Musica Florea uvádí koncertní program z doby ranné tvorby Leoše Janáčka a počátků baroka

Co má společného Leoš Janáček a baroko? Pokud si myslíte, že vůbec nic, soubor Musica Florea vás vyvede z omylu svým novým koncertním programem, který poprvé představí v dubnu. Letos slavíme 170 let od narození tohoto významného skladatele a při té příležitosti se Musica Florea chopila jeho nejranějších kompozic, aby je postavila vedle skladeb z počátku italského baroka. Takové spojení může působit neobvykle, má však své opodstatnění. Janáček svou pozdější tvorbou předběhl dobu, ve které žil, ale u zrodu svého kompozičního umění byl naopak uchvácen starými mistry. Posluchači se o tom mohou přesvědčit sami 10. dubna v Brně, 19. dubna v Praze nebo 20. dubna v Nymburce. Tam všude bude uveden program „Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka“, který je dalším koncertem z cyklu Musica Florea Bohemia 2024. Uslyší jej i diváci 14. října v Českých Budějovicích.

Musica Florea

Letošní výročí narození Leoše Janáčka oslavuje v rámci Roku české hudby i soubor Musica Florea, jehož repertoár dnes zahrnuje díla od renesance až po romantismus. V novém programu představí skladatelovu ranou tvorbu. Leoš Janáček se již od svých 11 let učil generálbasu a kontrapunktu a seznámil se s barokní a renesanční kompoziční technikou. Tu vtělil zejména do drobných liturgických vokálních skladeb na latinské texty nebo do několika polyfonních skladeb, které byly teprve nedávno objeveny. Jisté nenápadné novátorství v těchto raných kompozicích nese punc doby, kdy v hudbě přecházela renesance do baroka. Baroko přineslo důraz na emoce a stalo se dobou objevování nových výrazových prostředků a forem.

„Je zřejmé, že liturgické skladby sotva dvacetiletého Leoše Janáčka vznikly jako samostatné, nad rámec školních povinností a osnov. Často se opírají o gregoriánský nápěv a v několika případech se k pěveckým hlasům přidávají varhany, které však mají jen podpůrný charakter,“ vysvětluje dirigent Marek Štryncl. „Proto si dovolíme doprovod obohatit smyčcovou instrumentací, aniž bychom cokoli přidali nebo ubrali na kompozičním záměru autora.“

Dirigent Marek Štryncl

Program bude doplněn díly autorů z počátků italského hudebního baroka i ze staršího období. Jak posluchači sami poznají, Janáčkovy rané skladby jsou podobného charakteru, což svědčí o jeho vysokém citu pro kompoziční styl, který jej zaujal, jako kdyby propast staletí mezi nimi vůbec neexistovala. Vedle Janáčka tak zazní Giovanni Gabrielli, Alessandro Grandi, Gregorio Allegri, Giovanni Battista Bovicelli nebo Giovanni Valentini. Soubor Musica Florea vystoupí v komorním složení a spolu s ním hostující sólisté: Barbora Kabátková a Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).

Barokní emocionalita je nadčasová

Jedenáctiletému Leoši Janáčkovi byl učitelem vynikající sbormistr a skladatel Pavel Křížkovský ve fundaci augustiniánského kláštera Králové na Starém Brně (v letech 1865–1869). Znalost generálbasu a kontrapunktu zprostředkovaly Janáčkovi styk s barokní a renesanční kompoziční technikou. Drobná díla, která vytvořil pod dojmem těchto znalostí, respektují palestrinovský styl, který byl prosazován a pěstován v rámci tzv. ceciliánské reformy církevní hudby.

„S trochou nadsázky můžeme tvrdit, že hudební baroko bylo ve své počáteční fázi (kolem roku 1600) italskou revolucí,“ říká Marek Štryncl. „Revolucí slova. Emocionální náboj slov si měl podřídit hudební složku. Snaha o vyjádření extrémních emocí vedla k objevování nových výrazových prostředků a hudebních forem, což přispělo ke vzniku nových hudebních nástrojů. Téměř všechny nástroje dnešního symfonického orchestru mají svůj původ v době barokní. Část koncertu věnujeme těm autorům, u kterých se dá předpokládat, že se jejich skladby staly ʾobětíʿ zmíněné revoluce.“

Hudební překvapení pro posluchače

Záměrně jsou do programu zařazeny skladby starší předbarokní formy – falsobordony G. Allegriho a G. B. Bovicelliho. Zejména tyto skladby budou hudebníci interpretovat v „novém stylu“ raně barokních kompozičních a výrazových experimentů, o kterých víme, že byly hojně užívány. A to nejen v nově napsaných skladbách, ale i ve starších duchovních dílech, která původně s tímto novým stylem neměla nic společného. Nápadná jistě bude improvizační technika tzv. diminucí.

Jednoduše řečeno, jedná se o většinou rychlé ozdobné skupiny not (passaggi) menšího i překvapivě většího rozsahu, které „zahušťovaly“ a propojovaly různé intervaly delších not. Překvapující mohou být poněkud archaicky znějící ornamenty a experimenty nepřipravených disonancí a držených prodlev, které jako by nerespektovaly harmonická a kontrapunktická pravidla. Je zřejmé, že se i tehdy dospělo ke klastrově disonantním souzvukům, které nám budou někdy připomínat kompozice 20. století. Podkladem pro techniku diminucí a specifických ozdob byly Marku Štrynclovi Breve et facile maniera d’essercitarsi (Rome 1593) G. L. Confortiho z roku 1593 a Regole Passaggi di musica (1594), odkud pochází Falsobordone Magnificat, který Bovicelli poskládal z autorů Gabucciho a Giovanelliho a přidal k němu příklad bohatě ozdobeného prvního hlasu.

Janáčkovy skladby inspirované raným barokem a často ještě starším gregoriánským nápěvem využívají v několika případech varhany. Marek Štryncl pro doprovod těchto skladeb zvolil smyčcovou instrumentaci, stejně tak pro Fugu A dur pro klavír, kterou Janáček napsal během svého studia v Lipsku roku 1879/1880, a která opět svědčí o pozoruhodné barokní inspiraci autora.

Musica Florea koncert uvádí v rámci celoročního programu Musica Florea Bohemia 2024. Přehled koncertů najdete na webových stránkách souboru. Lístky na všechny koncerty cyklu jsou již v prodeji v síti GoOut.cz.

Program:

Leoš Janáček (1854–1928): Introitus In nomine Iesu
Giovanni Gabrielli (1554–1612): Canzon à 5
Leoš Janáček: Suscepimus Deus, Regnum mundi
Alessandro Grandi (1586–1630): Sonata SOPRA DEUS MISERATUR NOSTRI
Gregorio Allegri (1582–1652): Falsobordone – Miserere
Giovanni Valentini (1582–1649): Sonata à 5
Leoš Janáček: Exaudi Deus
Leoš Janáček: Fuga A dur
Leoš Janáček: Exurge Domine, Communio – Fidelis servus
Marco Uccellini (1603–1680): Sinfonia decima nona à 4
Giovanni Battista Bovicelli (1550–1594) / Gabucci, Giovanelli: Falsobordone – Magnificat

Foto: Radek Matoušek