Naděje, že státní Net4GAS vydělá na dodávkách plynu na Slovensko, jsou velmi mlhavé

Slovensko by mohlo Česku vytrhnout trn z paty. Pokud by z České republiky učinilo tranzitní zemi, tuzemské plynovody by byly díky příslušným poplatkům rázem výdělečnější. Státní společnost Net4GAS, jejich provozovatel, by se tak mohla vymanit ze současné ztráty. A její loňské mnohamiliardové postátnění v režii ministerstva průmyslu by rázem nebylo „nahrávkou na smeč“ vládním kritikům. Ostatně, k naději na tranzit na Slovensko, a dokonce do Rakouska se upíná samo ministerstvo, podle nějž je to právě jedna z klíčových možností, jak Net4GAS dostat do lepší hospodářské situace.

Ministerstvo věří, že tranzit by se mohl uskutečňovat z jednoho zásadního, přelomového důvodu. Letos koncem roku totiž vyprší smlouva mezi Kyjevem a Moskvou o tranzitu ruského plynu přes ukrajinské území. Kyjev přitom novou smlouvou uzavírat rozhodně nehodlá. To ovšem odřízne od ruského potrubního plynu ty země, které jej nadále dovážejí. V EU jde zejména o Slovensko a Rakousko.

Po odříznutí od ruského plynu bude pro Slovensko a Rakousko jednou z alternativ kompenzace vzniklého výpadku navýšením dovozu z Norska či z německých přístavních terminálů. Zejména na Slovensko by pak tekl přes Česko, tedy potrubím podniku Net4GAS. Ten by tak opět inkasoval tranzitní poplatky.

Rusko-ázerbajdžánský swap. Jenže slovenská vláda Roberta Fica preferuje nahradit ruské dodávky plynu opět spíše těmi východními. Jedno z řešení spočívá, zjednodušeně, v následujícím. Svůj plyn by na Slovensko a do EU začal posílat Ázerbájdžán, zatímco Rusko by jej posílalo tam, odkud jej Ázerbájdžán kvůli dodávkám Slovensku a EU stáhl. To je podstata takzvaného rusko-ázerbájdžánského plynového swapu.

Tento swap však jde proti západním sankcím, neboť Rusku neztenčuje příjmy z prodeje plynu, jen se prohodí jeho kupující. Mimochodem k tomu, aby swap hladce fungoval, musí být v bezproblémovém provozu předávací stanice v Sudži na rusko-ukrajinských hranicích, u níž se nyní vedou tuhé boje.

Jestliže rusko-ázerbájdžánský plynový swap nevyjde, bude Slovensko muset plyn dovážet jinak. Zde se určitá naděje pro Net4GAS rýsuje. Možností je právě dovoz přes Německo a Česko.

Jak ale připomněl ukrajinský tisk, Slovensko za tranzit a přeprodej ruského plynu ročně inkasuje v přepočtu až 35 miliard korun. Což je prý pro Bratislavu jen další důvod, aby se pokusila udržet přísun plynu z východu i v budoucích letech. V rámci rusko-ázerbájdžánského swapu by totiž plyn z východu proudil nejen na Slovensko, ale třeba také dále do Rakouska, Itálie nebo Maďarska. Slovensko by tak zůstalo tranzitní zemí.

Pokud ovšem plynový swap nevyjde, Slovensko může stále kromě západního, „českého“ směru získávat plyn také z jihu či ze severu. Z jihu by jej mohlo dovážet přes chorvatské nebo řecké přístavy, kam by dorazil ve zkapalněné podobě. Ze severu by mohlo plyn dovážet přes terminály v Polsku či Litvě.

Severní a jižní cesta se z kapacitních důvodů zdají být pravděpodobnější než cesta západní, pročež naděje českého ministerstva průmyslu, že se Net4GAS vrátí do zisku díky tranzitu plynu na Slovensko, se mohou ukázat jako liché. A to dokonce i v tom případě, že Slovensku nevyjde plán s účastí na rusko- ázerbájdžánském plynovém swapu. Rakousko může plyn dovážet přímo přes Německo či Itálii, a ne složitě přes Česko a Slovensko. Ostatně, plynovodní infrastruktura na česko-rakouských hranicích ani není dostačující.

Česko mělo mnohem lepší předpoklady být tranzitní zemí v době, kdy z východu proudil do Evropy velký objem ruského plynu. Jenže odstřižení od něj staví do důležitější role přístavní terminály. A zde je možnost vydělávat na tranzitu pro Česko omezenější. Už jen proto, že nemá přístup k moři. Takže na tranzitu nyní mohou více než v minulosti vydělávat země jako Polsko či Chorvatsko, zatímco české i slovenské poplatky jsou buď již prakticky passé, nebo ve vážném ohrožení.

Socializace ztráty zestátnění Net4GAS právě v době, kdy se takto změnila struktura evropských toků plynu v neprospěch tranzitu přes Česko, umocňuje pochyby o jeho dlouhodobé výhodnosti. Jeví se to totiž tak, že dokud tranzit přes Česko probíhal, Net4GAS výsledný zisk – pochopitelně – privatizovala a zůstával jejím (zahraničním) akcionářům, zatímco když tranzit prakticky neprobíhá, mají být ztráty zespolečenšťovány, a to výhradně v Česku.

A jestliže se ministerstvo průmyslu odvolává na letošní zlepšení ratingu podniku Net4GAS ze strany agentury Fitch Ratings, pak je třeba upřesnit jednu zásadní věc. Rating se zlepšil nikoli díky lepším vyhlídkám na jeho reálnou profitabilitu. I Fitch Ratings totiž počítá s tím, že tržby na tranzit budou nadále poměrně nízké. Rating tak zlepšuje právě p roto, že se Net4GAS dostal pod státní křídla. Což zvyšuje šance, že mu stát ušije poplatky na míru. Tedy že je běžným občanům a odběratelům zvedne natolik, aby firma přežila, i když nebude profitabilní z tranzitu.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank