Na trh foukaných a ručně zdobených vánočních ozdob vstupuje nová značka Koulier z Vysočiny

Ruční výroba vánočních ozdob má v Čechách dlouholetou tradici. Mnoho zákazníků často ani netuší, jaké klenoty v podobě krásných, pracně ručně vyrobených výrobků českých sklářů vánočních ozdob doma má. Manželé Šrámkovi, kteří dlouhodobě podnikají v odvětví tradiční řemeslné výroby, tuto hodnotu dokáží náležitě ocenit. Petr Šrámek již na Vysočině provozuje firmu na výrobu nábytku. Proto, když pracovní trh nabídl foukače a kreslíře vánočních ozdob poté, co byla uzavřena provozovna na Chrudimsku, neváhali, a tyto lidi oslovili ke spolupráci do své výroby. Tu nově vybudovali pod značkou Koulier na Oflendě na Vysočině. Navázání na dlouholetou tradici výroby vánočních ozdob v České republice považují Šrámkovi za důležitý krok v uchování rukodělné tradice výroby a malování foukaných skleněných českých vánočních ozdob u nás. Rozhodujícím aspektem pro své rozhodnutí byla ta skutečnost, že současný majitel podniku má rodinné kořeny právě na Vysočině a jednu výrobu již vlastní. Nově založený podnik na výrobu vánočních ozdob Koulier se zaměří na nové trendy, které představí již pro nadcházející vánoční sezonu. 

„Firmu postavenou na tradičním řemesle na Vysočině vedu již řadu let. Je zaměřena na dřevozpracující, truhlářské práce. O tom, jak důležitý lidský potenciál je, se přesvědčuji každý den. V některých oborech jsou konkrétní lidé nenahraditelní,“ uvádí Petr Šrámek, spolumajitel nově vzniklé značky a výroby Koulier. „Neustále se snažíme nacházet nové trendy v oblasti výroby nábytku i napodobit kvalitní styl našich předků. Se ženou pak jsme dlouhodobě uvažovali o rozšíření našich aktivit a společném projektu. Doposud jsme každý z nás vedl vlastní podnik sám. Když se k nám zcela náhodou dostala informace o volných foukačích a kreslířích vánočních ozdob na trhu práce, bylo naše rozhodnutí téměř okamžité. A to i s ohledem na dlouhodobý projekt mé ženy Příběh vánočního stromečku, který na zámku Loučeň organizuje s velkým zájmem a odezvou veřejnosti,“ dodává Petr Šrámek.

„Ruční výroba vánočních ozdob, zejména tehdy, pokud se zaměřuje nejen na historické, ale i nové trendové vzory, patří mezi důležité součástí českého sklářského řemesla. Jakákoliv snaha o její rozvoj si zaslouží ocenění a nezbývá než doufat, že najde pozitivní odezvu též u zákazníků doma i v zahraničí,“ uvádí PhDr. Petr Nový, hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, které spravuje největší veřejnou sbírku skleněných vánočních ozdob na světě.

 „Vysočina je s ruční výrobou vánočních ozdob neodmyslitelně spjata. Má tady velice dlouho tradici. Naší velkou motivací je potřeba zachránit toto řemeslo, kterému se foukači a malíři učí 2-5let. Kdybychom to nespustili nyní, za půl roku by bylo pozdě, tito lidé by si našli jinou práci. Já sama se pak více jak tři roky zabývám a představuji vánoční tradice díky projektu Příběh vánočního stromečku na zámku Loučeň,“ uvádí Kateřina Šrámková, spolumajitelka podniku Koulier. „Všechno do sebe náramně zapadlo. V loňském roce se manžel s výrobou nábytku přestěhoval do větších prostor a pro bývalou výrobu jsme hledali uplatnění. Na zámku se o vše, co s Vánocemi souvisí zabýváme řadu let. Přinášíme nové a zajímavé informace široké veřejnosti prostřednictvím zámeckých prohlídek. Je pro nás velkou ctí navázat na něco, co má nejenom tradici, ale velký smysl pro zachování i dalším generacím. Protože to, že si v nejkrásnější den v roce – na Vánoce, můžeme ozdobit vánoční stromeček kvalitními českými ozdobami, které se vyrábějí ručně, včetně malování, je podle mě osobně úžasné. A nemyslím si to jen já. O vánoční ozdoby z Čech má zájem celý svět. A já se domnívám, že je zde veliký potenciál,“ dodává Kateřina Šrámková.

Vánoční ozdoby značky Koulier naleznou zákazníci na e-shopu koulier.cz, který bude spuštěn v listopadu tohoto roku, dále v podnikové prodejně na Vysočině na Oflendě, v zámecké prodejně zámku Loučeň ve Středních Čechách a u dalších partnerů, jako například ve sklárně Tasice.

Skleněné vánoční ozdoby                                                                                     

V českém prostředí jsou vánoční ozdoby běžné až od počátku 20. století, ale objevují se již se zvykem zdobení vánočního stromku v 2. polovině 19. století. Ke zdobení stromečku se používalo zpočátku ovoce, zejména jablka, hrušky, sušené plody, ořechy a sladké pečivo. K výrobě ozdob se používaly i další materiály jako vosk, vata, dřevo, kov, papír. V první třetině 20. století se objevily ozdoby z méně obvyklého materiálu, jakým byl celuloid, skleněné vlákno, případně papírmašé. Vánoční ozdoby jsou spojeny s různými skleněnými foukanými tvary. První skleněné ozdoby se začaly vyrábět v 1. polovině 19. století ve sklářské dílně v německém městě Lauscha v Durynsku. Foukané vánoční ozdoby se začaly vyrábět jak v Lausche, tak souběžně v Jizerských horách ve sklárnách v Antonínově – koule, řetězy atd., v obou místech doložitelně od 40. let 20. století.

Protože se však Jizerské hory tehdy začaly stávat jedním ze světových center výroby bižuterie, od vánočních ozdob upustily – a zůstala jen Lauscha. Na počátku 20. století se vyráběly v českých zemích pouze vánoční ozdoby z foukaných perlí, foukané vánoční ozdoby se dostávají ke slovu až ve 30. letech 20. století. Je to mimochodem důsledek cílené státní podpory nezaměstnaných foukačů perlí v českém Podkrkonoší během světové ekonomické krize; předtím tu byla jen jedna jediná malo-dílnička ve Vsetíně od 20. let 20. století. Vsetínsko bylo tedy ve 20. století prvním místem u nás, kde se začaly vyrábět vánoční ozdoby. Dále následoval Dvůr Králové nad Labem a Kralupy nad Vltavou. Výroba ozdob se soustředila zejména na Podkrkonoší a Jablonecko. Zde se foukaly vánoční ozdoby nejprve jako vedlejší produkt při výrobě bižuterie. Jednalo se o duté perle, které se vyráběly v domácích dílnách. Krize ve výrobě dutých perlí vytvořila podmínky pro výrobu skleněných foukaných ozdob.

Obliba zdobení celých vzrostlých stromů pochází také z Německa. Rovněž příchod jara se tu odpradávna vítal vztyčováním májky. Od 15. století se vánoční stromky objevují nejen v kostelech, ale i v sídlech velkých hanzovních spolků, cechů, ve špitálech a posléze i v měšťanských domech protestantů. Jablka se postupně nahrazovala jinými kulatými ozdobami, převážně lesklými červenými koulemi. Oplatky ve tvaru hostií nahradila balená cukrlátka a papírové růže. Od roku 1830 se v německých sklárnách začaly foukat i červené skleněné koule.

Největší zásluhy na upevnění a rozšíření zvyku strojit vánoční stromeček jako protiváhy katolických jesliček měli stoupenci protestanského reformačního hnutí v Německu. Traduje se, že to byl právě německý kazatel Martin Luther, který před zhruba pěti sty léty poprvé zapálil na stromečku svíčky, jejichž světlo mělo symbolizovat Krista jako světlo světa.

Katolíci dlouho považovali zdobení stromečku za protestantský zvyk a ve svých kostelech uchovávali tradici stavění betlémů. Teprve až po ukončení napoleonských válek rozšířili vánoční stromek do Evropy pruští emigranti. První vánoční stromek rozžehla kněžna Henrietta von Nassau-Weilburg ve Vídni v roce 1816. Odtud se tento zvyk rychle šířil mezi evropskou katolickou šlechtou. Skutečné masové rozšíření vánočního stromečku i mezi lidové vrstvy způsobilo zřejmě rozhodnutí pruského velení ve válkách proti Rakousku (1866) a Francii (1870), aby se ve vojenských ubikacích a lazaretech umístily o vánočních svátcích ozdobené stromečky.

V Čechách prvním stromkem překvapil své přátele při dobročinném dýchánku ve svém domě na Čertově vršku v Libni v roce 1812 ředitel Stavovského divadla Johann Karl Leibich. Katolická církev dlouho tomuto zvyku odolávala. Ozdobené a rozsvícené vánoční stromky se v katolických německých a rakouských kostelech objevují až koncem 19. století, v ostatních evropských zemích ještě později.