Románský kostel sv. Bartoloměje v Kyjích

Obec Kyje patřila ve 12. století ke statkům pražské diecéze. V blízkosti kostela se nacházelo sídlo – tvrz a manský dvůr, které patřily roku 1386 Ješkovi z Kyj, šafářovi na arcibiskupském dvoře. Po něm převzal dvůr a tvrz jeho syn Otík , který byl místopísařem zemských desk a který připojoval ke kyjskému dvoru další sídla v okolí. Kyje byly převážně zemědělská obec. Kroniky velmi podrobně dokládají rozsah polností, luk a zahrad a také, jak se na jednotlivých gruntech střídali jejich hospodáři

Ve 14. století byla podle historika Neuwirtha z podnětu pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic vytvořena soustava rybníků na Rokytce, včetně dodnes existujícího Kyjského rybníka. V 16. století drželi tvrz Kyje s vesničkou staroměstští měšťané, kterým byla odňata a prodána jako trest za rebelii proti králi Ferdinandovi I. Vrchnostenské panství střídalo své majitele – někteří z nich jsou písemně doloženi, ale protože zde nepřebývali, tvrz pustla. V té době byla ves Kyje připojena k Dubči a spolu s ní se v době třicetileté války staly součástí panství uhříněveského, které tehdy patřilo knížecímu rodu Lichtenštejnů.

V obci v druhé polovině 18. až první polovině 19. století jen pozvolna přibývala stavení. Obyvatelé byli převážně zahrádkáři nebo drobnými řemeslníky. Živili se také na propachtovaných polích od dvora, o senách, žních a otavách robotovali.  V roce 1968 byly Kyje připojeny k Hlavnímu městu Praha.

Kostel svatého Bartoloměje 

Středověký vesnický kostel byl vystavěn v první polovině 13. století v pozdně románském slohu a patří římskokatolické farnosti. Stavba je postavená z pískovcových kvádrů (dovezených z Proseka, což značí o dostatku tamního materiálu, ze kterého je také postaven kostel sv. Václava (rok 973) na Proseku), jako takzvaný tribunový kostel. To znamená, že vnitřní prostory byly rozděleny na obyčejný prostor pro lid a vyvýšenou tribunu s pavlačí pro biskupa či vlastníka dvorce, jemuž kostel patřil a odkud sledoval bohoslužby.

Stavba měla dříve převážně obranný charakter, což dokazuje především mohutná věž (od roku 1547 je její součástí zvon) a silné kamenné zdi s velmi úzkou, důmyslně promyšlenou spletí chodeb, schovanou v síle zdi. Z té se dochovaly pouze chodby v jižní a západní zdi kostela. Traduje se, že z kostela vedly podzemní chodby až na hrad Jenštejn.

Pavel Fryml
Foto: Petr Broecký
Zdroj: wiki a archiv redakce