Přechod od ruského plynu klade větší důraz na obezřetnost projektantů i techniků
Zhasínání hořáků kotlů, nestandardní chování plynového topení (vafek), červené konce plamenu na plynovém sporáku i jeho nižší výkonnost… To jsou některé vnější projevy plynových spotřebičů, které se v poslední době začaly objevovat v českých domácnostech a firmách. Důvodem je jiné složení plynu v distribuční soustavě České republiky: dodávky z Ruska na základě oprávněných sankcí nahradily jiné zdroje, převážně (ale nejen) z Norska. „Tamní plyn však obsahuje vyšší procento sirovodíku, který se při spalování mění na síranové soli a ty pak ucpávají hořák a potrubí,“ vysvětluje Ing. Mgr. Václav Petráš Ph.D., MSc., autorizovaný inženýr v oborech Pozemní stavby a Požární bezpečnost staveb a garant oboru Pozemní stavby v Autorizační radě České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT).
Ucpaný filtr plynového kotle, foto Václav Petras
Komora proto vyzývá své členy – autorizované techniky i inženýry, aby tomuto problému věnovali zvýšenou pozornost, a to zejména u připravovaných nebo již probíhajících staveb. V případě již zkolaudovaných objektů je povinností majitele nemovitosti sledovat údaje o změnách složení plynu (norský, nizozemský, katarský, americký apod., včetně zkapalněného skupenství). Tyto informace a s nimi spojená technická řešení by měli majitelé nemovitostí obdržet od distributora, resp. dodavatele plynu. Podle ČKAIT není nezbytné plošně kompletně měnit hořáky a už vůbec ne celé kotle, situaci je však třeba řešit například speciálním filtrem.
„Majitelé plynových spotřebičů by tento problém také neměli podceňovat a při revizi plynových spotřebičů by se techniků měli ptát, zda jejich zařízení je po revizi připraveno na bezpečné spalování plynu z Norska či jiných oblastí,“ doplňuje Ing. Robert Špalek, předseda ČKAIT.
Pro koncové zákazníky nejde primárně o životu nebezpečnou, jako spíše o nákladnější záležitost. Náhradní hořáky vyjdou na 10 000 Kč, práce spojená s jejich výměnou, případným čištěním a kontrolou vyjde zhruba na dalších 5 000 Kč, podle velikosti zařízení a rozsahu eventuálního poškození. Speciální filtr, jenž by u řady plynových kotlů měl stačit, stojí přibližně 1 200 Kč, k čemuž ovšem musíme přičíst náklady za práci.
Odborníci z ČKAIT upozorňují, že nové součástky plynových spotřebičů by měly odpovídat technickým požadavkům trhů v Nizozemí, Dánsku a v dalších zemích, kde se tradičně využívá norský plyn. Pokud jsou osazeny ty, jež se dosud používaly na českém trhu, hrozí, že je bude zapotřebí opět za krátkou dobu vyměnit. „Naprostá většina plynových kotlů a spotřebičů prodávaných na českém trhu byla nastavena a seřízena podle složení ruského plynu. Vedle stávajícího problému s plynem z Norska a dalších zemí původu nelze vyloučit další nutné přenastavení hořáků, pokud by se dodávaný plyn začal mísit s vodíkem (v max. přípustné 25% koncentraci),“ upozorňuje Ing. Zdeněk Žabička, autorizovaný inženýr v oborech Technologická zařízení staveb a Technika prostředí staveb.
Plyn nahrazující ruské dodávky obsahuje několikanásobně vyšší množství sirovodíku (sulfanu, H2S), a proto dochází k jeho nedokonalému spalování, jehož výstupem jsou voda a síra nebo sulfátové soli, které se usazují na plynových zařízeních, zejména hořácích. Zásadní je také materiál potrubí v kotli. Podle techniků oslovených ČKAIT problémy nejsou registrovány u plynových technických zařízení s ocelovým potrubím (trubkami), ale téměř výhradně u těch, kde byla použita měď.
„Pokud jde o plyn, může jít vždy o život. Riziko se posuzuje podle toho, odkud zařízení nasává vzduch. Pokud je to zvenku, hořák při překročení únosné míry zanesení solemi sirovodíku samovolně zhasne. A bez vyčištění a revize nejde znovu aktivovat. Skutečné riziko nastává při kombinaci měděných trubek a přísunu vzduchu z interiéru. Nebezpečné spotřebiče jsou zejména sporáky a karmy. Tyto případy je třeba identifikovat a napravit co nejdříve,“ doplňuje Ing. Mgr. Václav Petráš, Ph.D., MSc. I proto Inženýrská komora vyzvala své členy, aby věnovali pozornost také novým plynovým kotlům a dalším zařízením, která musí být nastavena na jiný než ruský plyn.
„Informaci o složení plynu i postup technického řešení by měli odběratelé (firmy i domácnosti) primárně obdržet od distributorů plynu. Aktuálně ani specialisté nemají přesné informace, jaký plyn nebo směsi plynů a s jakými vlastnostmi proudí tuzemskými plynovody,“ dodává Ing. Miroslav Machalec, autorizovaný inženýr v oborech Technika prostředí staveb, Technologická zařízení staveb a Energetické auditorství. Zároveň upozorňuje, že základním kritériem záměnnosti zemních plynů bez nutnosti úprav nebo seřizování hořáků plynových spotřebičů je tzv. Wobbeho číslo. Vyjadřuje podmínku zachování tepelného příkonu spotřebiče při změně spalovacích vlastností zemního plynu. V odborné literatuře (např. Fík, Josef, Zemní plyn: tabulky, diagramy, rovnice, výpočty, výpočtové pravítko, 2006) jsou pro potřeby autorizovaných inženýrů a techniků uváděné vlastnosti pro tranzitní plyn či zemní plyny původem z Norska, Alžírska nebo Nizozemí.
