Neoprávněná činnost pro cizí moc je vlhký sen zpravodajských služeb, míní Lukáš Trojan

V trestním řízení se často rozhoduje o osudech lidí ještě předtím, než vůbec začne soud. Hostem Petra a Šimona Tomanových v podcastu Slepá spravedlnost byl tentokrát jejich kolega z branže, advokát a viceprezident Unie obhájců ČR, Lukáš Trojan. V rozhovoru se zamýšlí nad mediálním tlakem na trestní kauzy, problematickou přísností českého trestního práva i kontroverzním návrhem nového trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc. „U nás je trest odnětí svobody základním trestem, a to je špatně. Ve Skandinávii je to naopak – a dává to smysl,“ říká Trojan, který aktuálně zastupuje bývalého náměstka primátora Petra Hlubučka v kauze Dozimetr.

Lukáš Trojan momentálně vystupuje jako obhájce v jedné mimořádně ostře sledované kauze – zastupuje totiž bývalého náměstka pražského primátora Petra Hlubučka (ex-STAN) obviněného v kauze Dozimetr. Ta před nějakým časem plnila titulní strany novin a všechny zainteresované strany byly v rámci toho silně mediálně exponovány. V poslední době ale vzruch utichl. „Za poslední rok od podání obžaloby se v této věci vlastně neodehrává vůbec nic podstatného,“ podotýká Hlubučkův obhájce a dodává, že mediální útlum vede k jistému zkreslení veřejného vnímání případu: „Když se bavím s kamarády a padne téma Dozimetr, tak si myslí, že všichni už dávno sedí ve vězení. Protože ta mediální vlna už ustala, už se o tom tolik nepíše.“

Umění komunikace s médii je podle Trojana nedílnou součástí práce obhájce. Za léta praxe si již osvojil některé strategie, které mu dobře fungují – například komunikuje s novináři zásadně písemnou formou. „Preferuji způsob, že si s nimi píšu SMSky, e-maily – především SMSky,“ vysvětluje s tím, že společně se schválením od klienta jde o nejspolehlivější způsob, jak zajistit, aby předávané sdělení nebylo zkresleno. K takové ostražitosti ho dovedly dřívější negativní zkušenosti s vytrháváním z kontextu. Pro kolegy z branže má ovšem jasné doporučení: „Když jste před jednačkou, je úplně nejlepší a doporučil bych to v každé eventualitě – zkrátka v klidu se postavit před shromážděná média, dát jim svůj statement, odpovědět na otázky a jít.“

Soudní řízení – včetně toho v kauze Dozimetr – se často opírají o odposlechy, které se v mnoha případech stávají klíčovým důkazním materiálem. Paradoxně přitom sami aktéři trestních kauz často potvrzují své obavy z policejního sledování. „Nejčastější hláška, kterou slýchám v odposleších? ‚Dej si pozor, můžou nás odposlouchávat,‘“ uvádí Trojan. Jak ale dodává, právě tato varování se mnohdy objevují jako součást spisů a mohou nakonec sehrát důležitou roli při formování obžaloby.

Skandinávská inspirace

Jeden z nejstarších cynických vtipů mezi právníky praví, že k soudu se nechodí pro spravedlnost, nýbrž pro rozsudek. Lukáš Trojan přiznává, že po letech, co se pohybuje v rámci tuzemského justičního systému, se stal cynikem a podepsal by v tomto směru každé písmenko. U soudů se podle něj primárně nalézá právo, což je sice správně, nicméně to často nemá se spravedlností nic společného. Osobně mu vadí i jistá kampaňovitost, v jejímž důsledku se soudy ocitají pod tlakem, jak by měly „správně“ rozhodovat. V poslední době to Trojan vidí hlavně v otázkách sexuálního a domácího násilí.

Ani zdaleka ale nejde o jeho největší výtku vůči trestnímu řízení. „V tuto chvíli mi úplně nejvíc vadí věc, která se částečně řeší, a to je z mého pohledu extrémní penalizace určitého typu trestné činnosti v České republice – a nastavení trestání u nenásilné kriminality,“ uvádí Lukáš Trojan a své stanovisko podporuje tezí o dvou základních kategoriích trestné činnosti. První z nich zahrnuje všechny pachatele, které je potřeba po určitou dobu izolovat od společnosti, druhá pokrývá všechny ostatní. Inspiruje se skandinávským přístupem, kde je trest odnětí svobody vnímán jako krajní možnost. „A u nás je to právě naopak. To znamená, že trest odnětí svobody je tím základním trestem a všechny ostatní jsou k němu alternativní. A to je věc, která mi aktuálně nejvíc vadí. Jsem sice rád, že je tady na stole nějaká novela, ale zároveň nejsem spokojený s tím, jak vypadá,“ hodnotí advokát, který považuje za mimořádně efektivní trest hlavně domácí vězení.

Zmíněnou vládní novelu neváhá označit za „ohlodanou kost“ nebo „krvavý kompromis“. Po všech připomínkovacích kolečkách zůstala z nadějných změn především faktická depenalizace neplatičů alimentů, což je podle Lukáše Trojana velmi málo. Přesto v něm zůstává alespoň určitá naděje, že se věci začínají ubírat správným směrem. Uvědomuje si však, že v rámci celé Evropy je systém trestání v České republice srovnatelný hlavně se zeměmi jako Slovensko, Maďarsko nebo Polsko – tedy státy, kde je počet vězňů v poměru k počtu obyvatel vůbec nejvyšší. „Tak jako nebudeme mít stejné platy jako v Německu, tak nebudeme mít stejný benchmark trestání jako v západní Evropě a bude to ještě trvat, než se tam přiblížíme,“ předpovídá Trojan.

Vlhký sen zpravodajských služeb

Trojice advokátů se v rozhovoru dotkla také jedné čerstvé trestněprávní novinky s politickým přesahem – zavedení trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc. Jeho skutková podstata spočívá v takové činnosti pro cizí moc, která je činěna s úmyslem poškodit bezpečnost, obranu, územní celistvost, svrchovanost či ústavní zřízení státu. Podle Lukáše Trojana je taková formulace velmi nebezpečná. Jednak je dostatečně široká na to, aby se pod ni dalo subsumovat prakticky cokoliv, jednak jde o nebezpečnou reminiscenci podobného trestného činu podvracení republiky, který nechvalně proslul hlavně jako nástroj komunistického režimu k potírání názorové opozice. „Je to vlhký sen zpravodajských služeb,“ míní Trojan.

Na jednu stranu nicméně toto dilema zpravodajců chápe. „Myslím si, že pro důstojníky zpravodajských služeb musí být spousta jednání, která oni zaznamenají a nemohou postihnout, mimořádně frustrující část jejich agendy. Samozřejmě, že důvod, proč zpravodajské služby za použití užitečného STANu toto tlačí do trestního zákoníku, je z jejich úhlu pohledu zcela legitimní,“ hodnotí advokát. Je ale toho názoru, že paragraf, který je momentálně implicitně namířen hlavně proti aktivitám Ruska, by se v důsledku mohl stát silným nástrojem v rukou nedemokratických sil, jež se mohou jednoho dne legitimním způsobem dostat k moci. Zákonodárci podle něj v tomto případě jednají bez dostatečného zvážení nezamýšlených důsledků.

„Právě mezinárodní politický vývoj mě vede k mimořádné obavě. A jako kanárek v dole říkám, aby ti předkladatelé za jedno či dvě volební období najednou nesténali, že dali gumový obušek do rukou politických sil, které nepovedou Českou republiku demokratickými vodami. A nebudou si za cizí moc nepřátelskou považovat Rusko, ale budou za ni považovat naše spojence – ať už v rámci euroatlantického společenství, nebo například Izrael,“ varuje Trojan před nebezpečným ustanovením, které se do českého právního řádu dostalo jako legislativní přílepek k zákonu Lex Ukrajina.

Podcast Slepá spravedlnost se zaměřuje na osudy a příběhy osob, kterým do života vstoupilo trestní stíhání. Klade si za cíl hovořit o vině a trestu, ale i o „trestu bez viny“. Podcastem provází legenda české advokacie JUDr. Petr Toman se svým synem Mgr. Šimonem Tomanem. Celý projekt Slepá spravedlnost vzniká za podpory advokátní kanceláře Chrenek, Toman, Kotrba.