Na střeše Národního zemědělského muzea útočí liána
Zemědělské plodiny na střeše pražského muzea letos ohrožuje oranžová liána, jejíž semena k nám dorazila pravděpodobně na podrážkách návštěvníků. Kokotice ladní si jako svého prvního hostitele vybrala len, nyní začíná porůstat sousední vojtěšku. Tento parazitický plevel si u nás můžete prohlédnout přibližně do středy 8. července – jakmile začne kvést, musíme jej zlikvidovat.
Invazní kokotice si hostitele vybírá podle čichu
Invazní parazit kokotice ladní se šíří Evropou ze Severní Ameriky. Své hostitele vyhledává podle „čichu“, snímá totiž těkavé látky charakteristické pro vhodnou hostitelskou rostlinu. Pokud kokotice hostitele najde, začne kolem něj ovíjet žlutooranžová vlákna a pomocí tzv. haustorií proniká do jeho cévních svazků. Napadená rostlina zpravidla trpí nedostatkem vody, vadne či díky oslabení podléhá chorobám.
Ze Severní Ameriky do celého světa
Kokotice ladní (Cuscuta campestris) je parazitická rostlina bez kořenů a listů, má pouze lodyhy, květy a plody. Je původní v Severní Americe a na karibských ostrovech, odkud se rozšířila téměř do celého světa. Dnes představuje významnou invazivní rostlinu s možným dopadem na pěstování zemědělské produkce. V České republice se rozšiřuje zatím v teplejších oblastech, její výskyt není souvislý. Nejčastěji roste podél komunikací, kde napadá především rdesno ptačí, merlíky, pelyňky a další druhy. Můžeme se s ní setkat i na ruderálních, neudržovaných místech v lidských sídlech, v blízkosti nádraží a podobně. Na orné půdě je nejčastěji zaznamenávána v porostech jetelovin.
Kokotice hubilen, vyhynulý nepřítel lněných polí
Rod kokotice má dnes zhruba 200 druhů, některé druhy byly v minulosti i u nás významnými zemědělskými plevely. Ještě na konci 19. století u nás decimovala lněná pole kokotice hubilen. Stejně jako mnoho dalších plevelů z našich polí kokotice hubilen zcela vymizela a dnes je řazena mezi vymřelé druhy naší flóry. Poslední její výskyt v ČR byl zaznamenán v roce 1957.
„Kokotice hubilen byla typickým plevem lněných polí celé Evropy po Sibiř. Ojediněle se vyskytovala v Malé Asii, ve východním Středomoří, na Kavkaze a přes Írán až do Afgánistánu. S pěstováním lnu se rozšířila i jinam do světa. Díky čištění osiva lnu se však stala jednou z nejohroženějších rostlin světa. V České republice rostla hojně v kulturách lnu především v severním a jižních Čechách, na severní Moravě a na Vysočině. Již před 2. světovou válkou však začalo lokalit ubývat a poslední výskyt v ČR byl doložen od obce Kejžlice na Humpolecku v roce 1957 (Čábera 1969). V současnosti je tak hubilen řazen mezi vymřelé druhy naší flóry. Z Vysočiny byla ještě v 1. polovině 20. století udávána od Netína, Náramče, Hostákova, v 19. st. Od Mírovky u Havlíčkova Brodu. Novoměstský botanik Havelka (1896) píše, že v roce 1885 hubilen zničil mnoho lnu kolem Jimramova.“ (převzato z webu www.prirodavysociny.cz)
Co roste na poli
Na střešním poli muzea se letos staráme o dvě desítky zemědělských plodin. Ukázky zahrnují rostliny, které lidé pěstují nebo dříve pěstovali pro svou obživu, jako krmivo pro hospodářská zvířata či jako průmyslovou surovinu. Na projektu „Co roste na poli“ spolupracujeme s Výzkumným ústavem rostlinné výroby, v. v. i.
Druhy kokotice je často možné rozlišit až v době kvetení, podle tvaru pohlavních orgánů. Za přesné určení druhu na naší střeše děkujeme Ing. Josefu Holcovi z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity.
Lékaři rostlin
O parazitických rostlinách, plevelech a invazních rostlinách se více dozvíte na připravované výstavě Lékaři rostlin, kterou si budete moci prohlédnout od října ve výstavním sále naší pražské budovy.
Více na www.nzm.cz.
