Reakce trhů na prohlášení lídrů zemí G7 ke koronaviru

Ministři financí a centrální bankéři zemí skupiny G7 dnes odpoledne středoevropského času trhy neuklidnili, spíše je rozčarovali. Nenaplněná očekávání trhů se právě nyní projevují poklesem akciových ukazatelů, poklesem výnosu amerických dluhopisů, růstem „indexu strachu“ VIX, ale také oslabováním koruny vůči euru i dolaru. V mimořádném telekonferenčním hovoru se ministři financí a centrální bankéři ekonomicky nejvyspělejších zemí světa usnesli „důsledně vyhodonocovat šíření koronavirové nákazy COVID-19 a jeho dopad na trhy a ekonomické podmínky“. Zavázali se náležitě použít nástroje hospodářské politiky k zajištění silného a udržitelného ekonomického růstu a předejít nežádoucímu vývoji.

Trhy však čekaly více. Už od víkendu se množí spekulace, že by v rámci boje s dopady šíření koronavirové nákazy mohlo dojít k mezinárodně koordinované akci v oblasti měnověpolitické či fiskální. K podobnému zásahu došlo naposledy v roce 2008, v rámci tehdejšího boje s kritickou fází světové finanční krize. Tržní úrokové sazby signalizují, že investoři počítají se snížením základní úrokové sazby americké centrální banky o půl procentního bodu nejpozději na řádném zasedání 17. a 18. března, dost možná však i před tímto termínem, v rámci zasedání mimořádného. Mimořádně americká centrální banka zasedala naposledy také právě v roce 2008. Dnes však trhy nedostaly ani příslib koordinované akce, ani konkrétnější signalizaci snížení sazeb. Nejistota je přibližuje zpět do panického módu.

Nelze vyloučit, že trhy jsou nyní až příliš „namlsány“ a vyhlídka na masivní zásah centrálních bank a úřadů zodpovědných za fiskální politiku jednotlivých nejvyspělejších zemí světa nemusí nastat. Nyní se sžívají s realitou. V krajním případě mohou opravdu opět propadnout panice. Koruna by pak dále oslabovala, stejně jako akcie po celém světa, podobně jako minulý týden. Ekonomičtí lídři zemí G7 nyní zjevně „testují“, co vše si vůči trhům mohou dovolit. Nechtějí zbytečně plýtvat masivními podpůrnými zásahy, jelikož ty se postupem času vyčerpávají, což se například v Japonsku či eurozóně projevuje tím, že příslušné centrální banky nemají už příliš kam dále a hlouběji snižovat své základní úrokové sazby. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.
hlavní ekonom, CZECH FUND