Poučme se z historie: Památník ticha reaguje na slova Zelenského k bombardování Babího Jaru
Památník ticha, který jako každoročně připomíná smutné březnové výročí vyhlazení Terezínského rodinného tábora, reaguje na slova prezidenta Volodymyra Zelenského o bombardování ukrajinského památníku nacistického masakru Židů v roce 1941. Zástupci Památníku ticha dlouhodobě upozorňují na hrůzné události totalitních režimů, aby se neopakovaly. Zatímco v loňském výstavním cyklu stigmatizovaná místa Evropy připomínal památník skrz fotografie Karla Cudlína události spjaté právě s místem ukrajinského pomníku Babí Jar, nyní chystají akci věnovanou největší jednorázové genocidě československých občanů historie země – vyhlazení Terezínského rodinného tábora. K tomu došlo v noci z 8. na 9. března 1944.
Památník ticha i z hlediska povahy nadcházející pietní akce a zvláště v souvislosti s aktuálním napadením svrchované země Ukrajina Ruskem apeluje na připomínání historických událostí, jako je například tato masová vražda v Terezíně nebo i události typu mnichovského selhání západní diplomacie ustupující Hitlerovi v roce 1938.
„Jaký je smysl 80 let opakovat ,už nikdy více’, když svět mlčí v okamžiku, kdy bomba spadne na Babí Jar? Nejméně 5 mrtvých. Historie se opakuje,“ napsal na Twitteru ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Kolekci fotografických obrazů právě z Babího Jaru vystavil nedávno Památník ticha na pražském nádraží Bubny, z jehož perónu odjížděla podstatná část vězňů do terezínského ghetta. „Ještě loni jsme vedli dialog o současných jizvách míst paměti, dnes sledujeme otevřené rány nové – na místech, která již válečné zločiny pamatují. Minulost se stala realitou, a bylo by dobré, abychom se už přestali divit. Desítky let pracujeme s pamětí a připomínáme strašlivé události totalit dvacátého století. Aby se neopakovaly. Hledejme cesty, jak pomoci nespravedlivě napadenému… Ale udělejme vše pro to, abychom lépe četli signály, které před každou drastickou zkušeností přicházejí v podobných demagogiích, lžích a na ně navazujících sebeklamech,“ řekl ředitel Památníku ticha Pavel Štingl.
Pietní akce Vzpomínka na BIIb (označení pro osvětimský blok, kde sídlil Terezínský rodinný tábor) věnovaná vyhlazení rodinného tábora se letos uskuteční v úterý 8. března od 17 hodin formou online premiéry site-specific dokumentu natočeného v prostorách nádraží Bubny. Součástí sedmiminutového filmu budou unikátní graffiti, hudba i divadlo. Projekce na stánkách www.pamatnikticha.cz nabídne komorní koncert inscenovaný na perónu nádraží Bubny, jehož aranž spojí několik kulturních aktivit na místě paměti. Dva chasidské tance Zikmunda Schula a fragment preludia ze třetí suity C dur Johanna Sebastiana Bacha zahraje duo violoncellisty Michala Kaňky a houslisty Jana Schulmeistera. Na pozadí hudebního vystoupení zasazeného do současného železničního provozu ožije staré nádraží divadelní zkouškou, kdy studenti Gymnázia Přírodní škola připravují v odjezdové hale inscenaci na motivy autentického vzpomínkového textu Petra Ginze, básníka, výtvarníka a redaktora dětského časopisu z Terezína s názvem Vedem. Spolu s hudebníky v dokumentu hostují na peronu nádraží Bubny výtvarníci, kteří vytvářejí unikátní tematické graffiti inspirované vzpomínkami Dity Krausové. To navrhli a pro galerii Památníku ticha na scénickou plochu nasprejovali studenti Přírodní školy Prokop Císler, Ondřej Fábra, Ondřej Martínek a Marek Mošnička.
Dita Krausová patří do okruhu přátel Památníku ticha. Se svou rodinou byla roku 1942 deportována do Terezína a následně do rodinného tábora v Osvětimi. Malým zázrakem prošla selekcí krátce před jeho likvidací a putovala s pracovním transportem do Hamburku, odkud byla přesunuta do tábora Bergen – Belsen. Po válce emigrovala do Izraele, kde napsala autobiografický román Odložený život. Podle jejího životního příběhu vznikl bestseller s názvem Osvětimská knihovnice.
Graffiti neboli sprejování obrazů prováděné většinou v otevřeném prostoru města bývá často kritizováno pro svou agresivitu a „špinění“ městských ploch. Podle slov autora dokumentu a ředitele Památníku ticha Pavla Štingla však v sobě graffiti symbolicky nese i svobodu vyjádření mladých lidí určité generace: „Pro nás, kteří usilujeme o proměnu místa paměti v největším pražském brownfieldu, jsou graffiti a sprejované projevy něčím každodenním a nepřehlédnutelným. Považuji za pozoruhodný experiment využít tuto formu svobodného vyjádření ke koncipované vzpomínce na hromadnou vraždu skupiny lidí všech věkových kategorií. Dost možná, že po sobě chtěli zanechat něco jiného, než pouze odkaz násilné smrti. Asi by je nepotěšil dnešní stav místa, které má připomínat jejich příběhy. Tím spíš je pro nás cenné vzpomenout na BIIb výtvarným stylem až provokativně typickým pro současnou kondici místa paměti zasvěceného padesáti tisícům deportovaných pražských občanů židovského původu.“
Vzpomínku na BIIb organizuje Památník ticha ve spolupráci s Institutem terezínských skladatelů, Gymnáziem Přírodní škola, Ministerstvem kultury České republiky, Magistrátem hlavního města Prahy, Ministerstvem zahraničních věcí České republiky, Židovským muzeem v Praze, Institutem Terezínské iniciativy, Nadací Arnošta Lustiga, Centrem současného umění DOX, Věčnou nadějí, Památníkem Terezín a projektem Musica Non Grata Národního divadla. Partnerem akce je zvláštní zmocněnec pro holocaust, mezináboženský dialog a svobodu vyznání MZV ČR Robert Řehák.
