Novinky posledního dubnového týdne z nakladatelství Euromedia

První z novinek potěší zejména všechny příznivce sportu, kteří už toužebně očekávají nadcházející letní olympijské hry v Tokiu a těší se na skvělé výkony sportovců a sportovkyň z celého světa. V knize argentinského novináře a spisovatele Luciana Wernickeho s názvem Nejúžasnější příběhy z olympijských her si přečtou na čtyři stovky sportovních historek, které jsou leckdy až překvapivé a kuriózní – zaručeně čtenáře ovšem pobaví. 

Děj druhé novinky se odehrává v Berlíně první poloviny 19. století. Autorkou románu Nemocnice Charité – Naděje a osud je jedna z nejúspěšnějších německých spisovatelek historických próz Ulrike Schweikert. Hrdiny příběhu z řad personálu nemocnice Charité spojuje společný boj o životy tisíců lidí, které ohrožuje nemilosrdně se šířící epidemie cholery… 

Poslední nová knížka j určena milovníkům původní české poezie – jedná se o čtvrtý svazek z Edice poezie nakladatelství Odeon, která vznikla v září 2020. Autorem sbírky veršů s tajemným názvem Líc al-Chálí je moravský básník a amatérský přírodovědec Miroslav Fišmeister.

Luciano Wernicke: Nejúžasnější příběhy z olympijských her 

Letní olympijské hry jsou opravdovým sportovním vrcholem, kterého se účastní sportovci a sportovkyně ze všech zemí naší planety. Ať už se v letošním roce LOH v Tokiu uskuteční podle plánu, anebo se situace ještě na poslední chvíli změní, můžete si atmosféru tohoto výjimečného sportovního svátku připomenout v této knize. Nejúžasnější příběhy z olympijských her mapují novodobou historii letních olympijských her od roku 1896. Netradičně se však zaměřují nikoliv na nejlepší sportovní výkony, ale spíše na největší kuriozity a překvapivé historky, které čtenáře jistě pobaví, avšak zároveň vyzdvihnou i lidskou stránku svých hlavních protagonistů.

Slovy autora (z Úvodu knihy):

„Neexistuje mnoho knih shrnujících historii olympijských her, které by byly dílem novinářů z Latinské Ameriky. I přesto, a vědom si množství a rozmanitosti prací na toto téma z dílny evropských a amerických kolegů, statistických zápisů na oficiálních stránkách MOV i možností nekonečného světa internetu, jsem se rozhodl podívat se na celou věc z trochu jiné perspektivy. Aniž bych se vyhýbal těm nejslavnějším sportovním výkonům, hrdinům her a jejich rekordmanům, kniha Nejúžasnější příběhy z olympijských her se zaměřuje zejména na největší kuriozity a překvapivé historky z letních her, které jistě pobaví, avšak zároveň vyzdvihnou nefalšovaně lidskou stránku svých hlavních protagonistů.

Spousta z těchto vyprávění vychází ze situací vyvolaných politickou či ekonomickou situací či komplexností sportovních pravidel. Ostatní pak vycházejí ze situací nahodilých a často zcela neotřelých. Tak jako každý jiný „normální“ člověk občas i elitní sportovci, novodobí „bohové z Olympu“, utrpí nějaké to zranění nebo je skosí náhlá nemoc. Mohou je okrást, mohou ztratit zavazadla na letišti. Mohou se opít, ve vzteku udeřit svého rivala, nebo dokonce i sudího. Zamilovávají se, uzavírají manželství, rozvádějí se, mají děti, občas zaspí nebo ztratí životně důležitý kus svého vybavení. Někteří podlehnou moci peněz, jiní by zase svou čest nikdy neprodali.

Někdy naši hrdinové zažívají příběhy jak z hollywoodského filmu. Šampion ve střelbě ze sportovní pistole, který přišel o pravačku během války, se naučil střílet levačkou tak skvěle, že hned dvakrát získal kov nejcennější. Maratonský běžec na pokraji sil, jenž si svůj běh prodloužil o více než kilometr, protože ho pronásledoval rozzuřený pes. Portugalský vytrvalec, jehož srazil automobil, avšak i přesto deset dní nato v Los Angeles dokázal zvítězit v maratonu, a to dokonce ve světovém rekordu. Závodník v regatě, který vzdal závod, aby pomohl dvěma topícím se rivalům. Atlet se dvěma penisy, střelec vyloučený z olympijského družstva kvůli hlasitému prdění či dvojče, které se vydávalo za svou sestru, jsou jen některé z více než čtyř set příběhů, které jsou namíchány v tomto zlatavém koktejlu olympijských historek.“

Luciano Wernicke

Luciano Wernicke (*1969) je argentinský novinář a spisovatel. Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě v Salvadoru. Pracoval 22 let v tiskové agentuře Diarios y Noticias (DyN) a pro řadu argentinských médií (např. magaziny Humor a El Gráfico) a sportovní noviny Olé. Psal články pro publikace v Kolumbii, Norsku, Chile, Japonsku, USA, Anglii a Skotsku. Je autorem celé řady knih se sportovní tématikou. Přeložil Jiří Pešek, vydává nakladatelství Universum.

Ulrike Schweikert: Nemocnice Charité – Naděje a osud 

Berlín v roce 1831. Ve městě už týdny panuje strach, že by se do Německa mohla dostat cholera. Když na člunu na Sprévě zemře za velkých bolestí lodník, začne se osudná epidemie nemilosrdně šířit. V nemocnici Charité profesor Dieffenbach s kolegy horečně hledá způsob přenosu nemoci a nejúčinnější léčbu nakažených. Je to závod s časem. Zatímco lékaři bojují o životy tisíců lidí, tři ženy vedou ještě svůj osobní boj…

Hraběnka Ludovica, uvězněná v manželství s věčným hypochondrem, nachází útěchu a sílu v rozhovorech s věhlasným profesorem Dieffenbachem. Porodní bába Marta chce zase zajistit svému synovi lepší budoucnost a začne proto pracovat v márnici nemocnice Charité. Mladá ošetřovatelka Elizabet v sobě objeví lásku k medicíně a k tomu ještě zakázanou lásku k mladému lékaři…                                                                              

Ulrike Schweikert (* 1966) patří k nejúspěšnějším německým autorkám historických románů. Po ekonomické škole obchodovala na burze s cennými papíry, následně vystudovala geologii a žurnalistiku.

Ulrike Schweikert byla velmi fascinována historií svého rodného města Schwäbisch Hall, proto se jejím zmapováním začala podrobně zabývat. Veškeré podklady, které dohledala, posloužily jako základ pro její první román, který vyšel v roce 2000 pod názvem Die Tochter des Salzsieders. Poté autorka napsala mnoho dalších románů, z nichž některé byly i zdramatizovány. Žije a pracuje poblíž Stuttgartu. Vydalo nakladatelství Ikar.

Miroslav Fišmeister: Líc al-Chálí

Na první průlet verši Miroslava Fišmeistera by se možná zdálo, že jde o hravě nonsensovou poezii, o absurdní slovní hříčky, o zvukomalebné toky hlásek a písmen a v nich neztajené jiskřivé veselí. V jeho křivolakých, složitě spájených obrazech ale zdaleka není vložen jen autorův cit pro bizarnost, hru, významy a zvuky jazyka: jejich smysl je nečekaně zvrstvený, jiskří v elektrizujících výbojích ze styku slov a jevů, které jsou si vzdálené a cizí. Oslňuje tím, nač nejsme zvyklí, co nás vykolejí, co se musíme teprve naučit učíst.

Klíč k básním Miroslava Fišmeistera nelze vložit do padnoucího zámku, s nímž by bylo lze snadno pootočit a otevřít dveře do spořádané síně jejich smyslu. Je potřeba se pokoušet jej znovu a znovu vsouvat do neproniknutelných otvorů.

Ukázka z knihy:

„Vlci se zavíjejí do svých ulit,
ticho naléhá.
Do čeho se nelze zavinout,
o tom se chce mlčet.
Pravlk se zavíjí do cizí ulity,
již našel prázdnou pod keřem.
Stotrylek sedmihláska, Boschova zahrada,
hlemýždí ulity, oblázky.
Bůh už nám dal odpovědi
na všechny otázky.“

(báseň s názvem I na ty ještě nevyřčené)

Miroslav Fišmeister (*1976) je moravský básník a amatérský přírodovědec. Po maturitě na gymnáziu nedokončil studia filozofie, religionistiky a angličtiny na Filosofické fakultě Masyrykovy university. Pracoval v brněnské ZOO; od roku 2006 je v invalidním důchodu. Publikoval mj. ve WELESu, H_aluzi, Psím víně, Respektu, Tvaru, Ravtu, almanachu Wagon, revui Prostor Zlín a novinách Uši a vítr. Jeho verše vyšly, přeložené do francouzštiny Petrem Králem, ve švýcarské frankofonní revui Le Passe Muraille; v překladu do italštiny v antologii české poezie Rapporti di errore. Na Slovensku publikoval verše v časopisech Kloaka a Fraktál.

Básně z jeho první knihy zazněly v insenaci reFrankenstein (2013) v brněnském HaDivadle. Básněmi také doprovodil výstavy českotřebovského fotografa Jaroslava Plocka Šel jsem tím městem… (2010, vydáno i jako stejnojmenná kniha) a Stavitelé terminálu (2016). Články a recenze píše mj. pro Tvar; v roce 2013 se zúčastnil projektu Martina Reinera Zápisník. V roce 2011 Česká televize natočila jeho portrét v rámci pořadů Česko jedna báseň. Petr Hruška o něm napsal: „Málokterým básním nerozumím tak rád jako těm Fišmeisterovým“. Jeho básně zhudebnil skladatel a multiinstrumentalista Ondřej Kyas na albu Syntezátor ve dnech kdy spím (2016). Vydalo nakladatelství Odeon.