Německo se topí ve své nezvládnuté energetické přeměně, snaží se stáhnout i Francii

Německo je stále nervóznější ze své historické energetické přeměny, takzvané Energiewende. Ta už má hmatatelné výsledky, jež zejména pro německý průmysl nejsou vůbec příznivé. Například za poslední dva roky i taková Francie přilákala o 50 procent přímých zahraničních investic více než Německo. Takřka třetina podniků německého zpracovatelského průmyslu vážně zvažuje či již uskutečňuje odchod ze země. Německu tak hrozí deindustrializace jako nikdy v dějinách. Jedním z míst, kam se německé podniky mohou uchýlit, je „odvěký rival“ Francie. Tomu se nyní Berlín snaží zabránit.

Trnem v oku Berlínu je plán Paříže masivně investovat do své chátrající sítě jaderných reaktorů a prodloužit tak jejich životnost. Celkem 56 stárnoucích reaktorů, dokončených v 80. a 90. letech minulého století a zajišťujících dvě třetiny výroby elektřiny ve Francii, je majetkem předlužené francouzské státní společnosti EdF. Její dluh dosahuje v přepočtu astronomických 1600 miliard korun. Německo se obává, že v rámci svého nového plánu bude nyní francouzská vláda do reaktorů investovat tak masivně, že nakonec bude Francie disponovat i citelně levnější elektřinou, než jakou má Německo. To se totiž naopak jaderné energie vzdalo a vsadilo na nestabilní a neřiditelné zelené zdroje v kombinaci s plynem coby zdrojem záložním – donedávna celkem levným ruským, nyní dráže dováženým i ze zemí typu USA či Kataru.

Jeden příklad za všechny. Největší německá hliníkárna Trimet musela loni kvůli vysokým cenám energie omezit produkci. Svoji náruč ji ale otevřel právě zmíněný francouzský energetický podnik EdF. Jednomu ze závodů Trimetu, lokalizovanému na jihovýchodě Francie, nabídl nový desetiletý kontrakt na dodávky velmi levné jaderné elektřiny. Německá vláda se nyní bojí, že jí do Francie bude za levnější elektřinou utíkat zdaleka nejen produkce hliníku – a s tím i pracovní místa, pochopitelně.

Vláda v Berlíně proto nejprve navrhla, že bude své vlastní průmyslové podniky dotovat, aby ty byly schopné odolat vábení levnějších energií v zahraničí, včetně Francie. Jenže tento návrh naráží na odpor. Vlivné německé environmentalistické kruhy se obávají, že by zbrzdil přechod země na zelené energie.

Spor mezi dvěma největšími ekonomikami EU oslabuje Unii tváří v tvář globálním soupeřům typu USA nebo Číny, kteří z něj nakonec budou těžit zejména. Evropskou unii budou totiž hospodářsky oslabovat zjevně nejen drahé energie samotné – dražší než jinde ve světě –, ale i vzájemné půtky a vnitřní spory vyvstalé právě kvůli drahým energiím. Nutno říci, že z velké části jsou evropské energie drahé jaksi uměle. EU si chtěla zdražit energii v rámci zelené přeměny, Green Dealu, jímž chtěla být vzorem celému světu. Nyní však hrozí, že se stane spíše odstrašujícím příkladem.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank