práce z první poloviny 70. let, tedy z období věnovaného výzkumům, rozvíjení různých tvůrčích možností; zjednodušeně explozi mnoha nápadů. „Objevení“ igelitu jako výchozího materiálu umožnilo vytvářet díla tematizující pohyb, vztah struktur, sčítání a průnik, a vnést do nich i haptickou stránku.

Třetí část má souhrnný název Mřížkové básně (1974-1978), což je souhrnné označení pro dlouhodobý soubor zahrnující díla formálně i obsahově rozdílná, jejichž společným jmenovatelem je aplikace / zobrazení určitého pravidla. U mřížkových básní divák musí vnímat řadu možných souvislostí – vazby mezi umělým a přírodním, vyrobeným a nalezeným, cizím, mým a obecním, to i v mnoha kombinacích. Zjednodušeně řečeno, Mřížkové básně jsou dobrodružstvím ducha.

Čtvrtá část, Analýza reality skrze fotografii (1980-1989) představuje Wojnarovu práci s fotografií, kterou je možné charakterizovat jako prostředek zjevování fungování a uspořádání věcí a vztahů a jejich proměn. Postupně si stanovuje určité úkoly, témata, jež se snaží skrze nastolené situace vyřešit – což zaznamenává fotografií a doprovází přesným popisem dané události. Fotografické dílo Jana Wojnara je osobitým příspěvkem ke konceptuální fotografii nejenom v českém, ale i ve světovém prostředí – zapadá do zkoumání fotografie jako média (ne)schopného popsat a vysvětlit, popřípadě abstrahovat viděnou skutečnost.

Poslední, pátá kapitola Rytmy a struktury (1977, 1980-2014) je zaměřena na díla, u nichž je důležitá většinou reliéfní struktura s určitou vnitřní vazbou či rytmickým členěním. Patří sem práce vzniklé minimální autorskou akcí (Autofotogramy, Samovztažné básně), či autorské knihy nebo bílé monochromy se společným názvem Rytmy. V této části jsou představeny i pozoruhodné Přesýpací básně, představující jedny z nejoriginálnějších příspěvků k dílům využívajícím pohyb jako základní výrazový a významový prvek.

Dílo Jana Wojnara nemá v československém a českém umění přímé paralely, je jedinečné i vytvořením komplexnější sítě vztahů v celé jeho tvorbě i uvnitř každého konkrétního díla či cyklu.

Výstava a doprovodná monografie poprvé komplexně představuje celoživotní dílo Jana Wojnara. Vznikla ve spolupráci s rodinou Jana Wojnara a s Galerií výtvarného umění v Ostravě.

„První Wojnarovy práce jsem viděl poprvé asi před deseti lety a byly pro mne velkým objevem. Nadchly mne bílé monochromy (Rytmy), které pro mne byly téměř zhmotněním toho nejzajímavějšího na umění geometrie: řádu, světla a jakési dokonalosti, definitivnosti, čistoty. Stejně tak mne fascinovala i díla experimentálního charakteru ze začátku sedmdesátých let, které přesně doplňovaly typ prací, které má ve sbírkách či nově získává i Museum Kampa. O to víc mne překvapilo, že autor tak výjimečných děl není na výtvarné scéně dostatečně znám. Jsem rád, že právě Museum Kampa, ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Ostravě a s autorovou rodinou, pořádá první retrospektivní výstavu a podílí se na vydání monografické publikace věnované Janu Wojnarovi. V rámci výstavních a publikačních aktivit se v Museu Kampa soustředíme zejména na práci autorů, kteří v období komunistické totality emigrovali nebo nemohli svobodně vystavovat. Jan Wojnar je typickým představitelem další důležité oblasti našeho zájmu, o autory, kteří působili mimo umělecká centra a kteří navzdory tomu vytvořili dílo mimořádně hodnoty,“ řekl Jiří Pospíšil, předseda správní rady Musea Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových.

Wojnar prožil svůj celý život v Třinci, pracoval jako technik a vedoucí technik (mj. v Třineckých železárnách nebo v Čističce odpadních vod v Třinci). Výtvarnému umění se věnoval ve volném čase, přesto jeho rozsáhlé dílo, vznikající od konce 60. let, patří k nejzajímavějším projevům konceptuálního umění v Evropě.

Jeho práce jsou zastoupeny v řadě veřejných i soukromých sbírek doma i v zahraničí.

Helena Musilová
Foto z výstavy: Petr Brodecký