Recitál houslisty Josefa Špačka a klavíristy Miroslava Sekery rozezní Anežský klášter
Na recitál houslisty Josefa Špačka a klavíristy Miroslava Sekery zve 3. března do pražského kláštera sv. Anežky České festival Věčná naděje. Dvojice uvede Sonátu pro housle a klavír Leoše Janáčka, Sonátu pro housle a klavír č. 2 D dur op. 94bis Sergeje Prokofjeva, Ukolébavku pro housle a klavír Gideona Kleina a Mnoho povyku pro nic Ericha Wolfganga Korngolda.
Josef Špaček patří mezi nejvýraznější interprety své generace, jeho hra je ceněna pro technickou jistotu a virtuozitu spojenou s osobitým výrazem a rozsahem barevnosti zvuku.
Získal několik mezinárodních ocenění včetně titulu laureáta Soutěže královny Alžběty. Jako sólista spolupracoval s řadou věhlasných dirigentů a orchestrů Evropy, USA, Asie a Austrálie, vystupuje na prestižních hudebních festivalech. Miroslav Sekera hrál od dětství na housle a klavír. Schopnost hry na oba nástroje mu vynesla roli malého Mozarta v oscarovém filmu Amadeus režiséra Miloše Formana. Získal ocenění v četných domácích i zahraničních klavírních soutěžích, roku 2002 se stal vítězem mezinárodní soutěže Johannesa Brahmse v rakouském Pörtschachu. V roce 2016 obdržel cenu hudební společnosti „Salon de Virtuosi“ v New Yorku. Jako sólový i komorní hráč vystupoval ve Vídni, ve Washingtonu, v Tokiu a mnoha dalších zemích.
Sonáta pro housle a klavír Leoše Janáčka vznikla podle skladatelových údajů roku 1914, na počátku světové války. Třetí větu s prvky scherza dokončil skladatel během práce na opeře Káťa Kabanová kolem roku 1920, zřetelným ohlasem práce na opeře je téma na začátku této věty. Tři akordy v jejím závěru odpovídají výbušným charakterem hlavnímu tématu houslí ve finální větě, celková nálada závěru však zůstává potemnělá.
V červnu 1941 napadla vojska německého wehrmachtu Sovětský svaz a sovětská vláda rozhodla o evakuaci uměleckých institucí do bezpečnějších oblastí. Sergej Prokofjev přesídlil roku 1942 do Alma-Aty, kam byla přeložena filmová studia z Leningradu a Moskvy.
Film byl ve válce důležitým prostředkem propagandy a Prokofjev byl pokládán za nepostradatelného autora doprovodné hudby. Právě v Alma-Atě začal komponovat Sonátu D dur op. 94, určenou původně pro flétnu a klavír, podle vlastních slov proto, že pociťoval nedostatek soudobé literatury pro tento nástroj. Dokončil ji roku 1943 v Permu na Urale, dalším útočišti umělců, evakuovaných z ohrožených území.
Základem Ukolébavky pro housle a klavír Gideona Kleina, byly verše, které vytvořil básník Emanuel Harusi během bojů o Tel Aviv roku 1929 pod dojmem zprávy, že se mu narodil syn. Gideon Klein využil Harusiho text a podložil jej vlastní hudbou. Ukolébavka je datovaná 6. únorem 1943 v Terezíně.
Erich Wolfgang Korngold se narodil v Brně do židovské rodiny, kvůli svému původu emigroval roku 1943 do Spojených států. Stal se průkopníkem filmové hudby, za hudební doprovod snímku Dobrodružství Robina Hooda získal cenu Oscar, na významné ocenění byl později ještě dvakrát nominován. Jeho scénická hudba byla také využita k velmi úspěšné inscenaci hry Mnoho povyku pro nic, uvedené roku 1920 ve vídeňském Schönbrunnu, pro niž Korngold – vzhledem k menšímu prostoru místa uvedení – adaptoval hudbu pro housle a klavír; z této úpravy pak vznikla suita o čtyřech větách.
Festival Věčná naděje zakončí svůj 5. ročník Pressburger Klezmer Bandem 25. března v pražském klubu Jazz Dock, 31. března Krása Quartetem v kostele sv. Vavřince a Hudbou Hradní stráže a Policie České republiky 3. dubna v kostele U Salvátora. Vstupenky na festival Věčná naděje zakoupíte v prodejní síti GoOut.
